Mám ráda spíš sportovně-elegantní styl. A někdy možná víc sportovní než elegantní. Nesnáším na sobě řetízky, prstýnky a jiná „ověšovadla“. Nerada na sebe poutám pozornost. Nenosím podpatky. Jsem sice prcek, ale cítím se tak dobře. Navíc mi vadí, jak jste slyšet po celé Praze, když jdete. Musela bych si je asi nechat pobít nějakou měkkou gumou…


Chtěla bych také reagovat na příspěvek o Snoopym, kde se píše o tom, že styl se řídí naší peněženkou. Částečně nás jistě ovlivňují finanční prostředky, ale daleko víc asi schopnost oblečení sladit a vyzdvihnout svůj styl. Umět oblečení nosit.


Styl – to je přece způsob života, vnímání, chování, emoce, komunikace – i podle toho všeho se člověk obléká, aby se cítil dobře. Kamarádka se obléká v sekáči, není to poznat a vypadá vždycky skvěle. Není to vždy otázka peněz. kalhotky

 

A ještě něco. Trpím vždycky velkou nostalgií k některým oblíbeným obnošeným věcem. Ty nosím do roztrhání. Když si pak za ně pořizuji náhradu, pláču, protože už to není nikdy ono, nikde už není ten samý kousek a tak přesto, že už mám doma náhrady tři, nosím stále ten starý, původní model… Je to můj věčný boj. Ale mám si kvůli tomu snad kupovat tu mikinu rovnou třikrát?


Děláte to někdo?

 

Rady stylistky bych určitě ráda využila, i když nemám pocit, že bych chodila  oblečená nějak příšerně a nevyhodnotila svůj styl.

 

-mlha-


Milá -mlho-,
děkuji za zajímavý názor k dnešnímu tématu a podněty k otázkám. Máte pravdu, že třeba "sekáče"otevřely mnohým ženám možnost levně experimentovat. Znám mnoho takových, které umí v sekáčích hledat a perfektně kombinovat s novým. Ale znám i takové, které si dokáží levnými kousky "zaneřádit" byt a o nějakém vkusu nemůže být řeč.

Reklama