Používání moderních technologií nám v posledních letech život ulehčilo, ale na druhou stranu způsobilo řadu potíží, které byly dřív spíše výjimečné. Jako ryba ve vodě si sice mohou cítit chroničtí lháři, ale i zde stále platí staré moudro: Lež má krátké nohy.

Lhát se nemá. Kdo lže, ten krade. A kdo krade, do pekla se hrabe. Aspoň tak nám to jako dětem říkali, že? Jenže v té době nebyly ještě mobilní telefony. Ne že by se  nelhalo vůbec, ale  jak známo – příležitost dělá zloděje. A mobilní telefon, o jééé, to je příležitost přímo ďábelská.

lhář

  • Nedávno jsem někde četla, že většina mužů odpovídá po telefonu na dotaz své partnerky, kde že je, slovy:  Jsem na cestě domů.

To vlastně není až tak velká lež. Všichni jsme v podstatě na cestě. A ano, všichni jsme většinou na cestě domů (pokud tedy zrovna nevyrážíme opačným směrem). Ale že ta cesta někdy vede přes hospůdku nebo kdo ví co, to už je věc jiná…).

Ale dnes to nebude o pánech. Zeptali jsme se několika žen, jak často bývají v pokušení zalhat. A hlavně o čem a jak už lhaly.

Barbora (25 let)

Pravidelně se esemeskou omlouvám, že jdu pozdě, protože byla na dálnici zácpa. A musím říct, že to do práce píšu i v případech, že cesta probíhala bez problémů, ale já si jen pár minut přispala.

Kdo to bude kontrolovat, že? Navíc téma špatné sjízdnosti D1 je oblíbené a správně nahozené vzbudí pozornost většiny mužů na poradě, takže již nehrozí, že bych musela prezentovat nějaké své výsledky.  

Irena (32 let)

Já jsem nejen lhala, ale v podstatě se vydávala i za někoho jiného, konkrétně za svého přítele. Krátce nato, co jsme spolu začali bydlet, jsem totiž v jeho telefonu objevila komunikaci s jinou ženou.

Když jsem pak prolítla i emaily, pochopila jsem, že ti dva plánují schůzku. Neváhala jsem ani okamžik a když se přítel sprchoval, napsala jsem jí z jeho telefonu, tj. jeho jménem, že je konec a že se s ní už nechci vidět. Samozřejmě že to pak prokoukla, ale já získala čas a dala jasně najevo, komu ten chlap patří.

Jana (40 let)

Je mi to hrozně nepříjemné, ale lžu celkem pravidelně své sestře. Na rozdíl ode mě nemá totiž děti a také žádné pochopení pro můj permanentní nepořádek doma. Když zavolá, že jede kolem, že by se stavila na kafe, tak jí pravidelně odpovídám, že jsem zrovna s dětmi venku, že jsem musela něco zařídit.

Stydím se za to, ale vím, že by pak zase s matkou zbytečně rozebíraly, co zase nezvládám… Takhle to nikomu neuškodí a já mám klid, i svědomí někdy řve.

Důvodů, proč lžeme, je bezpočet. Většinou se chceme dělat lepší než jsme, někteří těm svým lžím dokonce sami věří. Dobrým důvodem ke lhaní je také například zvýšená šance na získání různých výhod, privilegií. Lhaní připadá mnohým v pořádku, když se díky němu vyhnou nepříjemným událostem s většími či menšími následky. Řada lidí pak omlouvá své lhaní tím, že jde o společenskou lež. A samotnými mistry v oboru jsou pak takoví lháři, kteří přímo nelžou, ale řeknou jen kus pravdy, která se jim hodí, a tak mají v duši relativně klid.

  • A nejroztomilejší lhář všech dob? No přece redaktor Viktor Bláha, kterého mistrně ztvárnil Oldřich Nový, ve filmu Roztomilý člověk (1941). Skvěle ho v tom podporovala Nataša Gollová. Inu, není nad to, když člověk získá partnera v dobrém i zlém, v pravdě i ve lži...

Přečtěte si také:

Reklama