proto chce zůstat tato čtenářka v anonymitě a já její přání respektuji. Přečtěte si její příspěvek na téma chudoby a bohatství. Jak byste asi odpověděly vy, milé ženy-in?

U nás doma nikdy nebylo peněz nazbyt. Maminka nás musela uživit úplně sama, bývala bez práce nebo jen s nějakou hůře placenou. Vyrůstala jsem v tom, že si spoustu věcí musíme odepřít, že jsme chudí. Pak jsem se zúčastnila jedné akce, kterou pořádali naši přátelé. Diskutovalo se na téma chudoby a bohatství. Dodnes si pamatuji, jak nám řekli, ať se přihlásí ti, kdo si myslí, že jsou chudí.

Samozřejmě jsem se přihlásila. A stejně tak kamarádka, která byla „z lepší rodiny“ - oba rodiče vydělávali, kamarádka dostávala kapesné, rodina jezdila na dovolenou k moři (u nás utopie), ... Strašně jsem se tehdy divila, proč si myslí, že je chudá.

Ale to nebylo vše. Přátelé, kteří akci pořádali, nás pak seznámili se zajímavou statistikou. Možná ji taky znáte. Kdyby se obyvatelé Země zprůměrovali a vzala se reprezentativní skupina 100 lidí (se zachováním stávajícího poměru), tak by v ní bylo... A vždy se doplnilo, že by tam bylo x Evropanů, x Asiatů, x křesťanů, x muslimů, ..., kolik lidí by žilo s jedním dolarem denně, kolik neumí číst, kolik nemá střechu nad hlavou, ... Když nám tuto statistiku rezentovali, byla jsem v šoku. Netušila jsem, co je opravdová chudoba. Dívala jsem se na to z pohledu Evropanky, Češky, ne z globálního pohledu. Uvědomila jsem si, jak moc jsme bohatí, když máme doma tekoucí vodu, když máme kde spát, když máme doma počítač a připojení na internet, ...
Toto setkání ve mně zanechalo silný zážitek. Snažím se pomáhat ostatním, i když mám stále pocit, že je to málo. Podporujeme Greenpeace, zapojili jsme se do projektu adopce na dálku, já i můj partner jsme v bezdětné době dělali dobrovolníky v nejrůznějších organizacích, ...
Teď, když máme rodinu a hypotéku, když jsou příjmy dočasně nižší, se také snažíme přispívat k lepšímu světu, ale zase trošku jinak. V poslední době se objevilo hodně sbírek víček od pet lahví. Než abych to hodila do koše, dám to lidem, kteří víčka prodají a získají tak peníze na drahou zdravotní pomůcku pro své nemocné dítě. Oblečení po dětech dávám do charity. Občas přispěji do nějaké ověřené sbírky typu Světluška, Bílá pastelka, Květinový den. Když už dávám peníze, tak jen tam, kde mám jistotu, že se nejedná o podvodníky.
Pomáhat se dá různě. Nejen penězi. Jde jen o to, myslet na druhé a chtít něco udělat, chtít pomoct. A nemusí se jednat jen o pomoc lidem v těžké životní situaci ve třetím světě. Vždyť i pomoct bližnímu je důležité. Myslím si, že i drobné pomoci lidem v našem okolí jsou důležité a počítají se. Třeba dát část úrody kamarádce, která má hodně dětí a věčný nedostatek peněz. Budou mít pár obědů a tím pádem nějakou tu ušetřenou korunku. A podobně.
 

Na závěr přikládám odkaz na jedno z videí, kde je onen reprezentativní vzorek 100 lidí. Je z roku 2010, takže poměry už asi budou jiné, ale i přesto to stojí za shlédnutí, protože hlavní myšlenka zůstává stejná:

http://www.loupak.cz/video/ze-sveta/4989-kdyby-na-svete-zilo-pouze-100-lidi

Reklama