O tom, že některé sny by raději měly zůstat nevyplněné, píše ve svém příspěvku k dnešnímu tématu čtenářka Janku. Děkuji jí za odvahu, že se s takovým zážitkem rozhodla svěřit!

Sny někdy mohou být pěkně záludné. Zvlášť, když se jedná o erotické sny. Více v příspěvku čtenářky Janku...


Některé sny by asi měly zůstat nevyplněné - třeba tenhle o sado-maso hrátce ve třech. Na druhou stranu je možná lepší vědět, kterou cestou už podruhé nepůjdeme, než si vyčítat, že jsme se po ní nevydali ani jednou.

Procházka 

Jdu po travnaté cestě mezi poli a víc než to, že jsem pod šaty nahá, si uvědomuju, že nemám náramek, hodinky, náušnice, prstýnky ani řetízek na krku.. to vše jsem si musela sundat, než jsme si vyjeli na tuhle divnou procházku. Dívám se, jak se mi nohy boří do země ještě rozměklé po včerejším dešti, a napadá mě – ještěže jsem se před odchodem z práce přezula do sandálů. V lodičkách bych to nezvládla. Snažím se zaměřit myšlenky od bot na to, kam jdeme a co mě tam asi čeká, ale nedaří se mi to. Dívám se na naši tříčlennou skupinu nezúčastněně a jakoby zvenčí, jako bych to nebyla já, koho si vedou do malého příměstského lesíka.

Odbočíme mezi stromy. Není to hezký jehličnatý les s měkkou a čistou trávou, na jaký jsem zvyklá, je vidět, že tohle místo občas slouží jako smetiště, mezi křovím se povalují petlahve, rostou tu kopřivy…

Kopřivy? Na chvíli jsem přítomná a zpanikařím – kopřiv se bojím, ale pak se zas odpoutám a nechám se vést ještě hlouběji do lesa.

Svlékají mě a já v tu chvíli opět absurdně nevnímám svou nahotu, neprojíždí mnou vlny vzrušeného očekávání – jen racionálně upozorním, že se těm šatům nesmí nic stát. Nechám si trpně omotat ruce provazem a přivázat mezi dva stromy. Vytahuje důtky. V tu chvíli si říkám, že bych to měla zastavit, protože naprosto nejsem v rozpoložení na nějakou hrátku – věděla jsem to, už když jsme vyjížděli z domu, a tohle vědomí se prohlubovalo v autě, když jsme jeli sem a já beze slova na zadní sedačce poslouchala, jak se spolu oni dva baví - nebylo v tom vzrušení, rozechvění, těšení... Nezastavila jsem to na začátku a čím déle ta zvláštní situace trvá, tím to je těžší. Brzdí mě pocit zodpovědnosti - každý jsme přijali nějakou roli a já se tu svou snažím hrát. I on hraje tu svou. „Máme nějaké vyřizování,“ říká, než dopadne první rána. Vlastně moc nebolí, ale ani nezpůsobí to, co jindy – nezačnu zrychleně oddychovat a se směsí obav a těšení čekat na další. Přijímám jednu za druhou pasivně, zase jako bych to nebyla já a dívala se na tuhle scénu zvenčí. A jako nezúčastněný pozorovatel si říkám – copak on nevidí, že něco není v pořádku? Nebo si myslí, že po pár ranách se dostanu do té správné nálady? Pravda, to jsme už párkrát zažili, když začal hrátku moc zprudka a já nebyla připravená – nejdřív jsem se bránila, pak chvíli takhle pasivně přijímala drsné i něžné dotyky a najednou se v mně něco přepnulo a já začla být nádherně vzrušená…

Dnes to nefunguje. Přistupuje ke mně ona, v ruce s navlečenou rukavicí hrst kopřiv. Jejich štiplavé pohlazení bych možná vydržela ve chvíli vybuzených emocí a s tělem rozpáleným vášní, teď mi to je jen nepříjemné. A bolest, kterou způsobí rána kopřivami mezi nohy, vyvolá krátký hlasitý výkřik a okamžité instinktivní přitisknutí stehen k sobě. Už to nechci. Nechci hrát roli, se kterou vnitřně nesouhlasím. Už mi je jedno, že ona bude vyčítat, že jsem to pokazila, a jeho že zklamu.

Ale pořád jim to nedokážu říct, zavřená do ochranné ulity mlčení, kterou neumím sama prolomit. Ještě chvíli to zkoušejí, pak se mě zeptá: „Ty dneska nebudeš poslouchat?“

Krátké „ne“ je to jediné, co se mi povede ze sebe vypravit. „Tak tedy ne,“ zareaguje zvláštním tónem – zní to napůl smutně a napůl rezignovaně. Odvazují mě, podávají šaty, vracíme se zpět na cestu. Padesát metrů k autu trvá hrozně dlouho, dvakrát mám chuť se zastavit a prolomit mlčení návrhem, že se vrátíme mezi stromy a zkusíme to znovu, ale vím, že bych to zas nezvládla.

Mlčky dojedeme domů, vejdem do bytu. Přemýšlím, co bude dál. Nadechnu se a podívám se na něj. „Promiň,“ říkám. „Promiň,“ odpoví - ale já vím, že jedno slovo nestačí a že nějaká jizva v nás obou zůstane.

Janku

Pozn. Red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 21.8.2013: Společné plány

  • 77Jaké plány jste si s partnerem již splnili?
  • Které na splnění ještě čekají?
  • A jaké jste v průběhu času přehodnotili?
  • Na jakých snech jste se shodli a na kterých ne?

Na tyto otázky mi můžete odpovědět v příspěvku k tomuto tématu. Plány to mohou být různé, malé, větší, velké, osudové... Počínaje kopií morčátka, pejska, přes společnou dovolenou třeba někde v exotice, až k dětem, domu, společné firmě, životu v zahraničí, v přírodě – fantazii se prostě meze nekladou. Můžete mi i napsat, kdo z vás je akčnější při jejich plnění? Jeden z příspěvků, který dorazí do 15.00 hodin 21.8.2013 a bude dlouhý alespoň jako tento odstavec textu, odměním jako vždy pěkným dárkem. Tím je tentokrát: krásnou knihu 77 výletů po stopách Starých pověstí českých (Universum). Redakční e-mail, na který příspěvky posílejte, zní...

Reklama