Reklama

dad

Příběh Martiny je neveselý, i když jeho začátek tak nevypadal...

„S Markem jsem se seznámila krátce po revoluci,“ vzpomíná Martina. „Byla to doba plná euforie a velkých citů, nám ale zbyl čas i na ty naše malé, soukromé citečky.“ A tak netrvalo dlouho a Marek požádal Martinu o ruku. „Brali jsme se v létě roku 1990 a v roce 1991 se nám narodila dcera Anička, dva roky po ní pak Kája.“

Jak šel čas

Když Martina po dlouhé mateřské nastoupila opět do práce, začaly prosvítat problémy. Marek se o rodinu nikdy moc nestaral, a tak bylo všechno na Martině: Odvést děti do školky, potom jít do práce, z práce na nákup, vyzvednout děti, obstarat domácnost... Martina byla zkrátka v jednom kole. A do toho se začal postupně Marek měnit. „Vždycky byl dominant - imponovalo mi to. Ale najednou se všechno muselo dělat podle něj. Když bylo něco jinak... raději na to nechci myslet.“

První konflikt

Děti samozřejmě vztah rodičů viděly. Viděly, jak se maminka trápí a nic nestíhá, jak tatínek vládne tvrdou a pádnou rukou, když je tedy zrovna doma. „Milovala jsem ty chvíle, kdy Marek nebyl doma. Vzpomínám si docela přesně, kdy mě poprvé zmlátil... vrátil se z hospody pozdě večer a vyžadoval jídlo. Řekla jsem mu, ať si uvaří, že jsem unavená a jdu spát. Chvíli na to jsem už ležela schoulená v kuchyni s modřinou pod okem. Kamarádka mi říkala, ať ho opustím, ale to nešlo, nedovedla jsem si představit, že budu s dětmi sama.“

Jenže situace se nezměnila k lepšímu, ale k horšímu. „Marek měl asi pocit, že mu utíká život před očima, že se příliš uvázal. Tak často nebyl doma. Když doma zrovna byl, choval se hrozně, všechny komandoval, když nebylo po jeho, sundal pásek a nařezal dětem i mně.“

Rozvod

Martina takové zacházení vydržela do dceřiných patnácti let. Tenkrát se Anička rozhodla utéct z domova a pro Martinu to byl signál, že musí něco udělat. Anička se naštěstí po týdnu u kamarádky vrátila, když jí maminka slíbila, že už s tátou nebudou. Rozvod byl rychlý a Marek se musel stěhovat. „Proběhlo několik dramatických scén, ale nad vodou mě držela myšlenka, že už bude pryč!“

Marek se vrátil

„Vyměnili jsme zámky, přestavěli celý byt a snažili se na všechno zapomenout. Žádného nového chlapa už jsem si do bytu nepustila.“ Ale Marek se stejně Martině vrátil. To, že je Kája vzhledově celý táta, by nebylo to nejhorší. Kája se v pubertě z hodného a přítulného kluka změnil ve stejnou arogantní bestii jako Marek.

„Kájovi je sedmnáct. Snažíme se žít v relativním příměří, ale je to těžké. Nevím, co se mu honí hlavou, nemám na něj žádné nároky, protože když jsem se ho pokoušela dotlačit do učení, začal odsekávat, dokonce mě i párkrát zbil. Na Aničku si netroufne, tak se spolu bavíme přes ni. Říkala mi, že mi Kája vyčítá to s tátou...“

Z Martinina bytu se stalo opět bojiště. Když se Kája vrátí domů ze školy nebo od kamarádů, zaleze do svého pokoje, mlátí dveřmi, křičí, jakmile zjistí, že mu tam někdo něco přerovnal. „Už mu nechodím dávat ani oblečení do skříně, nechávám mu ho v kuchyni na stole. Nikdy by mě nenapadlo, že se takhle změní: Byl to můj Kája a teď je z něj Marek! Jenže Marka jsem mohla odstřihnout. Je těžké, milovat i nesnášet vlastní dítě...“

Co byste Martině poradila?