Životní rozhodnutí nechce uspěchat nikdo. Však se také říká „dvakrát měř a jednou řež“. Jenže někdy se stane, že „měříme“ až příliš dlouho. A na to „řezání“ pak už nezbude čas. Své o tom ví Mirka (41). Tak dlouho zvažovala, zda už by se měla vdát a založit rodinu, až zůstala sama. Před rokem navíc lékaři přišli s drtivou diagnózou. Děti už by si pořizovat neměla!

„Neschopnost rozhodovat se, natož pak rychle, mě provází od dětství. Dáš si čaj, nebo kakao? Chceš přihlásit na kroužek keramiky, nebo na kytaru? Na kterou střední bys ráda? O co bylo rozhodnutí důležitější, o to větší muka jsem zažívala,“ vypráví Mirka svůj příběh plný otazníků, které ji nepřestaly doprovázet ani v dospělosti. „Nejvíc mě vždy děsila ta nevratnost. Co když se rozhodnu špatně? Jak už teď můžu vědět, jestli další den nebude všechno jinak? A tak jsem si zvykla rozhodnutí odkládat, co jen to šlo.“

nerozhodnost

Jenže jsou situace, které vyžadují jasné ano, nebo ne. Tak jako když Mirce její přítel nabídl, aby spolu bydleli. Za co by většina žen byla ráda, to Mirku vyděsilo. „Najednou jsem si nebyla jistá ničím. Mám opustit svůj byt? Ale co když nám to nebude klapat… Budu si muset hledat nový podnájem. A to stěhování, hrozná představa. Navíc mám spoustu kamarádek, které na společné bydlení dost nadávaly. Tak jsem raději vycouvala. Tomáš byl nejdřív dost naštvaný, ale po čase vychladl. Ovšem stejně jako náš vztah. On si našel po půl roce novou přítelkyni a já zůstala sama. Ve svém bytě,“ svěřuje se. S dalším vztahem už podobnou chybu udělat nehodlala. Jenže dlouho nemohla o pořádného chlapa zavadit. Až potkala Petra.

Vezmeš si mě?

„Po třech letech naší známosti mě pozval na večeři do drahé restaurace a já dostala strach, že mě chce požádat o ruku. Celý týden jsem se nervovala a přemýšlela, co odpovím. Chvíli jsem dokonce zvažovala, že tam nepůjdu. Svěřila jsem se kolegyni, která mi vynadala. Jestli prý nepůjdu, nepromluví se mnou už ani slovo. Říkala, že nechápe, co řeším, když o Petrovi dokola básním, jak je mi s ním hezky. Měla pravdu. Tak jsem tedy šla. A z nervozity pila jednu sklenku vína za druhou. Když žádost skutečně přišla, byla jsem na mol a všechno odkývala. Jenže ke svatbě nikdy nedošlo. Oddalovala jsem ji, co to šlo. Nelíbilo se mi roční období, nebyla si jistá, v jakém stylu by měla být, nebyly na nákladnou hostinu peníze,“ hledala záminku za záminkou. Až se snoubenec přestal snažit. Mávl rukou a nechal veškerou iniciativu na Mirce.  

Děti nebo kariéra?

„Petr postupem času začal mluvit o dětech. Ale mně se v té době na mateřskou nechtělo. Skvěle se mi dařilo v práci. Získala jsem konečně místo snů a měla bych ho přenechat někomu jinému? Zpočátku to chápal. Po čase ale začal znovu naléhat. Věděla jsem, že jednou děti chci, ale pořád mě děsilo to rozhodnutí. Nedokázala jsem ho udělat. Až když Petr pohrozil odchodem, kývla jsem. Jenže opravdu rozhodnutá jsem v té době vůbec nebyla,“ přiznává s tím, že když se snažili počít potomka, brala dál tajně antikoncepci. Po roce neúspěchů už Petr nevydržel a objednal je k odborníkovi. A tak musela Mirka s pravdou ven.

„Tehdy se strašně naštval a odstěhoval se ode mě. Prosby, aby se vrátil, ani moje sliby nezabíraly. Řekl mi, že jsem sobecká lhářka, která by si měla ujasnit, co vlastně chce. A taky že je ve finále rád, že jsem si ho nikdy nevzala, protože se teď nemusí rozvádět. To byla pro mě velká rána. Z rozchodu, který vzápětí přišel, jsem se vzpamatovávala celý rok. Proč chlapi nejsou schopni pochopit, že není úplně jednoduché změnit celý svůj život, opustit práci a už se napořád strachovat o děti? Proč mi nedopřál víc času?“ ptala se ještě dlouho.

Operace rozhodla za ni

Rok na to ale skončila v nemocnici. „Šla jsem na ženskou operaci, která ale nedopadla úplně dobře. A lékaři mi řekli, že už nebudu mít děti. Tedy že mi to důrazně nedoporučují. I vzhledem k mému věku je prý velmi pravděpodobné, že nastanou komplikace a můžu být v ohrožení života. Zhroutil se mi svět. Najednou mi došlo, jak jsem byla hloupá. Jenže dneska už je na co by a kdyby pozdě,“ krčí rameny Mirka, která už uvažovala i o adopci. Jenže je bez přítele. A tak věnuje veškerou svou energii práci, které dala kdysi přednost před rodinou.

Čtěte také:

Reklama