Reklama
   
V dnešní době je určitě pro všechny z nás jednou z nejdůležitějších věcí mít práci. Původně zní tato formulka jako dobrá práce, která mě bude bavit, později jen jako dobrá práce a po několika letech marného shánění jakéhokoliv místa je to alespoň nějaká práce.

O něco horší to mají ještě ženy než muži, buďto jsou příliš mladé a jsou posuzovány jako potenciální matky, nebo už matkami jsou, a tudíž hrozí častá absence, eventuálně už jsou zase příliš staré.

Byla jsem ráda, když se mi poměrně rychle podařilo po mateřské najít solidní místo, kde jsem se nemusela bát, že mi nepřijde výplata na účet. Měla jsem i skvělé zázemí v podobě spolupracovníků, se kterými jsme si všichni skvěle rozuměli. Občas jsme i někam vyrazili za zábavou. Dostávala jsem týden dovolené navíc, peníze na dopravu i dovolenou, podobné stravenky na obědy. Poměrně drahé dárky k narozeninám, kytku k svátku a vždycky nějaký ten parfém k Vánocům.

Dalo by se říct, že ideální pracovní místo, které by mi mohl leckdo závidět. Ano, pokud nemáte nad sebou člověka jako já. Můj šéf je totiž, když to tak musím říct, bezpáteřní hňup. Člověk, pravda, vzdělaný, ale bez sebemenšího vychování, s pocitem: “Já jsem mistr světa a všechny ženský jsou naprosto nemožný.”

Dlouho jsem nechápala, proč mu tak strašně vadím, oči mi otevřelo až pár rozhovorů s ním, kdy bylo jasné a patrné, že ženská patří k plotně a k obsluze svého dokonalého pána tvorstva a nikam jinam. Všechny ty, které nemají v hlavě podestýlku, jsou odporné feministky a bůh ví, jestli nejsou taky lesby. To jen a pouze prezentuji jeho názory.

Pochvala z jeho úst za dobře vykonanou práci? Neexistuje, pokud jste ženského pohlaví. Muži tu dostávají za slušně odvedenou, svou vlastní práci prémie, ženám se dostane ujištění, že mají jediné štěstí.

Jeho urážky na ženy, poznámky se sexuálním podtextem a vůbec jeho nepříjemné řeči by vydaly na román. A tak se ptám, kdo dává mužům právo chovat se jako bohapusté prase?! Kdo jim dává pocit, že mají-li vysoké postavení, jsou hrdinové nové doby a všichni si z nich sednou na zadek?!

A já? Doufám, že na každého jednou dojde…

Jitka