Ostraváci mají krátké zobáky. Pražáci zpívají. Brňáci jezdí v šalinách a mají hantec. V Olomouci všechny samohlásky mění na e. Na Chodsku říkají tuten. V jižních Čechách cmunda, na Orlickoústecku ten okurek a ta hadra. I když je naše země malá, má spoustu různých regionálních specifik.

 

Když se mě někdo zeptá, odkud jsem, bývám na rozpacích. Narodila jsem se v Praze, kde jsem žila do třinácti let. Pak šest let v malé vesnici na Vysočině. Když mi bylo skoro devatenáct, šla jsem studovat na školu do Brna. A teď už pár let žiji zase v Praze. Rodiče bydlí v Praze, přítele mám z Ostravy a kamarády z celé ČR. Odkud tedy jsem?

 

První náznak nesnášenlivosti mezi městy jsem zažila první den na vysoké škole v Brně. Brňáci nad námi z Čech (a Prahy zejména) ohrnovali nos, a dokonce se smáli naší výslovnosti. Navíc byli naštvaní, že Češi jezdí studovat na Moravu. Nechápala jsem proč. Moraváci taky studují v Čechách a každý přece mluví, jak mu zobák narostl. Nevraživost mezi Brňáky a zbytkem světa trvala jen několik dní. Pak už si všichni zvykli a společně jsme studovali a chodili popíjet do brněnských sklípků řadu dlouhých let.

 

Když jsem o víkendech jezdila domů, šokovala jsem svou rodinu několika, podle nich šílenými, větami, které by žádný Pražák nikdy nevypustil z pusy. Když jsem při psaní diplomky mlátila do zasekaného počítače a řvala přitom: „Kurva, je to nějaké posrané,“  mysleli si, že jsem se zbláznila.

 

Další tvrdou zkouškou bylo, když jsem jela poprvé do Ostravy představit se rodičům svého přítele. Po dlouhých letech v Brně mi „pražský akcent“ už téměř vymizel. Ale pokud jedete jako Pražák do Ostravy, musíte počítat s tím, že vám objedou auto korunou jen proto, že máte SPZ z Prahy. Přijeli mě dobře. Možná i proto, že jsem řekla, že jsem z VysočinyJ. Po pár letech mi můj budoucí švagr řekl, že jsem jediný Pražák, se kterým se dá mluvit. Byla jsem hrdá, jak mě Ostrava přijala.

 

Nikdy jsem původ v rámci České republiky neřešila. Viděla jsem snad jen rozdíl mezi Čechami a Moravou. Je přece nesmysl, aby se lidi nesnášeli jenom podle toho, jak mluví nebo odkud jsou. Ale že je to opravdu věc, kterou se zabývá mnoho Čechů a Moraváků, potvrzuje množství vtipů, které na toto téma kolují. Například: „Jaký je rozdíl mezi Ostravákem a Vietnamcem? Velký. Vietnamec má práci a mluví česky.“

 

Kromě nenávisti kvůli akcentu, která je známá především mezi Prahou a Ostravou a Prahou a Brnem, respektive Prahou a zbytkem republiky, je mi naprosto nepochopitelná nesnášenlivost mezi regionálními městy.  Sama znám vzájemné hašteření ve městě, které asi nikdy nemělo být spojeno v jedno - Frýdek-Místek. Proč jsou Frýdečáci či Místečáci horší, dodnes nechápu.

 

Když jsem se ptala kolegyň v redakci, rozpoutala se bouřlivá diskuse ještě o nevraživosti mezi Hradcem Králové a Pardubicemi. Tak velká a důležitá města tak blízko sebe. To nedělá dobrotu.

 

Ptala jsem se rodilých Ostraváků, proč nesnášejí Pražáky: „Pražáci blbě mluví, a navíc jsou strašně nafoukaní. Myslí si, že svět končí za Uhříněvsí.“

 

David je z Českého Těšína, a když jsem se ho zeptala na jeho názor, odpověděl: „Pražáci mají nos nahoru a tváří se jako mistři světa. Taky nejsou tolik kamarádští jako Moraváci. Ale existují i výjimky.“

 

Kamarádky Denisy z Vysočiny, která pracuje v jedné pražské firmě, jsem se zeptala na její názor na Pražáky: „Nevím, můžu říct akorát to, ze Pražáci mě berou jako vesnickou holku, že oni jsou in,... je to tady od lidi z práce, ti, kterým se to nelíbí, to říkají, že jinak mluvím a říkám do města místo do centra a podobně. A taky tak vychovávají svoje děti, aby neměli rádi mimopražský.“

 

Objektivně jsem se tedy ptala Pražáků, co si myslí o zbytku světa. Lenka řekla: „Je mi úplně jedno, kde kdo bydlí. Důležité je, jak se kdo chová.“

 

Pavel byl o něco ostřejší: „Fakt je, že mi vadí, když sem někdy přijedou ty burani z vesnice, neumějí ani jezdit po eskalátoru a řvou, jako kdyby byli hluchý.“

 

Dovolím si tvrdit, že největší nesnášenlivost panuje směrem k Praze. Takzvaný pragocentrismus je přítomný všude. Prezident, vláda, ministerstva, státní úřady jsou v Praze. Ale není to tak docela pravda. Ústavní soud a kancelář ombudsmana jsou v Brně. Jasně, že někomu z jižní Moravy může přijít nespravedlivé, že musí na schůzku na ministerstvo přes půl republiky. Jenže kde by to ministerstvo mělo být? V Jihlavě? Je přece dobře, že když jedete do města na jeden úřad, můžete si vyřídit i záležitosti na jiném úřadě.

 

Máme docela štěstí, že ta naše republika je malá a když je malý provoz, v klidu ji přejedeme i za 5 hodin. A Praha je navíc skoro uprostřed. Slováci to mají horší, s Bratislavou vlevo dole.

 

Proč se města nesnášejí?
A co rivalita mezi jejich obyvateli?
Proč se Moraváci cítí utlačovaní?
Máte s tím své zkušenosti?
Myslíte si, že povaha člověka závisí na velikosti a lokalitě místa, kde se narodil?
Znáte nějaké dobré vtipy na téma rivalita mezi městy nebo lidmi?

 

Napište nám na: redakce@zena-in.cz

Nejlepší příspěvek odměníme tělovým antiperspirantem Radox.

Reklama