Chcete žít v demokracii? Pokud ano, je nesmysl podrývat jakoukoli zvolenou vládu, pokud se nedopouští zločinů. Náš systém je už tak nešťastně krátkodobý a věčným nahrazováním jedné vlády druhou se jen destabilizuje a podmínky k životu se zhoršují...

goverment

Jsem smutný ze současného dění v politice a opravdu se bojím, kam to povede. Pominu teď všechny teorie o tom, že demokracie (a kapitalismus) je přežitý nefunkční systém, pominu vlastní konstitučně-monarchistické smýšlení a s čistou hlavou budu sumarizovat naše politické dění.

Čeho se bojím

Když vidím protesty různých hnutí, které druhdy nemají daleko k fanatismu, děsí mě, co by se stalo, kdyby se mužové a ženy, kteří na náměstích provolávají líbivá a nic neřešící hesla, co už tu mnohokrát zazněla, dostali k moci. Možnosti jsou dvě, pokud by v nich zbyla špetka soudnosti, pravděpodobně by nic nezměnili. Pokud ne, prožili bychom si opět jedno z dlouhých období choré diktatury (ať už radikálně levicové či radikálně pravicové).

Buďme rádi za to, co máme, i když to není bez chyb

Dlouhodobě nejvíce prosperující demokracie jsou ty, kde se názorové proudy nestřídají při každém volebním období. Náš čtyřletý systém voleb do Poslanecké sněmovny je už sám o sobě nešťastně krátkodobý, zvlášť když se takřka při každých volbách mění směřování vlády buď více vpravo, nebo více vlevo. A to pomíjím fakt, že si často vynucujeme nové volby ještě ve funkčním období zvolené sněmovny - toto považuji za (s prominutím) největší hovadinu, kterou bych byl schopen akceptovat snad jedině ve chvíli, kdyby vláda a Parlament páchaly zjevné zločiny. Už tak nestabilní podmínky jsou ještě nestabilnější a zavedené principy nemají šanci ukázat, zda jsou funkční, či nikoli; pokřivují se namísto toho, aby se nahrazovaly, když už se nahrazují, nedochází k tomu důsledně a se všemi aspekty a vlivy na podřízené a nadřízené principy. Prostě vzniká totální guláš, ve kterém aby se čert vyznal.

Asi se ptáte, proč se mi to tak strašně nelíbí. Já se zase ptám: Vám se to líbí? Ale dobře, pominu teď svůj výše zmíněný strach a pokusím se vysvětlit, co se (dle mého soudu) děje...

Představte si zemi jako firmu a vládnutí jako zaměstnanecký poměr

My, lidé žijící v naší zemi, jsme v demokratickém modelu zaměstnavatelé i zákazníci zároveň. Je pravdou, že navenek to naše politické divadlo často působí tak, že si tento fakt vládnoucí špičky neuvědomují, vždyť ke komu jinému by měla být větší úcta, než k zaměstnavateli a zákazníkovi, že? Jenže...

On takový zaměstnanec na manažerské pozici (tedy náš člen vlády a Parlamentu), který zrovna nastoupí do firmy a snaží se prosadit svoje přesvědčení o tom, jak by celá firma měla fungovat (jinými slovy prosadit svůj politický světonázor), má docela těžkou pozici. Pokud ještě nikdy dřív nebyl ve funkci, do které se právě dostal, záhy zjistí, že je zde spousta mechanismů, které neočekával. Některé se dají změnit, jiné ne. Všechny musí pochopit, ideálně se je naučit a díky znalosti kvalitně zhodnotit, jestli zasluhují změnu. K tomu si ještě přičtěte zahraniční subdodavatele (hlavně státy Evropské unie, ale i další státy, se kterými jsme v politickém styku), ano, i ti mají na našeho manažera spoustu požadavků, ke kterým se musí nějak postavit.

Vidíte, není to vůbec triviální zvlášť, když od onoho manažera zaměstnavatelé a zákazníci ještě očekávají nové služby. A upřímně, ty tedy očekáváme, protože kdyby naši manažeři jen pracovali s tím, co už je (což by možná bylo jedno z nejlepších řešení), vypadalo by to, že nic nedělají, že jaksi neplní očekávání.

Možná by to byla hračka, kdyby bylo dost času, jenže milý manažer moc dobře ví, že za čtyři roky (dá-li prozřetelnost) ho nejspíš z práce vyšoupnou a všechno, o co se snažil, bude k ničemu. Tak začne jednat zbrkle, aby stihl alespoň něco, a bude doufat, že jeho nástupce bude mít stejný světonázor a věc dopiluje.

Ano, naším svatým právem zaměstnavatele je vyhodit zaměstnance, který dělá chyby. Ale jak dlouho pak bude trvat novému zaměstnanci, než se zaškolí? A proč vyhazujeme zaměstnance, kteří ještě ani pořádně neměli možnost rozkoukat se?

A teď se zeptám, jak by se vám líbila vláda, která by navrhla prodloužení čtyřletého sytému na třeba sedmiletý? Asi moc ne, že? Připadalo by vám, že chtějí zůstat dlouho u koryta, a asi by vás vůbec nenapadlo, že se chtějí třeba pokusit změnit něco k lepšímu. A tak vypisujeme nové volby jak na běžícím pásu - hurá! Mimochodem, víte, kolik stojí neplánované výběrové řízení?

Douška - pozor na tenkou hranici

Moc je mrška opojná, a když tu volám po podpoře jakékoli vlády, aby měla šanci stabilizovat systém, vypadá to trochu, že si protiřečím. Vždyť člověk opojený mocí, který je dlouho ve funkci, může sklouznout k obávanému myšlenkovému fanatismu a pokusit se o již zmíněnou diktaturu. Ano, to nebezpečí hrozí, ale hrozit bude vždycky. Já věřím, že lidé, kteří se do politiky propracovali klasickou metodou, jsou z tohoto pohledu méně nebezpeční než provolávači bezduchých všespásných hesel.

Co myslíte vy, milé čtenářky? Jste pro časté střídání vládnoucích prvků naší demokracie, nebo ne?

Kam dál?

Reklama