píše naše čtenářka s nickem DanaD a zcela výjimečně svůj příspěvek nevěnuje pouze svým milovaným kočičkám, aletaké vzpomínce na místo dětských her. Poslala nám i fotografii, abychom si dokázaly představit její krásné (a na hry bohaté) dětství

Jsem ryze městské dítě vyrostlé na sídlišti. Takže volný čas jsme většinou trávili s ostatními dětmi ve vnitrobloku a hráli si snad na úplně všechno.. na indiány, malovali jsme si byty na hřiště, na schovku, na krvavý koleno… nebo jsme si dělali pokojíčky na panenky z krabice od bot – ta od kozaček byla nejlepší – nábytek z různých krabiček od léků nebo od čaje, stačilo polepit kousky látky… byla to  prostě zábava, pořád jsme něco dělali.

dvůr

A těch nezralých meruněk a jablek co jsme snědli a nikdy nám nic nebylo. Ven se chodilo pořád – v létě, v zimě. To jsme na „dvoře“ nastříkali hřiště a bylo bezva kluziště…Když jsme pak byli všichni větší, hrávali jsme tam volejbal, tenis… prostě na tu dobu ráda vzpomínám, jak se říká - co se na klepači  domluvilo, to platilo,  nepamatuju si,  že bych se kdy nudila. 

Ted  si hraju převážně s koťaty

DanaD

Milá DanoD, ten vnitroblok je opravdu krásně zatravněný a obrostlý stromy. Takhle z výšky to vypadá, že je tam i vzorný pořádek, což se o mnozích vynitroblocích říct nedá. Vaši rodiče museli mít i pocit, že jste v bezpečí, což mělo jistě výhodu. Jestlipak si tam takhle hrají děti i dnes?

Co vy na to, milé ženy-in? Také jste se v dětství takhle vyřádily? Myslíte si, že jsou o takové hry dnešní děti ochuzeny? Proč už takhle venku „neblbnou“? Co si o tom myslíte?

Napište nám také něco o svých dětských hrách a hračkách na adresu: redakce@zena-in.cz

Reklama