Ve chvíli, kdy se mi narodily mé dcery, pocítila jsem kromě obrovského návalu mateřské lásky i další, velmi intenzivní pocit. A to strach.

Strach o ty malé drobečky, aby se jim nic nestalo. Ostřížím zrakem jsem je hlídala, pozorovala a chránila před všemožnými nástrahami.

Dělají to tak snad všichni rodiče. Dítě si mnohdy neuvědomuje závažnost svého počínání a nedokáže domyslet důsledky, které pro něj může mít.

A že úrazy nechodí po horách, ale po lidech, dokladuje otřesná statistika neziskové organizace Podaná ruka.

 

Víte, že:

  • 300 dětí ročně umírá na následky úrazu?
  • 3 000 dětem úraz každoročně způsobí trvalé následky?
  • každé druhé tonutí končí smrtí?

 

Každému úrazu přechází konkrétní nebezpečná situace a pokud úraz utrpělo malé dítě, znamená to, že dospělý neudělal vše, co mohl, pro bezpečnost prostředí, ve kterém se dítě pohybuje. Malé děti většinou nevědí, jak se mají chovat bezpečně. Ty větší, bohužel, se mnohdy záměrně chovají nebezpečně vzhledem ke svému zdraví a riskují zcela záměrně.

 

Česká televize natočila dokument Nepřítel dětí. Uvidíte ho na obrazovkách někdy v příštích dvou měsících. Film má působit na dospělou populaci tak, aby si rodiče a dospělí vůbec uvědomovali závažnost dětských úrazů a možnosti jejich prevence.

Dokument ukazuje dětské úrazy takové, jaké jsou. Utrpení, bolest dítěte, starosti rodičů, námahu lékařů… Upozorňuje na klíčový okamžik, který k úrazu vede, a na to, že došlo k selhání, ke kterému dojít nemuselo.

Na konkrétních případech je zde otevřeně ukázáno, jak mnohdy krátký okamžik, malá nepozornost či neodhadnutí situace dokáže způsobit úraz, který má fatální následky pro kvalitu života dítěte. Díky těmto skutečným příběhům je dokument velmi silnou výpovědí o úrazech dětí a zcela jistě zasáhne každého dospělého diváka.

 

Za sebe mohu říci, že když jsem film zhlédla, byla jsem otřesená. Naplno jsem si uvědomila, jak málo někdy stačí a z dosud zdravého dítěte se stane dítě ochrnuté či jinak postižené, po celý život odkázané na pomoc někoho dalšího. A to nemluvím o nezměrné bolesti, kterou muselo prožít a o psychických mukách jeho rodičů. Přitom mnohdy by stačilo docela málo – více pozornosti a předvídavosti a k úrazu by vůbec nemohlo dojít.

 

Že právě prevenci někteří rodiče velmi podceňují ukázaly například záběry z Vinohradské nemocnice, kde na oddělení popálenin ležela ještě docela malinká miminka. Jak jenom pochopit maminku, která drží v náručí asi čtyřměsíční holčičku a druhou rukou si z varné konvice zalévá kávu? Stačilo jedno kopnutí nožičkou a děvčátko skončilo s velkými bolestmi v nemocnici.

 

Děti jsou jako z hadích ocásků. Uhlídat je, bývá mnohdy nadlidský výkon. Přesto bychom měli vynaložit maximální úsilí k tomu, abychom zabránili zbytečné bolesti a utrpení. Víte, kam si vaše dítě chodí hrát? Co dělá ve svém volném čase? Kontrolujete ho?

 

Věřte, že opatrnosti není nikdy dost a je lepší svou péči a starostlivost v tomto ohledu poněkud „přehnat“, než zanedbat. Abychom si do smrti nemuseli říkat: „Kdybych jenom tehdy….“

 

www.DetstviBezUrazu.cz  

Reklama