dwarf

Pracoval dlouho do noci. Ráno přednášel, odpoledne se věnoval studentům v doplňkových hodinách, navečer studoval na další den a po nocích vyřizoval poštu. Až mu jednoho dne předběhl před monitorem první trpaslík…

Ano, trpaslík, a nejen to. Později spatřil v koupelně na zdi viset obraz Krista. Odešel proto do kuchyně za manželkou a zděšené ženě lál za to, jestli se náhodou nezbláznila, věšet tohle do koupelny.

Kdože se nám to vlastně tady zbláznil?

„Byla jsem strašně překvapená a současně se vylekala. Žádný sakrální obraz jsem do naší koupelny nepověsila a nebyl nikdo, kdo by ho tam mohl dát. Vláčel mě do koupelny, jestli prý si z něho dělám legraci. Pak tam stál jako opařený, protože tam nebyl. Byl skálopevně přesvědčen, že ho viděl.

A to nebyl konec.

Hned druhý den, vlastně noc, mě zděšeně budí, že má v pracovně mravence, že mu lezli i po ruce, ale setřásl je. Lezla jsem tam po zemi po kolenou jako blázen. Místnost jsem dokonce vystříkala sprejem.

Stupňovalo se to, ale poměrně dlouho mi trvalo, než jsem si to připustila. Manžel je velice inteligentní člověk, seriózní a studovaný. Věřila jsem mu. Taky kdo by si myslel, že se ve skutečnosti opravdu zbláznil?

Myslím, že to trvalo asi tři neděle.

Bylo to nenápadné. Například přišel s tím, že má zavirovaný počítač, že mu nejde klávesnice a píše si, co chce. Citoval, že místo „cenzura“ měl na monitoru „pirát“.

Když jsem přišla a podívala se na monitor, bylo tam asi milionkrát „X“ v řadě přes celý dokument. Neviděl to.

Jednou v noci pak přiběhl do pokoje s tím, že mu teče krev z ruky, že mu praskají žíly na zápěstí. Nic tam neměl. Obvinil mě z nezájmu a ze lži.

Pak viděl toho trpaslíka. Tvrdil, že ho pronásleduje a že to nechápe. Při snídani se ho pokusil zaplácnout, při čemž se opravdu pořezal, protože ranou rozbil sklenici s džusem. Trpaslíka pak honil pod stolem se slovy „Pocem, ty malá zrůdo!“ Zní to komicky, a asi to komické je.

Nakonec chodil v pyžamu venku a volal naši dceru, která ovšem žije v Anglii.

V té době jsem manžela nechala odvézt.

Diagnóza, kterou jsem obdržela, byla pro mě tehdy nová. Netušila jsem, že se člověk může zbláznit dočasně, a to jsem zdravotní sestra,“ popisuje události před pěti lety paní Blanka.

Vědecký pracovník s několika tituly před i za jménem, plazící se pod stolem a honící malou zelenou potvůrku s kloboučkem. To jsou konce!

V našem případě to konec nebyl.


 

„Ano, může se to stát komukoli. Mozek je záhadná věc a soustavně přetěžované, až nad rámec vyšponované vědomí prostě zkolabuje,“ říká prof. Hradský, DrSc. z pražské léčebny v Bohnicích.

„Dělá-li člověk dlouho jednu mentální činnost a dělá-li ji třeba i pod tlakem, může se objevit psychický nebo tělesný problém. Vedle zvýšení krevního tlaku jsou to různé poruchy psychické. Řada civilizačních nemocí navíc souvisí s tím, že se málo hýbáme, nerelaxujeme a jsme příliš dlouho soustředěni na určitou práci a navíc pod úkolovým stresem. To je v nepořádku.

Je třeba mozek a tělo zaměstnávat i úkony, na které se soustředíme jaksi z jiného zdroje. Třeba střelba, úder raketou při tenise nebo něco podobného. Tato činnost kompenzuje přetížení struktur mozku soustředěných na učení tím, že se přesouvá na motorické oblasti, tedy ty systémy, které souvisejí s řízením pohybu," dodává.

U manžela paní Blanky trvala léčba řadu měsíců, ale nešlo u něho o psychickou chorobu, pouze o poruchu. Uzdravil se.

Dnes jsou stále spolu a stále se mají rádi. Snad víc než před tím, protože manžel se Blance mnohem více věnuje a také je jí vděčný, že ho neopustila, ale vytrvala a hodně mu pomohla.


Ono se řekne, „mně z toho asi hrábne“, ovšem každý psychiatr vám vysvětlí, jak snadné je trvalým stresem, nedostatkem spánku, jednostranným zatížením, špatnou životosprávou a neschopností „vypnout“ se dopracovat k trpaslíkům a jiným potvůrkám, které zdecimovaný mozek nakonec z vyčerpání vyprodukuje.

Tento článek je varováním všem workoholikům, co si myslí, že zvládnou všechno a makají i po nocích.

Odpočívejte, běhejte, meditujte, pozorujte broučky, jezte vitaminy a dělejte z kaštanů zvířátka, nebo pak místo prémií budete v bambulárně měsíce navlékat korále a „kreslit slinou na sklo Libuši, jak věští slávu Prahy“.

Reklama