Mé sestře se říkalo Kotě. Narodila se totiž v květnu a byla takové typické májové koťátko. Když jí bylo šest, bylo to roztomilé. Když jí bylo dvanáct, brala to jako provokaci. V patnácti by každého, kdo by jí tak řekl, přizabila.

Přezdívky jsou vůbec podivná věc. Na rozdíl od jmen je nedostáváme proto, že se líbí našim rodičům nebo že je měly naše babičky, tetičky, kmotřičky a další poctění hodní jedinci v okolí rodiny. Přezdívky dostáváme proto, že si je nějak „vysloužíme“, ať už svým chováním, vzhledem nebo prostě díky souhře okolností.

Špekáčci, Sádla a spol.
Dodnes nezapomenu na přezdívku, kterou jsem vyfasovala na prázdninách u babičky. S místní partou dětí jsem se zrovna nepohodla, byla jsem malá, vzteklá a při těle... a tak jsem skončila jako Špekáček. Co slz i krve „nepřátel“ bylo kvůli té přezdívce prolito. A to šlo jen o prázdninovou záležitost, spolužák na základní škole, kterému se říkalo Sádlo, byl v mnohem horší situaci. Ono vůbec přezdívky, které si mezi sebou dávají děti, bývají většinou krajně jedovaté a často vypichují spíše špatné než dobré vlastnosti.

Zoologická nebo oddíl?
Jiné je to s přezdívkami v různých oddílech a zájmových skupinách – ty bývají neutrální nebo i lichotivé a většinou se k nim váže nějaká událost. Často ovšem postrádají fantazii, a tak si v leckterém skautském oddíle mezi všemi těmi Bobry, Medvědy a Lišáky občas připadáte spíš jako v zoologické zahradě.

Nick čili ID
Novinkou posledních let jsou přezdívky internetové – nicky neboli ID. Někdy si lidé pro identifikaci „na síti“ volí přezdívku z let minulých, někdy se jim naopak mezi kamarády začne říkat jejich nickem – obzvláště pokud se nejdříve setkali na internetu. Přezdívky typu Viki23 pak mohou mezi nezasvěcenými budit poněkud zmatek a nejistotu, zda se vůbec ještě mluví o lidech.

Posedlá komunita
Komunitou obzvláště posedlou přezdívkami jsou pak „fantasáci“ a „scifisti“. I v této skupině si lidé obvykle vybírají přezdívky sami – někdy jsou to jména jejich oblíbených hrdinů, jindy jména postav, které hráli v nejrůznějších hrách.

Jednoznačnou výhodou přezdívek jak internetových, tak „fantasáckých“ je, že jsou většinou poměrně kreativní a málokdy narazíte na dva lidi se stejnou. Snad jen Draků je přebytek. Je tu ovšem jeden závažný problém... Brzy totiž zjistíte, že devadesát procent svých kamarádů znáte jen pod přezdívkami. Při styku s vnějším světem vám pak schází takzvané „civilní jméno“ dotyčného...

Civilní jméno?
Tak například voláte kamarádovi a telefon zvedne jeho maminka. Po chvíli odhodlávání seberete odvahu a zeptáte se: „Je doma Degen Fosgen?“ Nepřejte si vědět, co následovalo...
Problémy jsou také při návštěvě nemocnic. Rozpačité koktání: „Víte, já vlastně nevím, jak se civilně jmenuje, ale říká se jí Berenthil,“ vám na důvěryhodnosti nedodá, obzvláště ne, pokud navštěvujete kamarádku hospitalizovanou na psychiatrii. Také policie se tváří dost rozpačitě, když jí na otázku „A jak že se jmenuje ta kamarádka, co tam s vámi byla?“ odpovíte „Feriel“...

Přezdívky se tak mohou stát dokonalým nástrojem konspirace. A to je také jeden z faktorů, které na nich lidi přitahují – utvrzují je v pocitu sounáležitosti s komunitou, my, zasvěcení, proti těm „civilům“ venku, kteří nic nevědí. A ještě jednu nespornou výhodu přezdívky mají – na rozdíl od jmen se vám nestane, že se na vaše zavolání otočí pět lidí.

Jak jste na tom s přezdívkami Vy? Měla jste nebo máte nějakou přezdívku? Jak jste k ní přišla? Máte ji ráda? Kdo Vám tak říká? A co Vaše ID na Ženě-in? Je to Vaše přezdívka nebo vymyšlené jméno? Říká Vám tak někdo i mimo Ženu-in? Jak byste se představila na setkání čtenářek – jménem nebo IDčkem?

Reklama