mummy

Jestliže se tělo odmítá po smrti rozkládat, je to obvykle považováno na znamení svatosti. Takových exemplářů bylo po světě zkoumáno mnoho a dodnes pro některé věda nedokáže najít vysvětlení. Jedno je však jisté. Rozkladné procesy mohou chybět i v případě pořádného hříšníka. Stačí pronést kletbu.

Hříšný hrabě nezetlel

Takový případ je zaznamenán v roce 1702 v Německu. Jedná se o hraběte Christiana Friedricha von Kahlbutze, který žil nezřízeně a slovo laskavost a slitování pro něj byly pojmy zcela nereálné. Jako lenní pán měl mnohá práva, která by žádný slušný šlechtic nevyužil, leč hrabě si s etikou hlavu nedělal. Narodil se v roce 165, pořídil si 11 legitimních dětí a desítky tehdy zvaných bastardů. Bylo to proto, že jako jeden z mála využíval svého práva první noci, a obšťastnil tak každou nevěstu, která se v jeho hrabství vdávala.

V roce 1690 se mu však jedna statečná vzepřela a rozlícený a uražený hrabě zavraždil jejího muže - ovčáka z vesnice Bückwitz. Mladá vdova ho však za to obžalovala u soudu v Neustadtu. Soud nad feudálem se však změnil ve frašku (jak je to stále stejné!) a hrabě se vyhnul odsouzení tím, že složil očišťující přísahu. „Jsem-li vrah, ať Bůh mému tělu nikdy nedovolí obrátit se v prach.“

Hrabě si žil vesele dál, a když v roce 1702 zemřel, jeho rakev byla uložena do krypty kostela ve vesnici Kampehl. Když byla o 92 let později z důvodů rekonstrukce kostela vyzdvižena a tělo prohlédnuto, zjistilo se, že ani jeden orgán není porušený a v rakvi leží dokonale mumifikované ostatky. Ty byly podrobeny podrobnému zkoumání v roce 1983 a nebyla nalezena jediná stopa po balzamování, jedech ani plynech, které by mohly tělo takto uchovat. Jedna teorie tvrdí, že mohl hrabě zemřít v důsledku degenerativních změn a nedostatek živin a organických látek   tělo uchoval v tomto stavu. 

Druhá teorie samozřejmě počítá s kletbou, kterou na sebe uvrhl sám hrabě spolu s křivou přísahou. Jeho mumii si je možno prohlédnout ještě dnes, z původních 70 kilogramů váží pouhých šest.

Svatým je hej

Kromě hraběte je však doloženo množství dalších nikdy netlejících ostatků. Nepleťte si je  ale s klasickými nabalzamovanými mumiemi nebo souhrou náhod vysušenými kožnatými pozůstatky, které prošly konzervací proudícím vzduchem či nepřístupem kyslíku. Nyní budeme hovořit o tělech, která, ač ve stejných podmínkách jako ostatní, záhadně nezetlela, a nikdo neví proč.

Takové tělo můžete spatřit ve Francii ve městě Nevers. Jsou to ostatky svaté Bernadety, která zemřela v roce 1879. Z těla sv. Terezy Margarety zesnuvší v roce 1770 dokonce zmizely všechny známky nemoci, které zdeformovaly její tělo do nafouklého fialového pytle. V roce 1599 byla veřejně vystavena mrtvola sv. Cecílie, která byla umučena v roce 177. Tělo bylo beze změny a patrná byla i krvavá rána na krku po katově sekeře.  A tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho.

Vysvětlení

K uchování těla mohou přispět souhrou náhod zkombinované přírodní procesy jako průvan, sucho, chemické látky v těle. U mnoha nerozložených pozůstatků však žádná z těchto technik stav nevyvolala a dodnes věda nedokáže příčinu vysvětlit.

Věříte v tajemný důvod jevu, nebo se spíše kloníte k zatím neprokázanému vědeckému vysvětlení?

Reklama