Uvěřitelné historky mohou být vymyšlené, ty neuvěřitelné píše sám život. Koho by napadlo, stěhovat se o Vánocích? Asi nikoho, ale existuje rodina, které se to přihodilo, říkejme jim Smolařovi...

Fanda Smolař se svou ženou Lidkou a dětmi Martinou a Jirkou bydleli mnoho let v bytě po Fandově rodičích. Když Fandův tatínek Marian (který s nimi také žil) zemřel, dočkal se Fanda s rodinou nemilého překvapení - závěti. Že měl Marian nemanželské dítě, bylo rodinné tajemství, na které nikdo moc nemyslel. Šlo o historii tak dávnou, že by Fandu ani ve snu nenapadlo, jak to naruší jejich rodinný klid.

Setkání u notáře

Za zdánlivou formalitu považoval Fanda návštěvu notáře, který ho vyzval dopisem, aby se dostavil za účelem vyřízení pozůstalosti. Nebudu to protahovat, formalita se změnila v nečekané a nepříjemné setkání, Marian totiž odkázal polovinu majetku Fandově nevlastní sestře, která se k notáři také dostavila. Tušíte správně, rozhodla se dělat problémy, protože Fanda neměl na to ji vyplatit.

Dlouho pěstovaná nenávist

Z pohledu Bohdany (Fandovi nevlastní sestry) je tenhle přístup asi docela pochopitelný. Svého otce viděla asi jen dvakrát v životě a její matka jí o něm navyprávěla jen to nejhorší. Rozhodla se proto z otcovy rodiny „vytřískat“ co nejvíc a co nejrychleji.

Špatné načasování

Největší a nejdražší položkou celého sporu se stal byt, ve kterém Fanda s ženou a dětmi žil. Jeho hodnota byla několik milionů a Fanda neměl nejmenší šanci sestru vyplatit. Byl totiž na seznamu dlužníků kvůli jedné banální půjčce, takže hypotéka byla nemožným řešením. Rozhodnutí bylo nemilosrdné, byt se co nejdřív prodá, což se také stalo - bohužel právě před svátky a nový majitel (známý Fandovy sestry) nutně potřeboval byt vyklidit do 23. prosince.

Finále

Namísto klidných Vánoc čekalo Fandu Smolaře šílené zařizování. Stěhovací firma, kterou nakonec uprosil, si napočítala horentní sumu, nový byt byl malý, takže třetinu věcí museli buď zlikvidovat, nebo uskladnit a Vánoce prožili v banánových bednách. Naštěstí je Martina ženská do nepohody, takže v tom celém martýriu zvládla napéct trochu cukroví a udělat bramborový salát. „Vůbec nechápu, kde na to vzala morálku,“ vzpomíná Fanda, „byly to takové chudé Vánoce, ale naučili nás, že není potřeba mít stromeček a vyzdobený byt. Udělali jsme si štědrovečerní procházku po novém obvodu, a když jsme v noci ve spacácích mezi krabicemi se ženou usínali, těšilo nás, že jsme nemuseli dělat vánoční úklid. Znovu bych to ale zažít nechtěl a nikomu to nepřeju. Od té doby si normálních Vánoc vážím mnohem víc.“

Kam dál?

Reklama