Reklama
Ahoj Radku a všichni!
 
Mám trochu problém a potřebuji se svěřit. Navíc se to hodí k dnešnímu tématu  -  zamilovala jsem se.
 
Zamilovala jsem se tak,  jak  naposled někdy v sedmnácti.
 
Chce se mi plakat i smát, vznáším se nad zemí, když se odrazím, poletím, bolí mě srdce, až mám pocit, že mi musí puknout, chtěla bych se za ním rozběhnout a objímat a líbat a hladit a ....... .
 
Nemůžu.
 
Nedokážu to.
 
Vím, že on mě má taky moc rád, ale je tu takový malý háček. 
 
Můj muž. Otec mých dětí. Nedokážu ho zranit. Mám ho ráda, jsme spolu už třináct let. Vydrželi už jsme spolu dost, překonali všechno bez nějakých nevyjasněností, až mi přišel do cesty ON, ten druhý.
 
A je to.
 
Mám těžké srdce a ještě těžší hlavu.
 
Nevím, co mám dělat, nevím, co mám nedělat.
 

Děkuju za poslouchání

Alena


Přemýšlel jsem, co k tomu napsat, a tak jsem vlezl do našich citátů (odkaz nahoře na liště), klikl na rubriku láska, a tam našel následující citát:

Je možno milovat a nebýt při tom šťasten, je možno být šťasten a nemilovat, ale milovat a být přitom šťasten, to by byl zázrak.

Honoré de Balzac
 
Snad se to k tomu hodí, alespoň mně se zdá, že ano.
 
Přejeme krásný den, a navíc nabízíme dárečky. Pošlete nám svá trápení, své radosti i lásky. A třeba se na vás štěstí usměje. Vždyť záleží jen na tom, jak se nám vaše příspěvky budou líbit.