potkan

Křečci, morčata, rybičky, papoušek, želva… Výčet domácích mazlíčků, které byste dětem dovolili místo například psa nebo kočky, je dlouhý. Myši a potkani se ovšem zpravidla ve výčtu uvádí jako jedna z posledních možností. Je to možná proto, že některé ženy a dívky, s nimiž by měl potkan sdílet domácnost, by se s jeho přítomností musely dlouho smiřovat.

A to je, alespoň dle mého soudu, trochu chyba a potkani jsou neprávem podceňováni. Ve skutečnosti jsou to tvorové nenároční, snadno ochočitelní (dají se dokonce vycvičit), čistotní a tiší. Jsou vlastně vhodnými společníky jak pro děti, tak i pro důchodce. Navíc nejsou takovým úvazkem jako větší zvířata.

„Potkana jsem si poprvé pořídil asi před patnácti lety. Před šesti přišla přítelkyně a dcera. Právě kvůli ní měli malí hlodavci stop. Ale asi před rokem jsme se k nim znovu vrátili. Když jsme přes den doma, běhají nám volně po bytě, nejradši přespávají v šuplíku s ponožkami. Ale jsou vycvičení na jména, takže po zavolání přiběhnou normálně jako cvičený pes. A můžu potvrdit, že s naším potkaním párem vychází jak dcera, tříletý syn, tak jeho babička, která s námi bydlí,“ líčí chovatel potkanů Mirek Liška.

Mezi potkanem divokým a laboratorním je velký rozdíl

Když se řekne potkan, možná se vám vybaví zapáchající, všeničící a choroby přenášející tvor z kanálu. Je třeba zdůraznit, že potkani, o kterých je tady řeč, nejsou divocí potkani, jen jejich příbuzní. Ale stejně příbuzní jako třeba morčata nebo křečci. Ti bílý, strakatí a občas i přírodně hnědí potkani, kterým říkáme občas laboratorní, byli právě pro laboratorní účely vyšlechtěni. A za ta léta natolik domestikovali, že se svými předchůdci mají společný snad jen vzhled.

„Ale právě ta domestikace jim také výrazně zkrátila život. Divocí potkani se dožívají tak sedmi let, laboratorní dvou. Jsou také víc náchylní k nemocem. Je pak těžké každé dva roky vysvětlovat dětem, že náš miláček umřel. Zase na druhou stranu si s ním nevytvoříme tak silné citové pouto, které bychom měli třeba se psem, a jejich odchod tak zabolí přece jen o něco míň,“ doplňuje Liška.

O trápení s potkanem a jeho zdravotních problémech - mozkové mrtvici - nám napsala také čtenářka Lipli, její příběh si můžete přečíst ZDE.

Jak na chov potkana?

Pokud jsem vás právě přesvědčila a svým dětem potkana dovolíte, čtěte dál.

Jak potkana ubytovat? K životu potřebují útulnou klec, nejlépe dvoupatrovou s různými žebříky a prolézačkami, protože rádi šplhají. Na podestýlku stačí hobliny nebo seno. Ovšem nejvhodnější jsou řezaná kukuřičná vřetena, která neobsahují prach, jež by mohl potkana dráždit. Kupte mu také pelíšek. Jestli nechcete utrácet, vděčně přijme i kus hadru. Úplně nejšťastnější potkan bude, když mu dovolíte sdílet alespoň jeden pokoj s vámi. Volný výběh potkana má ovšem svá úskalí. Rádi totiž hryžou. Dřevo, knihy a někdy se pustí i do kabelů, které pro ně mohou být nebezpečné.

Jak ho krmit? Ideální stravu pro potkany opět můžete koupit ve zverimexu. Ale postačí mu i směs zrní. A čas od času zpestření v podobě obilných vloček, kukuřice, ovoce, zeleniny, sušeného chleba, tvarohu, piškot i vařených těstovin.

Podrobnosti o potkanech a jejich chovu, či další spřízněné duše mezi majiteli těchto hlodavců najdete například na stránkách www.potkani.info.

Reklama