Všechny vás moc zdravím,

Co nedokážu vyřešit? Chování svého psa Bobeše.

Je to čistokrevný kříženec chrta a dobrmana a já ho strašně miluju. Není však nikdo, kdo by mé city k němu sdílel, protože jde Boveš každému na nervy. Doma je hodný, dokonce na slovo poslechne! Venku, když se ocitne bez vodítka, je to horší. Uteče za každým psem, honí kolaře i běžce, dětem bere z ruky svačiny, loví veverky, zajíce i srny, utíká i ze zahrady za háravými fenami a přichází až k ránu. Špinavý, zýbědovaný, někdy potlučený, ale šťastný. Ty nervy ale pro nás, kteří nevíme, zda se mu něco nestane nebo nespáchá nějaký větší průšvih. Už ho nabouralo auto, zmlátil ho rozčilený člověk, porazila ho tramvaj. Bobeš je ale k neudržení. Ve svém zápalu neposlechne, ani kdybyste ho lákali na pečené kuře.

Někteří lidé zuří. Rodiče dětí, majitelé háravých fen, stržení kolaři, kteří mě pak honí po veterinách pro potvrzení, že pes nemá vzteklinu. Jednou dokonce splašil skupinu koní a jedno děvče dost ošklivě spadlo.

Nemyslete si, že jsem leccos nevyzkoušela. Chodili jsme na cvičák, vodila jsem ho na dlouhé šňůře a cvičila ho venku. Je velice chytrý. Když ví, že nemůže utéct, poslechne na slovo a nový povel mu stačí vysvětlit jednou! Jakmile ucítí svobodu, je všechno jinak. Samozřejmě, že ne vždy, některé procházky jsou pohodové, ale nikdy nevím, co se mu za chvíli nevylíhne v hlavě.

Co s ním? Kdyby byl člověk, zřejmě by mu diagnostikovali hyperaktivitu nebo poruchu chování. Ale když je pes?

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Milá Janino, možná by stálo za to vyzkoušet elektrický obojek, znám pár lidí s problémovými psy a moc si ho chválí. Simona

Co nezvládáte vy, milé čtenářky? Svěřte se na adrese:

redakce@zena-in.cz

 

Reklama