Zdravím Vás!

Jen skončí Vánoce, začínám mít po těle opět nepříjemný pocit... Blíží se totiž Velikonoce. Ano, ty já strašně nerada!!! A dokonce i vím proč. My je totiž doma museli slavit. Copak táta, ten z domu vždy vystřelil rád, vyprášit své kolegyně z práce, po tetičkách a domů se vždy vracel ve veeeelmi dobré náladě a párkrát mu samozřejmě bylo i dost zle. Jenže já nikdy nesměla nikam. Kamarádky ráno utíkaly z domu pryč před koledníky. A já se stresem v těle čekala, až u nás zase někdo zazvoní. Pamatuji se, že jsem se vždy neuvěřitelně styděla. Vždy jsem nesnášela to otočení se ke klukům zády. Ještě teď, když si na to vzpomenu, je mi hrozně. Pak přišel soused, který Velikonoce bere už vůbec moc vážně, takže voňavčičky byly jeho. To si pak člověk ty Velikonoce připomínal ještě minimálně za týden, protože všude to bylo cítit lacinými voňavkami.

Když jsem se stala plnoletou, tak jsem se zařekla, že takovéto „šaškárny" (ostatní „Velikonocmilové" snad prominou) nebudu mamce předvádět. Tak jsem vždy někam odjela. S přítelem do zoo, na výlet, s pejskem do lesa apod.  Nyní již pár let máme svůj byt, bydlíme ve větším městě, kde se naštěstí tolik Velikonoce nedrží, a co je nejlepší, nikdo mne tu nezná. :) Co se týče výzdoby, tu jsem si letos udělala poprvé (jinak jsem tyto svátky jara totálně ignoroval). Dala jsem si do vázy vrbové proutky a na ně zavěsila barevná vajíčka a mašličky. Vypadá to kouzelně, to musím uznat. Ale to je moje celé slavení Velikonoc. :) Od babičky dostaneme mazanec, jako každý rok. Navíc jsem si vypěstovala svou velikonoční tradici, kterou dodržuji každoročně od té doby, co nebydlím u rodičů. Vždy na Velikonoční pondělí odjíždíme na „čumendu" do zoo. Je to krásný výlet, člověk se pěkně projde, bereme s sebou i pejska, takže domů se vracíme všichni příjemně unavení a s pocitem dobře stráveného dne.

Kdybych nebyla odmala nucená se toho všeho velikonočního chaosu účastnit, tak bych teď možná i Velikonoce absolvovala s nadšením. Jelikož tomu ale tak v dětství nebylo a nucená jsem byla víc než hodně, tak ve mně tyhle svátky vyvolávají stres, nervozitu a úzkost. Vždy na Velikonoční pondělí mám strach, že někdo zazvoní, a to třeba i večer. Takže když náhodou někdo zvoní, prostě neotevřu, ať se děje, co se děje. No, nejspíš kdyby nás chtěli evakuovat, tak já zůstanu doma, zalezlá pod postelí s utkvělou představou, že to jsou koledníci a dělají si ze mě srandu, jen abych vylezla a otevřela jim... Proto utíkám daleko od města a užívám si výletů. Už v pondělí mne jeden čeká. Kam? No přece do zoo. :)

Krásné Velikonoce všem, co je chtějí mít krásné, přeje
Dominika     


Pane jo, ve vás tedy rodina vypěstovala slušné velikonoční trauma! A přitom to všichni mysleli tak dobře... Díky za upřímnost.

Reklama