Může být milý, hodný, tolerantní, finančně zabezpečený, atraktivní a být ověnčen všemi superlativy, které si jen dokážete představit, ale přesto s ním většina žen delší vztah nevydrží. Je totiž k uzoufaní nerozhodný!

muz

Možná máte pocit, že nerozhodnost a s ní velmi často související nepružnost a lpění na všem tradičním a původním nejsou zdaleka nejhorší vlastnosti, které vás mohou u partnera potkat. A já vám ochotně dám za pravdu, že ve srovnání třeba s alkoholismem, hrubostí, násilnickým chováním či nezodpovědností se trocha té nerozhodnosti jeví jako problém malicherný až nicotný. Nicméně i drobnost, vyhnaná do krajnosti, může nabýt mamutích rozměrů.

Ostatně, přečtěte si samy vyznání několika mužů z různých internetových diskuzí (jména jsem záměrně pozměnil) a posuďte, jestli byste je chtěly mít doma.

Mirek (25)

Jsem váha a nevím, co chci. Vysokou školu jsem nedodělal, protože jsem nevěděl, co vlastně chci dělat a tak jsem tak nějak šel na informatický obor, a prodíral se tím až do třeťáku vysoké, a pak mě vyhodili - celou dobu přemýšlím, hodnotím. Jsem taky asi hodně nerozhodný, tím pádem jsem nic moc nevyzkoušel, nikde skoro nebyl, nemám moc kamarádů, neznám svůj směr, smysl, co by mě bavilo (teda baví mě psychologie a věci s ní spojené a tím pádem uvažuju o dálkovém studiu psychologie). I když mě to celý život štve, že jsem tak nerozhodný a váhavý, ale přesto věřím, že to má svůj důvod, že mám takovou povahu a že to zužitkuju.

Radek (22)

Taky jsem nerozhodnej, a nejvíc, když moje rozhodnutí sledují cizí lidé. Například tuhle jsem hrál fotbal s nějakýma cizíma klukama, stál jsem vedle spoluhráče, přilít k nám míč, a já nejdřív že si ho vezmu, jenže spoluhráč se k němu taky rozběhl. Já se zastavil. On taky. Tak jsem se zase rozběhl k míči. Jenže on taky. Tak jsem zase zastavil. Nemohl jsem prostě běžet pro míč. Chtěl jsem to rozhodnutí nechat na něm. Je to stejný když třeba jdete po chodbě a proti vám jde taky někdo. A vy jdete proti sobě. Zamíříte doleva, jenže onen protichůdce taky. Tak se zaseknete a zamíříte doprava. Jenže on taky! To je prostě nerozhodnost. Rozhodnej člověk si zvolí, že půjde vlevo, a když jde vlevo i ten druhej, tak prostě počkáte, až si to rozmyslí a půjde na druhou stranu. Tohle jsou blbosti, ale odráží se to i ve velkejch rozhodnutích.

Filip (30)

Jsem blíženec a pořád nevím jaký jídlo si vybrat, jaký pití, jaký oblečení, jaký mobil, jaký směr cesty, jakou práci, jaký film, nebo dokonce jestli ženu nebo muže a je toho spousty. Pořád se někoho ptám.

Jáchym (42)

Záleží případ od případu... Některá závažná rozhodnutí dělám bez problémů a rychle, jiná a kolikrát méně významná mi trvají týdny...

Vím, že je hloupost se rozhodovat na základě citů, ale nejsem schopen je vždy ignorovat a řídit se pouze čistým rozumem. Souboj těchto dvou přístupů způsobuje nerozhodnost...

Co si počít s nerozhodností?

Veškerá nerozhodnost vyplívá z dilemat,“ tvrdí Ivan Toman, autor několika úspěšných psychologických knih, například knihy Debordelizace hlavy. „Nemůžete se tedy rozhodnout mezi více možnostmi. Je potřeba zbavit se dilemat. Prvně musíme najít své hodnoty, pak si je seřadit a podle nich jednat. Když se člověk snaží vyřešit problém rovnou, k ničemu to většinou nevede, protože jádro problému zůstane nevyřešené. Je tedy pak dále nespokojený a je to tím, že si nevyřešil svá základní dilemata.

Mohu nějak nerozhodného partnera podpořit, aby se mu rozhodovalo lépe?

Pomoci mu najít jeho hodnoty. Člověk se musí rozhodnout vždycky sám, druhý mu může dělat vrbu, ale rozhodnutí je na něm,“ vysvětluje Toman, „problém je ale i v tom, že muži a ženy uvažují rozdílně, takže to může být i o komunikaci mezi partnery. Jsem-li rozhodnější a partner je váhavý, nesmím být hned se vším hotov. Je potřeba být tolerantnější.

Čtěte také...

Reklama