Reklama

 

Možná si to myslíte taky. Člověk s epilepsií, jedno zda dítě či dospělý,  je vyřazen z běžného života. Přitom to vůbec nemusí být pravda. "Lidé s epilepsií se mohou zařadit do běžného života a mohou třeba i řídit auto," potvrdil neurolog Jan Hadač z epileptologického centra pražské Thomayerovy nemocnice v Krči.  Nemocné děti mohou zase až na výjimky chodit do školy, ba i třeba sportovat.

Lidé však o epilepsii obecně vědí dost málo, dokonce se dá říci, že toto onemocnění patří mezi ta tabuizovaná, o nichž se raději nemluví. Změnit by to měl mimo jiné Národní den epilepsie s mottem „Nejsme jiní“, který připadá právě na dnešní den. Více informací o souvisejících akcích i o samotné nemoci se můžete dočíst na webových stránkách www.epilepsie.cz

Ačkoli patří epilepsie mezi obávaná postižení, ve skutečnosti se většina dětí může svých problémů zbavit, nebo je alespoň nemusí trápit ve velké míře. Léčba antiepileptiky bývá úspěšná podle případu u 60 až 75 procent nemocných, což znamená, že u některých  typů choroby to znamená i stoprocentní úspěšnost. "Bohužel, u dvaceti až třiceti procent nemocných tato léčba nezabírá," připustil Hadač s tím, že pak připadá v úvahu léčba chirurgická. K ní lékaři přistupují u deseti až patnácti procent nemocných - například u takzvané ložiskové epilepsie s jasně vymezenými místy, která choroba postihuje. Operace jsou podle povahy změn úspěšné u třiceti až devadesáti procent případů.

Ještě než se přejde k lékům, je třeba vzít v potaz samotnou životosprávu nemocného - například u dospívajících je krajně nežádoucí pití alkoholu či ponocování  na tanečních zábavách.

Co se vlastně v těle při epilepsii děje? Jde vlastně o přechodný stav, při kterém abnormální výboje nervových buněk naruší normální činnost mozku. Někdy v životě podobný záchvat prodělá možná překvapivě až osm procent lidí, jinak setrvale epilepsií trpí asi tři procenta dětí a jedno procent dospělých lidí. Záchvaty jsou nejčastější právě v dětství, nebo naopak ve stáří. Za některé záchvaty může třeba teplota nebo úraz hlavy, ale u klasické epilepsie se záchvaty objevují právě jakoby samy od sebe. Nejkritičtější pro vývoj epilepsie jsou první tři roky života dítěte. Na druhou stranu, právě dětský mozek se snáze vyrovnává s případným poškozením. U závažných forem epilepsie hrozí i mentální retardace, poruchy chování, učení a podobně.

Podezření na epilepsii se většinou potvrzuje sérií vyšetření, mezi která patří EEG, CT a magnetická rezonance. V úvahu se samozřejmě bere i rodinná anamnéza.

Pozor, zdaleka ne každý záchvat s křečemi, který se u dětí objeví, svědčí pro epilepsii: může jít třeba o psychicky podmíněné záchvaty, afektivní záchvaty, poruchy spánku jako takové, záchvatem se může projevit také migréna. Na druhou stranu existuje forma epilepsie, takzvaný Westův syndrom, který se zprvu projevuje velmi nenápadně, postižení kojenci jsou jakoby lekaví a rodiče tomu nemusí dlouhou dobu věnovat větší pozornost.