Přeji hezký den, i když vzpomínky o které se chci podělit, příliš vesele nezní. Ostatně, jak jsem vyčetla z ankety na téma Na jaký den nikdy v životě nezapomenu", převažuje odpověď: tragická událost.
Vím, že každý z nás v životě zažije úspěchy i nezdary. A záleží na povaze jednotlivce, na nejbližších i známých, kterými se obklopujeme, jak danou situací zvládneme.

Jednoho celkem běžného listopadového dne po pracovních i domácích povinnostech, mě v noci zasáhla nejprve zpráva o tom, že mamince není příliš dobře. Bylo podzimní počasí, domnívali jsme se, že maminka onemocněla chřipkou nebo angínou. I přes noční hodinu jsme raději zavolali rychlou záchrannou službu, ale při pohledu na maminku jsem začala cítit mrazení v zádech a vytušila, že to nebude obyčejná" nemoc. Bohužel mé obavy se záhy naplnily a nestihla jsem se s maminkou ani rozloučit; přes veškerou snahu lékařů mamince selhalo srdíčko.

Žádný náznak ani varování předem nepřišlo. Maminka se nikdy neléčila se srdíčkem, o to tragičtější pro nás byl tak náhlý a velmi rychlý konec. Rozsáhlý infarkt maminku postihl v pouhých 62 letech. Dnem odchodu maminky jsem dospěla a začala si stále víc a víc uvědomovat, že již nikdy nebude v mém srdci tolik lásky, tolik radosti, tolik pohody. Najednou jsem zůstala sama, v srdci je lásky na rozdávání, manžel a 2 dospělé děti jsou velikou oporou, ale už tu navždy bude někdo chybět. Nesvěřím se s radostmi, nesvěřím se s neúspěchy.

Maminko, chci, aby jsi věděla, že nám moc a moc chybíš, vnoučátka jsou zdravá a studují to, co si sama přála. A představ si, ten nejstarší se dostal na vysokou školu.
Ty jsi vždy byla jeho sluníčkem. Měla jsi ráda všechny stejně, nedokázala jsi se nikdy na nikoho zle podívat. Píšu tento list a cítím tě vedle sebe. Neboj, nebudu tě vychvalovat, tohle jsi nikdy neměla ráda, žila jsi skromně a ke skromnosti a úctě jsi vychovala i 2 dcery. Nemusíš se za ně stydět, jsou si velkou oporou, i když každá žije v jiném městě, přesto jsou stále spolu. V tento sváteční adventní čas si připomínáme již 3 roky od tvého odchodu. Jsou věci, které bych ráda změnila, ale takový je život. Jednou jsi dole, jednou nahoře, život plyne jak voda... "
Čtenářky zdraví a všem hodně síly přeje

lumpik"

Dovolím si tento dopis adresovat čtenářkám About" a Žábina", které v těchto dnech prožívají ty nejhorší okamžiky ve svém životě. Děvčata, posílám upřímně jen pro vás, hlavně hodně síly a opory ve svých nejbližších a držte se!



Milá "lumpik",
děkuji za příspěvek, i když smutný. Maminka žije ve vašem srdci, a dokud vy na ni budete myslet a vzpomínat, bude tu stále s vámi.

Reklama