Bulvár

Neraď, není ti šedesát a nebylas v Rusku!


Šedesát mi sice ještě není, ale v Rusku jsem byla.
Takže můžu zpola radit.
Ale nebojte, nebudu.
Chci se s vámi jen podělit o pár střípků, které mi uvízly v paměti.

Neboť dávno tomu, co jsem s rodiči navštívila Benátky severu, tehdy ještě Leningrad.


Nezapomenutelný střípek, který se mi ostře vryl do paměti… no, spíše do nosu, byl podivně sladkokyselý odér, který mě udeřil už v letadle a věrně provázel celým pobytem.

Onen všeruský fenomén, ne nepodobný „vůni“ dětské stolice, jehož zdroj jsem nebyla schopna vypátrat.

Tedy upřímně řečeno, až tak jsem se o to zase nesnažila.
Časem jsem ho přestala vnímat.


Dalším nezapomenutelným zážitkem bylo letiště.
Nešokovalo mě ani tak architekturou, ani vybaveností, jako neskutečnou masou šedě splývajícího davu, který tam bivakoval.
Všude, po zemi, po lavicích a snad visel i v hroznech u stropu jak včelí roj.
Jestli tam ti lidé čekali nebo bydleli, nevím.

My jsme bydleli v obyčejném činžáku, v obyčejné rodině tatínkova známého, což mohu s odstupem času hodnotit jedině kladně, jako dokonalou „študýrku“ ruské domácnosti, s praktickou ukázkou stravování, stolování, zvyků, návyků, kultury.

Rusové rádi hostí a snášejí vám na stůl všechno možné i nemožné, neustále vás pobízejí, jen abyste se cítili spokojeně.
Přesně jako v ruských filmech, kde se stoly prohýbají pod tíhou jídla.

Dodnes nechápu, kde to nakoupili, když tamní obchody kromě zápachu, much a hnědého balicího papíru, zely prázdnotou.

I jejich byt byl patrně typickou ukázkou ruského vkusu.
Na stěně visel přepestrý vlněný koberec, všude samá háčkovaná dečka, zlatě malovaný porcelán a přecpáno sarapatičkami a lapači prachu.

Mnohem vkusněji a roztomile staromilsky byl zařízen pokojíček, kde jsem spala.
S babičkou, která pamatovala ještě staré carské Rusko.

Je mi záhadou, kolik jí mohlo být let.


Denně nám dělala fundovanou a neúnavnou průvodkyni.
Absolvovala s námi obhlídku veškerých leningradských pamětihodností.
Od nezapomenutelné Ermitáže s kilometry expozic světového umění, přes Piskarevský hřbitov - památník nechvalně známé blokády, kterou pochopitelně zažila, nově nalakovanou Auroru, která definitivně odstřelila její naději na slušný život, výlet lodí něvskými kanály se zdvihacími mosty až po úchvatný zámecký komplex Petrodvorce s rozlehlými zahradami.

Uf, ještě teď vidím před sebou její drobnou postavičku v černém kabátku a kloboučku, jak cupitá, rozkládá rukama a je šťastná, že může být ještě někomu platná.


Bylo horké léto, chlapi postávali u pojízdných cisteren s teplým kvasem a ženské válcovaly a asfaltovaly silnice, zedničily, prostě byly všude tam, kde bych je rozhodně nečekala.

Neúnavná stařenka běhala jak čamrda, neustále šveholila a my se za ní vlekli, lapali po dechu a ruských slovíčkách, utahaní jak čoklové.

Byla obdivuhodná.
Vzdělaná, s vypravěčským talentem a jen díky ní jsem dokázala zpustlý, jakoby šedým závojem zahalený Leningrad vidět úplně jinýma očima.


Její  hluboká a upřímná láska k tomuto městu mě dokázala přenést do časů, kdy se ještě jmenoval Petrohrad nebo lépe - Petěrsburg.
Širokými bulváry se proháněly kočáry, po rozkvetlých parcích korzovaly elegantně oděné páry, fasády klasicistních domů a paláců zářily pastelovými barvami.

Kouzelná „carská“ babička už nežije a jak žije dnes už zase Petrohrad?

Nevím, ale přeji mu, aby se s jeho jménem navrátil i ztracený lesk a sláva, která mu jistě právem náleží.

   
12.01.2006 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. avatar
    [13] ratonito [*]

    Tak já vám řeknu, jak je to tam teď. Poprvé jsem tam byla před pěti lety, naposled tohle léto v srpnu. Plno supermarketů, narvané větším množstvím zboží než u nás, takže žádné prázdné regály jak se píše v článku. Smrad taky není. Všechno je krásné, moderní, hodně se tam staví. Rubl asi za 80 haléřů. Ceny podobné jako u nás. V restauracích poněkud předraženo, takže nejlépší je se najíst v Blínu nebo MacDonaldu. Byla jsem tam 14 dní na dovolené u holky se kterrou si píšu od 6. třídy. Prostě parádní dovolená.

    superkarma: 0 12.01.2006, 15:18:44
  2. avatar
    [12] arjev [*]

    spcxxx: všimla jsem si

    superkarma: 0 12.01.2006, 13:36:44
  3. avatar
    [10] Žábina [*]

    můj manžel byl v rusku na výměnném pobytu, když chodil na gympl...dodnes vzpomíná, jak v rodině, kde byli, byla hrozná chudoba...jim upekli kuře a sami jedli suchý chléb a polykali sliny...když se jich zeptali, proč taky nemají kuře - my to nejíme

    superkarma: 0 12.01.2006, 09:41:08
  4. avatar
    [9] Luciš [*]

    Neznáte někdo nějakou CK, která by zajistila vše od víz přes letenky a ubytování aspoň v *** hotelu? Poznávací zájezd tak na týden třeba i komplet Pobaltí

    superkarma: 0 12.01.2006, 09:36:35
  5. avatar
    [8] mam-ča [*]

    V Rusku, tedy v Moskvě, jsem byla v r. 1971 na studijním pobytu, a znám ho tedy z trochu jiné strany. Bydleli jsme v moderním komplexu, který byl stavěn do čtverců. V bytech hotelového typu, bydlely rodiny s dětmi. V přízemí byla restaurace-samoobsluha, kde se všichni stravovali, a technické provozy a služby, typu prádelna, mandl, apod. Takže žádné ženy u plotny – ani neměly kde. Na každém patře byla jen malá „čajová“ kuchyňka. Uprostřed komplexu byly jesle, škola, školka a rozsáhlý sportovní areál, který ve dne využívaly děti a večer dospělí.
    Bydlely tam především rodiny vědců a techniků.
    Myšlenka to byla nejspíš dobrá, ženy tam opravdu nebyly diskriminovány. Navíc fungovala služba „odpolední učitelky“, které mimo „družiny“ rovněž vodily nadané děti do různých kroužků. Rodinný život tam tedy moc nefungoval, ale děti byly vzdělané a sportovně zdatné.
    Jen pár kilometrů od Moskvy, v Zagorsku, jsem ale viděla jiný svět. Tam se nachází komplex kostelů a klášterů, kde studují pravoslavní mniši-popové. Je to svět plný rozporů. Na jedné straně vzdělaní kultivovaní popové, nádhera církevních staveb, a na druhé straně stařečci jak z ruské pohádky, kteří ani netušili, že báťuška car už není. Ti posedávali a polehávali na lavičkách, líbali mladým popům lem kaftanu, a celý svůj tehdejší „socialistický“ důchod utratili za svíčky.
    Kdo ví, jak to tam vypadá dnes ? Který z nepřeberného množství světů má navrch ?

    superkarma: 0 12.01.2006, 09:09:04
  6. avatar
    [7] Knopper [*]

    V tehdejším Leningradě jsem byla v září 1989 se školou a bylo to super. Měli jsme taky domorodé průvodce, takže jsme okusili i kousek nefalšovaného "sovětského" života. Dostala nás například otázka, jestli si chceme koupit čokoládové bonbony. Samozřejmě jsme chtěli, tak nám nezbývalo než jet do jediného obchodu ve městě, kde je prodávali. Zato "maroženoje" měli na každém rohu, tak toho jsme si užili do syta Se šváby ani podobnou havětí jsme se naštěstí nesetkali, i když jsme bydleli na studentských kolejích

    superkarma: 0 12.01.2006, 09:04:33
  7. avatar
    [6] Tanzi [*]

    spcxxx: jsi dement

    superkarma: 0 12.01.2006, 08:56:05
  8. avatar
    [5] Hysteria [*]

    Také mi není šedesát,v Rusku jsem byla,na to že všude byli švábi, ať už na pokojích hotelů nebo v restauracích u jídla,nikdy nezapomenu.Jinak se mi tam líbilo,moře v Soči bylo teplé a za rubl jsme tenkrát platili 10 kč!

    superkarma: 0 12.01.2006, 08:52:58
  9. [4] Hanule [*]

    Arči: Ale to je písnička Nohavici - moc pěkná.

    superkarma: 0 12.01.2006, 07:48:02
  10. avatar
    [3] Arči [*]

    Nyotaimori:

    superkarma: 0 12.01.2006, 07:26:59

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme