Příběhy

„Nepřestanu si vyčítat, že jsem zabila tatínka,“ trápí se Martina

Všechno je relativní! Martina (41) si myslela, že dělá pro svého otce to nejlepší. Jenže stačilo pár měsíců, aby jí bylo jasné, že se spletla. Teď si vyčítá, že ho zabila.

Když před čtyřmi lety zemřela Martinina maminka, zůstal její otec na všechno sám. Žil na vsi, kde kromě domácnosti musel zvládat ještě drobné hospodářství. A tak se jeho jediná dcera obávala, že si s tím vším neporadí. „Byl zvyklý, že o něho maminka pečovala, a tak bych do něj neřekla, že si někdy bude sám vařit nebo třeba mýt nádobí. Ale on to dokázal. Neměl doma sice bůhvíjak naklizeno, ale soběstačný byl. Jenže před dvěma roky měl úraz a musel na operaci. Sice se z toho vykřesal, ale od té doby se pohyboval mnohem obtížněji. Úplně jsem na něm viděla, jak ho péče o dům a zvířectvo zmáhá, musel už hodně odpočívat,“ vzpomíná Martina na to, co předcházelo jejímu nápadu, za který se teď proklíná.

dad

Když poprvé naznačila, že mu chce zařídit pokoj v domově důchodců, velmi se rozhněval. „Vynadal mi, že ze svého domu půjde jen nohama napřed. Já to ale nechtěla vzdát. Musel přece pochopit, že se o něho bojím, když tu žil tak sám. Člověk nikdy neví, co se může v šestasedmdesáti letech přihodit. A jelikož jsme k němu jezdili jen my, a to jednou za 14 dní, zůstal by tam bez pomoci,“ vysvětluje své pohnutky jeho dcera. Ta na něj tak dlouho naléhala, až se postupem času přestal bránit a nakonec na její nápad, ač nerad, kývl.

„Bylo na něm vidět, jak moc se mu nechce. Přišlo mi ho moc líto, ale utěšovala jsem se myšlenkou, že je to pro jeho dobro. Bude tam mít nepřetržitou péči, spoustu kamarádů, může za kulturou a bude u nás blíž,“ vypočítávala pozitiva Martina. Jenže její otec novému životu na chuť nepřišel. Byl stále zamlklejší, přestalo mu chutnat a zavíral se před světem ve svém novém pokoji i uvnitř sebe.

„Byl na něj žalostný pohled. Začalo mi docházet, že jsem asi udělala chybu. Jenže už nebylo cesty zpět. Dům byl prodaný, abychom mohli platit domov důchodců. A co s ním taky jiného, když tam nikdo nebydlel. Napadlo mě ale, že bychom mohli tátovi pořídit alespoň nějakou chatu, kam by jezdil na víkendy. On to odmítl. Vmetl mi do tváře, že už je tam, kde jsem ho chtěla mít, a není stěhovavý holub, aby pořád balil kufry. Moc mě mrzelo, jak se trápí a pořád jsem vymýšlela, jak to napravit,“ líčí dnes Martina. Jenže už to nestihla. Po půl roce totiž její tatínek zemřel. Prý na celkové selhání organizmu.

„Dodnes si vyčítám, že jsem ho svou pomocí vlastně zabila. Ale takové věci bohužel nejdou vrátit,“ lituje.

Čtěte také:

   
07.08.2017 - Příběhy - autor: Julie Hájková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [52] rychenza [*]

    Boze dej, at se mi vyhnou ti, kteri vedi, co je pro me to nejlepsi.

    superkarma: 3 08.08.2017, 22:33:15
  2. avatar
    [51] Dudlajlama [*]

    Bébina — #48 To je ale uplne jiny pripad nez pan z tohoto pribehu.

    superkarma: 0 08.08.2017, 18:59:53
  3. avatar
    [50] Dudlajlama [*]

    Suzanne — #45 Sml67

    superkarma: 0 08.08.2017, 18:56:24
  4. [49] Boros [*]

    kareta — #47 V tom DD, kde občas mám šichtu, je pouze jediný dědeček, jinak samé babičky

    superkarma: 0 08.08.2017, 11:06:20
  5. [48] Bébina [*]

    Suzanne — #45Starám se o partnerovu babičku, 83let. Na nohy jí fakt už nedostanu, protože má kyčelní kloub v takovém stavu, že ani doktoři z RTG nevyčtou, jestli byl někdy zlomený. Prostě rozpadlý na padrť. A k tomu rehabilitace neschopný pacient, tudíž neoperabilní. Dementní není, přesto dělá do plen, protože má vlivem neustálého sezení tak nefunkční pánevní dno a břišní svalstvo, že moč i stolice odchází nezávisle na její vůli. Hlava funguje ale tělo ne, takže se už nezvládne umýt ani převléknout, na záchod si sama nesedne, zaplaťpánbůh ještě většinou sama zvládne vstát z postele a přesednout na vozík. Na podzim ji její dcera chtěla dát do LDNky. Syn, můj tchán, ten za ní do nemocnice za měsíc pobytu dorazil jednou. Ani chleba jí nedojde koupit, jen na ní křičí, proto o něm fakt hezky mluvit nebudu a on tu LDNku, když nezemře včas, má díky svému chování zpečetěnou už teď.

    No a téhle paní, ač není dementní ani nesvéprávná, jsem musela některé věci opravdu zakázat. Třeba utrácení měsíčně 1400Kč za sportku, kdy si pak od nás neustále půjčovala, že nemá. Neustálé objednávání čehokoliv od pochybných firem -šmejdů, kteří pak bez dalšího objednaní posílají zboží pořád a pořád a hrozí exekucí. Nakupování neuvěřitelného množství jídla, které pak hnilo v lednici. To bylo kup mi kilo krkovice, kilo plecka, kilo kotlet, 30vajec, 5másel, 3sádla... Než jsem to v obchodě posbírala, přendala do kufru u auta, dovláčela to k ní, otevřela lednici a pak zjistila, že tam má k těm koupeným 30ti vejcím dalších 20, že jí tam neustále hnije zelenina a kazí se maso, kdy po týdnu vyhazujeme celé neotevřené balení masa do koše...Takže tohle jsem jí zatrhla, řekla že sportku jí už nikdy nepodám, že peníze (příspěvek od státu na nemohoucnost!) si má nechat na nákup pomůcek a péči o sebe, že nejsou na to, aby utrácela za blbosti, neb pak by o ten příspěvek taky mohla přijít. Že to s tím jídlem musí přestat, protože vyhodí měsíčně jídlo min. za 2000Kč. Opravdu jsem tak hrozná? Fakt bych jí měla nechat její móresy? Nemyslím si. A ona kupodivu v naší péči pookřála, když za ní jdeme minimálně 2x denně, umýt, přebalit, uklidit, umýt nádobí, nakoupit. Všem příbuzným i známým o mně vypráví pomalu jako o světici, jak se o ní hezky starám a všichni když s námi mluví, tak nám děkují, že se o ní staráme.

    1. na komentář reaguje Dudlajlama — #51
    superkarma: 1 08.08.2017, 11:02:44
  6. avatar
    [47] kareta [*]

    Suzanne — #45vídám denně staré lidi z DD, chodí k nám do krámu, ženské jsou v pohodě, zdrbnou si a adaptují se rychle, ale chlapi jsou na přesuny moc citliví, málokterej v tom věku to dává. Jsou tak zvláštně bezmocní, když se jim sebere ta rozhodovací pravomoc a činnost.Považuju to za krajně neuctivé dělat z starých lidí blbečky bez vůle a nenechat je o sobě rozhodovat. pro mne za mne ať si se životem naloží jak chtějí, babi chtěla umřít, nenechala si to vymluvit, tak jsem ji nechala umřít, stejně byla posledńích 15 let frustrovaná, že není sexbombaSml32. |a věřím, že skutečně jde ležáka rozchodit, když má motivaci..znám 50leté starce a 90 leté čipery.Sml67

    1. na komentář reaguje Boros — #49
    superkarma: 3 07.08.2017, 23:37:48
  7. avatar
    [46] kobližka [*]

    Suzanne — #45 Opět Sml67Sml67Sml67

    superkarma: 0 07.08.2017, 23:00:24
  8. avatar
    [45] Suzanne [*]

    Bébina — #30 Starala jsem se o maminku mé tchyně. Dostala jsem ji ze stavu apatického ležícího pacienta na nohy. Tak, aby začala mít zájem o svět, prostě jsem ji vykopala z postele i přes protesty jejího muže, který na mě ječel, že už je nesvéprávná a musím ji dát do nemocnice. I přes protesty její dcery (mé tchyně), která tvrdila, že už je dementní a mám ji nechat být. Měla jsem babičku několik měsíců doma. Nebyla to žádná prdel, i když uznávám, že dělat to několik let je náročnější. Právě proto jsem ji donutila převzít zodpovědnost za sebe sama. Jak říkám, v 83 letech ležela v plínkách a neměla chuť žít. Rozchodila jsem ji, vykopala z postele, jezdila s ní na oběd do restaurace, vozila ji k doktoru, na chalupu apod. Prožila ještě pár fakt pěkných let. Tohle já osobně považuju za pomoc. Tvůj postoj k tchánovi nebudu hodnotit. Howgh.

    1. na komentář reaguje kobližka — #46
    2. na komentář reaguje kareta — #47
    3. na komentář reaguje Bébina — #48
    4. na komentář reaguje Dudlajlama — #50
    superkarma: 4 07.08.2017, 22:35:18
  9. [44] Boros [*]

    Občas vezmu službu (na dohodu) v DD a obzvláště jedné klientky je mi tam moc líto- je sama, dávno rozvedená, bez vlastních dětí - adopovala kdysi chlapce, ale už 20 let ho neviděla (vztahy neznám). Paní je milá, ale v DD být nechce- sabotuje jídlo, pití, aktivity- jenom čeká a čeká. Ani rádio, TV, noviny....když se podaří ji trochu vytrhnout a povídat si, tak jen opakuje, že chce domů a že jí nikdo nepomůže. nevím, jeslti ještě vůbec má nějaké "domů", ale nedovedu si dost dobře představit, že by byla doma sama, na druhou strranu, mám pocit, že tam se utrápí.

    superkarma: 0 07.08.2017, 20:03:48
  10. avatar
    [43] Dudlajlama [*]

    P.S. To melo byt na c. 29, dohamarSml16.

    superkarma: 0 07.08.2017, 20:02:04
  11. avatar
    [42] Dudlajlama [*]

    Dudlajlama — #41 Sml67

    superkarma: 0 07.08.2017, 19:59:37
  12. avatar
    [41] Dudlajlama [*]

    Rikina — #7 Presne tak, lepe bych to nenapsala. Jrcite byly i jine moznosti nekde uprostred a ne hned konecna v podobe DD.

    1. na komentář reaguje Dudlajlama — #42
    superkarma: 0 07.08.2017, 19:55:57
  13. [40] Boros [*]

    Bébina — #15 Uvědomme si, že naše děti možná budou v těch 75 letech ještě muset chodit do práce.

    Jinak moje maminka má 77 let a stará se bráchovi o děti- jedno divoké vnouče má 3 a druhé klidnější rok. Nemá je denně, někdy ani ne oba najednou, ale v pohodě.

    superkarma: 0 07.08.2017, 19:55:55
  14. avatar
    [39] Dudlajlama [*]

    Vsechno pro tatinka, ale penize z prodaneho domu bodly, co?

    superkarma: 2 07.08.2017, 19:53:18
  15. avatar
    [38] peetrax [*]

    Bébina — #30 hlasim, starali jsme se od r. 2001 nepretrzite az do letosniho ledna, kdy deda v 92 letech v poklidu odesel. A dozajista s nami vydrzel nazivu pod jednou strechou proto, ze mu zadne vrtochy nikdo nezakazoval, protoze i kdyz byl uz stary a nechodil, byl to otec rodu, ktery pro nas hodne dobreho udelal. A ze to starani o vsechny prarodice bylo za tech sestnact let pro celou rodinu sakra narocne, ale byl to model, ktery rodice prirozene prevzali ze svych puvodnich rodin a verim, ze takto bude jednou postarano i o ne, i kdyz uz to budou "neschopni" a nevrli seniori.

    Kdyby tady mel deda misto nas neco jako ty, tak je pod drnem uz pred dvaciti lety.

    superkarma: 7 07.08.2017, 19:28:02
  16. [37] Bébina [*]

    Eliana — #34Jo on si to každý maluje, když netuší o čem mluvím. Ve vsi :-). Jsme z Prahy, bydlíme v docela hustě obydlené oblasti. Jen tchán nepochopil, že už to není konec Prahy jako za jeho dětství, ale na polích vyrostlo sídliště. A hraje si na kovboje. Kdo koním rozumí a něco umí, ten by tu nebyl ani minutu a kdo nerozumí, ten přijde k úrazu. O staré nejde, ty tu 10-15let určitě nebudou. Jde o mladé, 5 a 3 roky. Ty jen tak neumřou a on se jich jen tak nevzdá. Nevychované, zkažené, špatně obsednuté, takže se na ně už ve svém věku bojí sednout, ale pýcha a lakomost mu nedovolí dát je na redrezuru. Neumí to držet nohy, stát uvázané, pořádně se vodit, jít do vozíku, obsedal to tak, že to vyvázal a honil v klusu po malém kruhu, kdy mladý kůň nemá rovnováhu a nemůže jí najít natažením krku, dopředu nemůže, protože mu rve udidlo hubu, zezadu ho mlátí bič, tak šel kůň nahoru. Stavěl se a vyhazoval. Říct se tchánovi nic nemůže, to hned skáče jak čertíkz krabičky. A vůbec, kdo to neviděl neuvěří a kdo tomu nerozumí, s tím ztráta času se bavit.

    superkarma: 0 07.08.2017, 19:27:34
  17. [36] spavec [*]

    Mně nejde do hlavy, co to bylo za nápad s tou koupí chaty, aby měl kam jezdit na víkendy? Sml23. Co by asi tak na té chatě sám dělal? Podle mého toužil po tom být s rodinou dcery a to nejen o víkendech. A ne být sám někde v cizím prostředí... z toho příběhu je mi moc smutno.

    superkarma: 0 07.08.2017, 19:21:00
  18. avatar
    [35] SNÍŽEK [*]

    byla chyba tátu nutit,byl svéprávný a zvládal to sám doma.Děti nemají právo manipulovat s rodiči proti jejich vůli Sml68

    superkarma: 0 07.08.2017, 18:00:49
  19. avatar
    [34] Eliana [*]

    Bébina — #30staráme se o rodiče, však jsem psala.. a co třeba nabídnout ve vsi či okolí, kdo by se rád-třeba i mládež se vztahem ke koním, rád chodil o koně starat za možnost ježdění a podobně? Takové zvíře je pro starého člověka především kamarád a parťák. Zkusila bych vždycky vícero možností než ty nejhorší.

    1. na komentář reaguje Bébina — #37
    superkarma: 2 07.08.2017, 17:23:24
  20. avatar
    [33] kobližka [*]

    Suzanne — #28 Sml67Sml67Sml67

    superkarma: 0 07.08.2017, 17:08:31
  21. avatar
    [32] kareta [*]

    Bébina — #30kobyly bych našim teda zatrhla a psa taky, pořdili by si určitě hovado, které by za 5 let nezvládliSml30

    superkarma: 0 07.08.2017, 17:06:38
  22. avatar
    [31] kareta [*]

    Neumím si představit manipulovat s rodiči nebo prarodiči. Všichni byliprakticky do smrti doma, rodiče jsou nemocní, ale aktivní, dokud mají nějakou činnost, je to fajn, můj otec v 71 letech maluje barák, skládá uhlí, štípe dřevo, jezdí s mamkou po horách, tchán jezdí v 80 ketech závody na kolách, tchyně je kočka v 74 jako hrom...všichni mají baráky a všichni se o ně starají ...jak člověk lehne, tak prostě zblbne a umře. Viděla jsem to na prababičce, ta si v 93 letech natloukla, pak se bála chodit, do roka zblbla a do 2 let umřela. Druhá prababička byla doma do 98 let, pak upadla, zlomila si žebra apak umřela.

    Do DD k bachařkám nikdy!!!

    superkarma: 1 07.08.2017, 17:05:00

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. [30] Bébina [*]

    Suzanne — #28Každý mluví ze své zkušenosti. Žádný z mých prarodičů se nedožil 75ti. Babičky dokonce ani 70ti. Každý by měl mít sám soudnost a vědět, na co stačí a čeho je třeba se už vzdát. Když je někdo schopný v 90ti, tak ať si dělá, co uzná za vhodné. Když někdo od 65ti sedí díky zničeným kloubům na vozíku a nemůže vyjít z domu, tak holt má smůlu a v některých věcech bude rozhodováno za něj. Stejně tak když se tchán v 75ti už nezvládne postarat o kobyly, tak je nebude mít, protože my mu je chodit krmit a kydat nebudem. A že mu ty síly ubívají je vidět už teď.

    A mimochodem, přihlašte se, která se fakt o někoho vlastníma rukama staráte. Protože já ano, takže vím, i když je mi to proti srsti, že některé vrtochy seniorů je třeba zatrhnout.

    1. na komentář reaguje kareta — #32
    2. na komentář reaguje Eliana — #34
    3. na komentář reaguje peetrax — #38
    4. na komentář reaguje Suzanne — #45
    superkarma: 0 07.08.2017, 16:52:36
  2. [29] dohamar [*]

    Tento měsíc mi bylo 80. Myslím, že jsem soběstačná, i když jsem po infarktu dostala kardiostimulátor, mimochodem moc mi pomohl, hlavně s dýcháním, občas zajedu do lesa na houby, na zahradu už nestačím, protože tam musím asi 2 km pěšky, tak jsem si se souhlasem spolunájemníků udělala záhonek kytiček před panelákem, chodím jednou za měsíc se staršíma kamarádkama do knihovny, odtud se stavujeme na kávičku, ale kdyby mě děti strčily do domova důchodců už bych neměla zájem o nic. Dokud se o sebe postarám, baví mě život, až se o mne bude muset starat někdo jiný to si ani neumím představit

    superkarma: 7 07.08.2017, 16:24:19
  3. avatar
    [28] Suzanne [*]

    Bébina — #15 Bébino, promiň, ale ty uvažuješ o pětasedmdesátiletém člověku jako o nemohoucím, u něhož ostatní budou muset rozhodovat o tom, na co stačí a na co ne? Jako fakt? Normálně mě tvoje úvaha nadzvedla. Můj táta ve třiasedmdesáti pracuje, jezdí s mámou na dovolené, ten by mě hnal, kdybych jenom uvažovala o tom, že za dva roky budu řešit, co s ním. Všichni moji dlouhověcí příbuzní žili sami a rozhodovali o sobě. A příbuzní mohli mít desetkrát pocit, že už na to nestačí, prostě neměli právo o nich rozhodovat. Až pětadevadesátiletá bezdětná tetička přes koleno byla v domově důchodců (nebyla tam štastná, ale během pobytu v nemocnici ji šikovná hospodyně dovedla připravit o byt ve spolupráci s majitelem - inu, stává se...) a fakt nebyl způsob, jak to udělat jinak. Ale kdyby bylo jak, vrátila bych ji domů. Říkávala - mohla bych tam vypadnout z okna, spadnout ze schodů, umřít na záchodě, ale bylo by to po mém, a bylo by to jedno, protože mě to stejně za chvilku čeká. Jo, z toho mi bylo smutno. Chápu, že mluvíš o člověku, který neudrží lžíci nebo moč, zřejmě trpí demencí, je zmatený, nechodí. Tomu rozumím, samozřejmě. Ale nesmí se z toho stát pravidlo, že jakmile je člověku pětasedmdesát, jeho děti mají právo rozhodnout, na co stačí a na co ne.

    1. na komentář reaguje Bébina — #30
    2. na komentář reaguje kobližka — #33
    superkarma: 9 07.08.2017, 16:17:59
  4. [27] babinka [*]

    Já bych toto rodičům neudělala, obojí rodiče mohli zůstat ve svých domovech až do smrti... a ani já sama bych nechtěla skončit v domově důchodců...raději zemřít doma dříve bez pomoci, než se trápit steskem a pomalu umírat na vyčerpání organismu...

    Každý jsme jiný a Martina mohla vědět, že domov důchodců pro tatínka není to dobré, jak píše...

    Člověk udělá v životě spoutu chyb, které si později vyčítá...a toto já bych si vyčítala do konce života...

    superkarma: 2 07.08.2017, 16:02:53
  5. [26] mařinka [*]

    Mělo by se rozhodovat s velkými ohledy na daného člověka. Znám staré lidi, pro které je domov důchodců konečná stanice, nechtějí tam, protože to vnímají, jako že už jsou jednou nohou v hrobě. Znám i takové, kteří tam nechtěli, ale nebyla jiná možnost (kvůli zdravotnímu stavu, výpovědi z nájmu, ...) a nakonec tam byli moc spokojení a žili tam šťastní ještě několik let, užívali si společenské akce, mohli si zajít na oběd, když se jim nechtělo vařit atd. Každý člověk je jiný, domov důchodců není pro každého. Neumím si představit řešit denní péči, když rodina nežije v jednom městě. Resp. umím, vidím to kolem sebe, jak je to šílené, vyčerpávající, jak se rodiny snaží o své příbuzné postarat, ale skloubit svou rodinu a práci s péčí o nemohoucího je ne na hranici lidských možností, ale za hranicí. A blbé je, když se člověk o sebe už nedokáže postarat, pečovatelku nechce, do důchoďáku nechce, ale přitom potřebuje trvalou denní péči, přitom rodina bydlí úplně jinde. Aby se celá rodina přestěhovala za starým příbuzným (protože on nikam nechce), děti změnily školu, jeden z rodičů se vzdal práce... Nezávidím, některé situace nemají dobré řešení.

    superkarma: 0 07.08.2017, 15:51:40
  6. [25] MARIE MATEJKOVA [*]

    Kdyby ho nechala samotného v domku a on bez pomoci zemřel,vyčítala by si,že pro něj udělala málo. Je těžké zvolit optimální cestu. Jen ať si nic nevyčítá.

    superkarma: 2 07.08.2017, 15:35:23
  7. avatar
    [24] paníliška [*]

    Bébina — #20 Umírají i hodně mladí lidé, nemoc si nevybereš. Neškodila by Ti trocha pokory a úcty k předkům.

    superkarma: 5 07.08.2017, 14:50:49
  8. avatar
    [23] paníliška [*]

    Mám dojem, že Martina je člověk přesvědčený o tom, že má vždycky pravdu a vždy musí být po jejím. No, snad už se poučila. Kdyby se mé děti rozhodly, že musím opustit svůj dům, jít do DD a můj dům se rozhodly prodat, se zlou by se potázaly.

    superkarma: 3 07.08.2017, 14:48:43
  9. avatar
    [22] kobližka [*]

    Spousta lidí zůstává ve svých domech sama. Tady to možná bylo rozhodnutí předčasné,pán byl pořád soběstačný a myslelo mu to.Když do domova důchodců nechtěl,nepřemlouvala bych ho.Doma měl zahrádku,možná nějaké to zvířectvo a co tam ? Domněnka,že si v domově najde kamarády je stejně bláhová jako doufat,že jalovice bude mít tele.Zkusil si někdo najít kamarády v 76 letech ? Jo spolubydlící ano,ale to ještě nemusí být spřízněné duše.No,tady bych asi byla hodně opatrná,rozhodovat za druhého člověka a vlastně ho dotlačit někam,kam sám nechtěl.

    superkarma: 5 07.08.2017, 14:01:47
  10. avatar
    [21] Eliana [*]

    Eliana — #8Chci ještě dodat, k mému zastání se pro život, ano život, v jejich prostředí, kde jsou zvyklí a mají to rádi, že ani moji rodiče nejsou úplně zdrávi, ale díky skvělé lékařské péči a především té vůli v život, nikoli v umírání se jim toto snažíme plnit. Mamka je po mrtvici, s tátou jsem vloni jezdila půl roku po nemocnicích s nádorovým onemocněním. Přesto mají svůj život, svůj dům, své zázemí a svou vůli a svou určitou samostatnost. Je to hodně o přístupu. Vidím, co to udělalo s tchánem, když mu švagrová (bydlí s tchánovci) v rámci toho, aby se nenamáhal zakázala a zrušila zahradu, protože je starý a nemocný. Takže jsme mu zařídili minizahrádku, spoustu zajímavých semínek, kelímků a pěstebních souprav a hle, z pána, co čekal na umření je zase brebentící člověk s nějakým cílem a plánem a zájmy.Sml16 Tak to, sakra, má být!

    superkarma: 8 07.08.2017, 13:49:10
  11. [20] Bébina [*]

    Rikina — #18A jak dlouho by to ještě zvládal? Mám kolegu, který má matku 93let 400km od domova, sám těžce nemocný, jezdí za ní co 14dní. A ten velice lituje, že jí nepřestěhovali blíž již před lety.

    mamkaJa — #16 Já jsem ještě dost mladá, takže to bude za pár desetiletí, ne let. A doufán že genetika zafunguje a zemřu náhle na cévní příhodu, tak jako všichni moji prarodiče. A když ne, snad v sobě najdu dost odvahy pomoct si sama. Protože sedět pokaděná na židli a čekat, až mě někdo přebalí, toho bych se fakt dožít nechtěla. K čemu je vlastně stáří? Roky strávené v bolesti a nemohoucnosti? Partner je z dlouhověkého rodu, takže jsem ty konce viděla 2x a o babičku se ještě staráme. A je to život na prd. Ta co umřela v 92letech dokonce ke konci života často říkala, že už nechce žít, že jí všechno bolí. A to prosím všichni dožili a umřeli doma, žádný domov důchodců, LDN apod. A stejně je to na prd.

    1. na komentář reaguje paníliška — #24
    superkarma: 1 07.08.2017, 12:41:04
  12. [19] Rikina [*]

    Jinak to je mé upřímné přání - umřít tak nějak "včas", abych nebyla nemohoucí a odkázaná na pomoc nikoho. To je totiž to poslední, co člověku zbude, špetka lidské důstojnosti. Je-li o ni připraven, a začne se na něj hledět jako na nesvéprávného, už to není k žití. Opakuju, že je něco jiného, když přijde strejda Alzheimer a zničí osobnost člověka. Pak není zbytí, než rozhodovat za něj. Ale pouhý vysoký věk není důvod k tomu, aby se s člověkem manipulovalo proti jeho vůli. Sml80

    superkarma: 7 07.08.2017, 12:36:46
  13. [18] Rikina [*]

    Bébina — #15 Dobře, ale pán z článku výše nebyl nemohoucí a odkázaný na pomoc druhých. Zvládal. Sice pomalu a musel odpočívat, ale dokázal se sám o sebe starat. Sml80

    1. na komentář reaguje Bébina — #20
    superkarma: 2 07.08.2017, 12:31:37
  14. [17] mamkaJa [*]

    Pokud už JE problém - psychický, vážná nemoc, pak je na místě ho řešit. Ale vždycky by si měl člověk představit sebe na jeho místě. Pokud člověk zvládá základní věci, třeba i s pomocí, měl by zůstat do poslední chvíle tam, kde je zvyklý.

    superkarma: 2 07.08.2017, 12:16:52
  15. [16] mamkaJa [*]

    Bébina — #15 a přesně takhle budou mluvit za pár let děcka o tobě...

    1. na komentář reaguje Bébina — #20
    superkarma: 7 07.08.2017, 12:13:59
  16. [15] Bébina [*]

    Eva_CZ — #12Tak to se ti musí podařit zemřít včas, plně soběstačná a svéprávná. Bohužel všem se to nepovede. A s nemohoucností se musí lidem některé věci zakázat a jiné nařídit i proti jejich vůli, tak jako malým dětem. Bohužel, vím to jako pečující osoba o nemohoucí seniorku z vlastní zkušenosti. Prostě NELZE, aby nemohoucí senior odkázaný na pomoc druhých žil tak, jak byl zvyklý a dělal stále věci, jak byl zvyklý. Konkrétně u nás, nakupovaní a vaření kup jídla pro celou rodinu. Prostě už to nezvládne, skoro nevidí, v rukou už nic neudrží, tak vařit nemůže a nebude, i když byla celý život zvyklá. Za nějakých 10-15let nás to čeká u tchána. Hafo zvířat, na která přestává stačit, tak se jich prostě bude muset vzdát. I když je měl celý život a byl na to zvyklý. Ale co bude v 75ti dělat s 18ti letým koněm, který se ještě zdaleka chcípnout nechystá, zato potřebuje žrát, kydat hnůj a chodit ven, to tedy nevím.

    1. na komentář reaguje mamkaJa — #16
    2. na komentář reaguje Rikina — #18
    3. na komentář reaguje Suzanne — #28
    4. na komentář reaguje Boros — #40
    superkarma: 0 07.08.2017, 12:07:01
  17. [14] bobani [*]

    na celkové selhání by mohl zemřít i v domku

    superkarma: 0 07.08.2017, 11:34:41
  18. [13] Rikina [*]

    Mně se velmi líbila kniha "Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel". Tím názvem je sice prakticky popsán celý děj, a obecně tuhle severskou literaturu moc nepreferuju, ale líbila se mi ta vzpoura starého pána proti systému, kde už byl jenom odložený a nepotřebný kus čekající na smrt. A retrospektiva jeho předchozího života byla moc hezky vymyšlená. Sml57

    superkarma: 3 07.08.2017, 11:34:08
  19. avatar
    [12] Eva_CZ [*]

    Ja teda doufam, ze si NIKDO nedovoli proti me vuli mi jakkoliv organizovat zivot. Pro ,,me dobro".Sml31Sml31Sml31

    1. na komentář reaguje Bébina — #15
    superkarma: 11 07.08.2017, 11:33:05
  20. avatar
    [11] Eliana [*]

    lennulik — #9přesně, na venkově jsou také možnosti jak se postarat - poprosit někoho ze vsi, aby zašel, pečovatelka, rozvoz obědů, vyprání prádla i s pošťačkami se starší lidé znají osobně, takže mají přehledSml22

    superkarma: 1 07.08.2017, 10:20:06
  21. [10] Rikina [*]

    Jenom by mě zajímalo vědět, jak to ta Martina stihla tak rychle - během pár měsíců, jak se píše v článku, sehnala důchoďák, přestěhovala tam otce, prodala dům, předtím asi i ta zvířata, a to otce k tomu ještě nějaký čas přesvědčovala... Na mě to dělá dojem, že to celé bylo už předem připravené. Že paní už měla domluveného kupce na dům, a všechno hezky vymyšlené, jen to vázlo na souhlasu otce, který to "zdržoval". Patrně ho původně chtěla přestěhovat do důchoďáku hned po tom úrazu, ale on se nedal, a ty dva roky trvalo, než ho udolala. Sml80

    superkarma: 1 07.08.2017, 10:03:26
  22. avatar
    [9] lennulik [*]

    Rodiče naštěstí bydlí nedaleko, takže jednou nebude problém se o ně postarat. Do domova důchodců bych je proti jejich vůli nikdy nedala. Paní se to měla snažit vyřešit jinak - třeba zařídit nějakou službu, která by tatínka kontrolovala. U nás na vesnici třeba pečovatelská služba denně rozváží takovým lidem obědy, čímž je vyřešena i ta kontrola.

    1. na komentář reaguje Eliana — #11
    superkarma: 0 07.08.2017, 09:56:03
  23. avatar
    [8] Eliana [*]

    To bych rodičům neudělala, tátovi je 81 a je čiperný, péče o dům a zahradu ho udržuje v akci, že ještě něco musí a je něco potřeba. Nevypadá to tam nijak moderně a dokonale, táta nechce žádná vylepšení, protože to takhle stačilo x let, tak to považuje za dobré a má pravdu, je to jejich dům, jejich pravidla. Pomůžeme, zařídíme, odvezeme k lékaři, co je třeba sehnat nebo opravit nad rámec tátových schopností opravíme. Není to nic vyčerpávajícího a obě strany jsou spokojenéSml22.

    1. na komentář reaguje Eliana — #21
    superkarma: 5 07.08.2017, 09:33:31
  24. [7] Rikina [*]

    ... a přitom stačilo trochu omezit počet zvířat a udělat mu v domě úpravy, aby měl usnadněny některé věci, třeba hygienu. Sml80 Ony si dospělé děti někdy myslí, že staří lidi jsou nesvéprávní a že je třeba rozhodovat za ně a "pro jejich dobro". Což je jistě vhodné v případě demence, když už ten člověk skutečně není svéprávný. Ale tady to holt byla chyba. Pro pána osudová, mohl si ještě užít pár hezkých let na vsi. Sml15 Osobně jsem například o mé švagrové nikdy neměla valné mínění, ale velmi uznávám, jak se stará o svého otce, tedy mého bývalého tchána. Když přestal být soběstačný, odstěhovala se k němu, pracuje jen na částečný úvazek, a stará se o něj dnes a denně, vůbec neuvažovala o nějakém domově důchodců. Tam by to dopadlo stejně jako s pánem z článku. Jak člověk ztratí chuť do života a důvody, proč být na světě, jde to rychle. Sml80

    1. na komentář reaguje Dudlajlama — #41
    superkarma: 7 07.08.2017, 08:36:32
  25. avatar
    [6] Kadla [*]

    Hezký článek. A na aktuální téma. Nebude trvat dlouho a také budu řešit, co s rodiči... Teď jsou 400 km daleko. Už teď přemýšlím, jak to celé vyřešíme a nevím...

    superkarma: 0 07.08.2017, 08:24:33
  26. avatar
    [5] Suzanne [*]

    Když ona cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. Je strašně těžké smířit se s tím, že druhý to má jinak, a respektovat jeho rozhodnutí, třebas to není podle mých představ. Těch případů, kdy mladší generace sebrala starouškovi slepice a chalupu, aby se nedřel, je hodně, končívá to stejně. Sml80

    superkarma: 2 07.08.2017, 07:52:28
  27. avatar
    [4] gerda [*]

    Tak to je moc smutné. Asi i pravdivé. Ale už se nedá nic vrátit, to je na tom to nejhorší.

    superkarma: 0 07.08.2017, 07:27:46
  28. [3] zuzuko [*]

    starý strom se těžko přesazuje. Babička po smrti dědečka už taky nemohla být sama na baráčku, moje mamka jí zajistila bydlení v malém bytečku s pečovatelskou službou. Byl čerstvě po rekonstrukci, všude teploučko, teplá voda, tak hezké bydlení, ikdyž jen kuchyň a pokoj - to nikdy neměla. A přesto se jí tam nelíbilo. Chodili jsme za ní denně, bylo to u nás ve městě, s babičkami sedávala venku, ale nezvykla si tam nikdy. Užila si toho 2 roky.

    superkarma: 0 07.08.2017, 06:54:32
  29. avatar
    [2] Davidek [*]

    libuno — #1 .. se mýlíš s tím názorem že ti nic nepatří .. když nic

    jiného tak máš nárok na 50% hodnoty co ten váš barák

    navýšil za těch 35let vašeho manželství .. takže určitě to bude slušná částka

    superkarma: 5 07.08.2017, 04:59:29
  30. [1] libuno [*]

    Na vesnici kdysi byly "vejměnky", dnes to zcela jistě není.

    Já už také řeším nějaký domov důchodců, neboť manžel už řeší chalupu i dům s dětmi. Mně nepatří nic, třebaže jsme spolu 35 let. Nabyté před svatbou, občas nějaké opravy, fasáda, nově plyn, zcela nové trubky na vodu, plyn a odpad. Co je mi prý do toho?

    Já se řídím heslem: Na svět jsi přišel holý, z tohoto světa holý odejdeš. "

    1. na komentář reaguje Davidek — #2
    superkarma: 0 07.08.2017, 00:42:32

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme