Budoucnost našich dětí je v počátcích jejich života výhradně v našich rukách, a tak se logicky setkáváme s tím, že si přejeme, aby pokračovaly v našich šlépějích a byly důstojnými reprezentanty našich genů. Co když ale přitom vůbec nebereme v potaz jejich individualitu a naše přehnané ambice se pro ně stanou noční můrou?

Snad každý rodič vidí ve svém dítěti sebe. Je to přirozené a logické, a proto si mnoho z nás přeje, aby nositelé našich genů byli taktéž právoplatnými pokračovateli našeho rodu se vším všudy. Již od kolébky do nich vkládáme své sny a nenaplněné osobní ambice. Uvědomujeme si ale vůbec, že budoucnost, kterou pro ně máme namalovanou do sebemenšího detailu, může být v jejich případě nerealizovatelnou utopií? Jedním ze zářných příkladů může být houslový virtuos Jiří, který svými ambicemi ničí život svým dvěma dcerám…

děti

 „Když se nám s manželem před deseti lety narodily dvě holčičky, jednovaječná dvojčátka Terezka a Barunka, můj muž byl ve svém živlu. Předpokládal, že obě naše dcery jistě podědí hudební talent a geny houslového virtuosa tak díky nim ponesou i naše další generace,“ začíná vypravovat Jana, jejíž muž Jiří podědil po svém otci a též i dědečkovi neobyčejný talent, který zúročil nejen jako člen orchestru České filharmonie, ale taktéž na své sólové dráze, které se začal věnovat již od brzkých dětských let. Jiřího úspěch samozřejmě nepřišel sám od sebe, je přirozeným výsledkem nekompromisního tvrdého tréninku a odříkání si. „To víte, že když jsem si Jirku brala, počítala jsem s tím, že bude chtít, aby naše děti pokračovaly v jeho šlépějích, ale upřímně jsem si nikdy nedovedla představit, jak tvrdý na ně v tomto ohledu bude,“ svěřuje se nám Jana.

Zkrátka už od narození našich dvou dcer automaticky předpokládal, že obě dvě musely jeho talent zákonitě podědit, a tak už od raných dětských let začaly obě s tréninkem. Vlastně ani neuměly ještě číst a psát, a už začaly chodit do speciálního střediska pro malé talenty, kde jim manžel najal soukromou lektorku, kam docházely kromě víkendů každý den.“ Jana samozřejmě věděla, že malá děvčata hraní na housle nebaví, ale její muž se zkrátka nehodlal smířit s tím, že by jejich kariéra mohla v budoucnu směřovat úplně jiným směrem, a své požadavky na ně neustále stupňoval. Pomalu se z něj dle Janiných slov začal stávat nesnesitelný pedant. Když Bára s Terezkou zahájily povinnou školní docházku, situace se s přibývajícími povinnostmi samozřejmě zhoršila. Jiří dokonce chtěl, aby obě holčičky nedocházely do obyčejné základní školy, a tak jim najal soukromého učitele a snažil se je izolovat od jejich vrstevníků. „Byla jsem z toho nešťastná, můj muž mě pořád obviňoval z toho, že nejsem na naše dcery dost přísná, dávám jim hodně volnosti a v jeho ambicích ho nepodpořím. Neustále jsem slýchala, jak Bára s Terezkou MUSÍ navázat na úspěch celého jejich klanu houslových virtuosů a několikrát mě dokonce obvinil, že jsem důvodem toho, proč ani jedna z nich jeho talent nepodědila. Úplně se pomátl. Housle, housle, housle… o nic jiného mu nešlo, zcela mu zatemnily mozek!“

Čím starší Terezka s Bárou byly, tím více se problémy prohlubovaly, a tak se Jana rozhodla, že se i s holčičkami odstěhuje do jiného města, zpátky ke svým rodičům. „Nemohla jsem to už prostě vydržet. Když se holek na jejich tatínka zeptáte, řeknou vám, že ho nechtějí vidět, prakticky jej nenávidí. Dívat se na to, jak vaše děti kvůli otci trpí, je jeden z nejhorších pocitů, který jsem kdy zažila,“ pokračuje ve smutném vypravování Jana, která minulý měsíc konečně využila toho, že její muž odjel s orchestrem na dvouměsíční turné mimo Českou republiku, a dnes už bydlí i se svými dcerami u svých rodičů. „Až se vrátí, zažádám o rozvod, dcery momentálně začaly navštěvovat státní základní školu a konečně začínají žít normální život. Nenáviděný hudební nástroj doslova zahodily do kouta a já díky tomu vidím, jak jsou teprve teď šťastné! Upřímně doufám, že se s tím Jirka smíří. A pokud ne, bude muset. Také nám dříve nedával na vybranou, a teď je tedy řada na nás,“ uzavírá svůj příběh rozhodně Jana. A nám nezbývá než jí a jejím dětem popřát hodně štěstí!

Čtěte také:

Reklama