Samo o sobě je to racionálně tak těžko pochopitelné, že jsem se rozhodla, že to, co vám sdělím, absolutně zbavím všech domněnek a pocitů a zaměřím se jen a jen na holou realitu. Polemizovat můžu pak...

Pravda

mPřed dvěma lety dostala Johanka od jedné paní na konkurzu malou loutku jakéhosi mága.

Jde o postavičku starce, napůl hadrovou.

Když nám ji dávala, řekla doslova, že je pro štěstí a že umí plnit přání.

Přišlo nám to milé a malebné od paní produkční a dárek jsme přijali.

Cestou domů jsme se rozhodli, že se stavíme na „Pavláku“ na jídlo. Jeli jsme dvěma auty.

Praha byla ucpaná.

„Já tady ale nezaparkuju nikde,“ sděluji směrem k zadním sedadlům.

„Tady není místo v žádnou denní dobu, natožpak teď, navíc jsou tu modrý zóny, jenom támhle nejsou, a to bude bez šance.“

„Já poprosím toho mága,“ povídá Johanka.

„Noooo, tak mu řekni, ať nám opatří místo na zaparkování, ale stejně si myslím, že bychom mu měli pro začátek dát něco jednoduššího,“zažertovala jsem.

„Mágu, prosím, ať máme místo pro zaparkování,“ pronesla Johanka.

No, bylo tam. A jediné!

Před námi parkovala jen nějaká paní.

„Ježiš, já zapomněla na Jirku!“ došlo mi, že jsme vlastně potřebovali dvě místa.

„Mágu, ještě jedno místo!“ rychle doplňovala Johanka.

Věřte mi, nebo ne, ale prostě je to tak. Ta ženská před námi najednou vyjela!

Prostě zaparkovala, ale najednou hodila blinkr a zase vyjela. Nelogicky.

Ano, patrně jí došlo, že zapomněla koupit třeba strouhanku, ale v té chvíli to bylo opravdu zajímavé. Pobavilo nás to a na mága jsme pohlíželi s nepředstíraným obdivem.

Jistě, že loutka by neměla plnit přání, jenže...

...takových náhod bylo mnohem víc a přání nebyla právě jednoduchá.

Rozhodli jsme se po té, co splnil ještě několik tužeb, mága co možná nejméně zneužívat. Tedy neobtěžovat ho „volovinama“.

A tak za ním chodíme opravdu s vážnými věcmi. S tím, co nedokážeme ovlivnit sami. Ještě se nestalo, že by nepomohl.

Já vím, že to nelze „přehnat“ přes to racionální a těžko to něčemu připsat, ale je to tak.

Náhody jsou v tomhle případě pomalu stejně nepravděpodobné, jako že by látka a filc naslouchaly.

Kouzelný Mág má své místo po celém bytě

Někdy si ho vezmu k sobě a mám ho chvíli na knihovně, jindy je s Johankou v pokojíčku, nebo ho má Míša u sebe. Je to takový vážený člen rodiny.

Když se na něho už musíme obrátit, po té, co pomůže, mu vedle poděkování něco dáme. Například mu natrháme květiny nebo vypereme vestu a podobně.

Neumím to vysvětlit, ale ještě se nestalo, že bychom neuspěli. Kolikrát je on poslední možnost a doposud nezklamal.

Zvláštní, že?

Inu, obrazy Madon možná drtivou většinou nepláčou, ale náš mág nějakým způsobem přání prostě plní!

Reklama