Bulvár

Neodbytný loudil ze SuperStar

Ahoj všichni!

Když jsem si přečetla dnešní téma, ihned mi z některého koutu mé citlivé duše vyskočila na povrch jedna docela nedávno se odehraná historka. Nedalo by mi to, abych se s tím s někým nepodělila. Předem musím říci, že se nejedná o žádnou kriminální historku, jak mě přepadl nějaký chorobomyslný exhibicionista v parku. Spíš chci těmito pár řádky zdůraznit fakt, že po světě chodí spousta záludných tvorů, kteří když si něco umanou, musí to neprodleně mít. Zvláště nepříjemné je, když se obětí jejich skálopevného zájmu stane nebohá slabá žena nebo dívka...

Všechno to začalo v době, kdy mi bylo sotva patnáct. Byla jsem však docela vyvinutá holčina, velice rychle mi narostly poctivé trojky a kulaťoučký zadek. Snad už v mých třinácti neznámí lidé kroutili nevěřícně hlavou nad mým skutečným věkem. Typovali mi minimálně sedmnáct osmnáct, což mi samozřejmě lichotilo. Ale na druhou stranu po mně pokukovali i daleko starší, vyzrálí muži, o jejichž přízeň jsem zas až tak moc nestála. Naštěstí pokaždé zůstalo jen u toho nevinného pokukování. Až na jeden případ.

Byl horký letní den a já jsem byla donucena absolvovat rodinnou exkurzi do nedalekého městečka, kde se tradičně každý rok konaly slavnosti - tamější náměstí se zaplnilo stánky s ručně malovanými hrníčky, pletenými košíky a dalšími uměleckými zbytečnostmi. Navíc všude vesele vyhrávala moravská dechovka a na každém koutě byly cítit opékané klobásy, ke kterým mám fakticky neuvěřitelný odpor. Večery už ale bývaly zajímavější. Tentokráte jsme zůstali přes noc u známých a já jsem měla tu čest jít s dospělými večer do místní hospůdky. Bylo tam přímo narváno a my se rozhodli usadit se na zahrádce. Naštěstí jsme našli nějaké to volné místečko u velkého kulatého stolu, jehož středem vyrůstala obrovitá stará lípa. Kolem stolu sedělo asi dvacet postarších chlápků s pivem a můj příchod je vyburcoval k divoké diskuzi.

Trvalo to pár minut a před námi se objevil na první pohled sympatický mladý muž a zeptal se mých rodičů, jestli je vedle volné místo a mohl by si přisednout. Táta souhlasil a posunul se blíže k mámě. Mladík se však zarazil: "A nemohl bych si sednout sem? Vedle té slečny?" Naši se rozpačitě přesunuli na druhý okraj lavičky a mladík se směle posadil vedle mě. Cítila jsem se dost divně. On mlčel, jenom na mě čas od času kouknul. A tak jsem si nepřítomně začala rozbalovat svého karamelového nanuka. Bylo ale šílené vedro a to zmrzlině nesvědčilo. Sotva jsem ji vyprostila z obalu, začala se roztékat rychlostí blesku. A jedna taková kapička karamelu přistála přímo na mé sněhobílé minisukni.

Mladík neváhal a hned mě na to upozornil. Netrvalo dlouho a dali jsme se do řeči. Představil se mi jako Radek. Tehdy mu bylo 24 a tvrdil mi, že dělá učitele angličtiny a výtvarky na gymplu. Nejdřív jsem se zhrozila - 24 let?! To mi připadalo v poměru s mou patnáctkou trošku moc! Navíc doma jsem měla přece svého sedmnáctiletého kluka! Pak jsem se ale uklidnila, byla jsem ráda, že si s někým můžu popovídat, jinak bych se nejspíš hryzala nudou. A veškeré flirtovací manévry se mi vcelku úspěšně dařilo odrážet a změnit téma.

Stručně řečeno - snad celý večer jsme se bavili o něm. Kolika jazyky mluví, kde už všude byl, že umí nádherně kreslit, fotit, zpívat, hrát snad na deset hudebních nástrojů. Prostě ideální muž :-( Nejhorší na tom bylo, že kdykoliv jsem prohodila něco já, co umím a kde jsem byla atd, on jenom posměšně zavrtěl hřívou staženou do culíku a ihned mě přesvědčil, že on je v tom daleko lepší, on s tím má lepší zkušenosti a bla bla bla. Pomalu ale jistě jsem byla otrávenější a otrávenější, ale nic jsem nenamítala. Mlčela jsem a poslušně přikyvovala. A modlila se, aby už konečně někdo zavelel k odchodu.

Dočkala jsem se. Radek byl smutný, že musím jít, a děkoval mi za PŘÍJEMNĚ strávený večer. Dlouho mě prosil, abych mu dala telefonní číslo, že jinak mě nepustí. Celá mátožná jsem se už viděla venku z jeho dohledu a nakonec jsem mu to číslo (já holka blbá) opravdu dala. To jsem ale ještě netušila, že za ten čin budu pykat celé dva roky!

Na druhý den jsem se probudila do nádherného dne. Bylo skoro půl jedenácté. Příhoda z předešlého dne se mi přes noc nějak vykouřila z hlavy. Vstala jsem z postele a podívala se na displej mobilu. "Bezva, nová zpráva!" poskočila jsem. Byla jsem si stoprocentně jistá, že je to smska od mého kluka. Při čtení jsem však ztuhla - byla od Radka. Hned mi navrhoval schůzku a napsal také, že na mě musí neustále myslet. "Ach bože!" zabědovala jsem. Vžďyť to bylo naprosto absurdní - on už byl dospělý chlap, já jsem teprve po prázdninách šla do prváku na gympl. Bydleli jsme od sebe pár stovek kilometrů a k tomu všemu jsem nemohla říct, že bych po něm taky tak hořela touhou. Naopak.

Ten den začal nekonečný maraton prozvoňování. Neměla jsem v úmyslu mu odepisovat na zamilované smsky, odepsala jsem jen v případě, že mi přál k svátku. Prostě ze slušnosti. Stačilo jen vypnout vyzvánění a prozvánění ignorovat.... Byl neuvěřitelně vytrvalý! Po nějakém čase mi to lezlo krkem čím dál tím víc. Doufala jsem, že už ho nikdy neuvidím!
Jednou mi zase napsal, že jsem pro něj nejideálnější žena ve vesmíru a nemůže beze mě žít. Ruply mi nervy a s chutí jsem mu poslala smsku, jak se věci doopravdy mají, že mě to obtěžuje a nepřeji si, aby v tom pokračoval. Začaly mi chodit smsky s různými argumenty, proč jsme si právě my dva souzeni. Zdálo se, že moje taktika nezabrala. Proto jsem neváhala a rozhodla jsem se, že na to půjdu ostřeji. Celých 160 znaků jedné smsky jsem zaplnila nejtvrdšími slovy na adresu, se kterými bych v životě na nikoho normálního nevyrukovala. A opravdu - byl pokoj. Ale jen chvíli.

Na podzim mi napsal, že se přihlásil do soutěže SuperStar. Slepě jsem věřila v to, že ho všechno za několik měsíců přešlo a odepsala mu, ať mi dá vědět, jak dopadl. No jo, jenomže za měsíc mi denně začaly chodit smsky, kterak se připravuje, potom v kterých novinách má fotku, kdy se musím bezpodmínečně dívat na televizi, že tam bude. Krize!

Radek nakonec nepostoupil ani ze základního kola. Mně to bylo fuk a raději jsem změnila telefonní číslo. Staré jsem si ponechala, ale odpočívalo v pokoji ve starém mobilu, který se už nezapínala. Jaký to byl klid!

O několik let později jsem jela na hory. Přítel bohužel musel zůstat doma, ale slíbila jsem mu, že mu každý večer zavolám. Jeden z operátorů tehdy měl skvělou akci - můžete volat až hodinu za pouhých 11 korun, pokud před číslo připojíte nějaké předčíslí. Naneštěstí číslo, na němž jsem měla tohoto operátora, leželo v útrobách mé stařičké "vysílačky". Vzala jsem si proto na hory i starou SIM kartu a večer co večer jsem svému milému volala.
Jednoho večera se však na mobilu objevilo jméno mého dávného ctitele. Nejdřív prozváněl, pak už zjevně volal. A já jsem to zvedla! Rozhovor byl více méně neutrální - bavili jsme se, jak jde život a Radek vzpomínal na ten den, kdy mě naposledy viděl. Odmítla jsem mu dát své stávající číslo (on se divil!), ale zmínila jsem, že se rozhodně za dva měsíce ukážu na nějakém plese opět ve Velké.

V den plesu už jsem si ani náhodou nevzpomněla na Radka a na to, že jsem mu prozradila, že tady budu. S přítelem jsme a známými jsme se příjemně bavili a kolem jedné ráno jsme si šli dát kávu do vedlejší kavárny. Byl volný pouze jeden stůl se čtyřmi židlemi. Přítel řekl, že se jde po nějakých volných židlích podívat vedle. Čekala jsem u baru - sama. Vtom se ke mně přiřítila cizí postava a s úsměvem od ucha k uchu mi třepal rukama před očima: "To jsi ty, Eliško???"

Odmlčela jsem se. Ze všeho nejraději bych mu nakecala, že ne, že si mě nejspíš s někým spletl, ale nevydala jsem ze sebe ani pípnutí. Radek do mě ihned začal hučet nesmysly a já stála jak solný sloup a pomalu se začala modlit. Když dorazil přítel - pod každým ramenem jednu židli - neklidně nás sledoval. Nedalo mu to a zanedlouho přistoupil k nám a majetnicky mi ovinul ruku kolem pasu. Věřila jsem, že se mého urostlého přítele ulekne a už budu mít pokoj na celý život!

V rámci slušného vychování jsem je seznámila. Radek si najednou přestal všímat mě, ale mého drahého. Začal s ním trapně smlouvat, že až se mě rozhodne opustit, má mu dát vědět, že on by zájem měl... a podobné trapné věci, nejtrapnější, co jsem kdy slyšela. V mém příteli to už začalo hodně vřít, rozhodla jsem se rozhovor ukončit výmluvou, že mě v lodičkách bolí nohy. Přítel mě zavedl ke stolu, kde jsme se usadili, a nešetřil peprnými poznámkami na Radkovu adresu. Ten "slizoun", jak ho přítel označil, nás ještě chvíli od baru pozoroval, pak najednou vstal a od té doby jsem ho NAŠTĚSTÍ neviděla.
No uznejte, je toto vůbec možné?!

Ellissskaa


Děkuji za dlouhý příběh, který jenom dokazuje to, že člověk někdy nemusí udělat vůbec nic, aby se stal předmětem obtěžování. Doufám, Eliško, že už jste se ho zbavila natrvalo. Jestli ne, doporučuji přečíst příspěvky ostatních čtenářek, protože rad, jak ho ze sebe setřást je tam dost. Díky a hezký víkend!

   
21.04.2006 - Společnost - autor: Katka Stárková

Komentáře:

  1. avatar
    [14] Linde [*]

    katynkaa: všechnu moudrost jsem nepobrala, dělala jsem chyby, ale vždy jsem déle oťukávala, co je dotyčný zač, aby mohl o mně více vědět. Skrývávala jsem se pod přezdívkami a mobil jsem řešit tenkrát nemusela

    superkarma: 0 24.04.2006, 10:19:46
  2. [13] katynkaa [*]

    No tak si dámy vzpoměńte, jak jste přemýšlely v 15 vy!Fakt nevěřím tomu, že jste všechny byly absolutně zkušené v tom jak se chovat k chlapům-spíš by stálo za to hodnotit chování 25 chlapa, který jede takovýmhle ubohým způsobem po 15-letý holčině.

    superkarma: 0 24.04.2006, 09:44:08
  3. avatar
    [12] medunka2001 [*]

    linde: a v tom to právě je, v té naivitě. Vyspělá patnáctiletá holka vypadá jako dospělá, ale stále má mozek dítěte a nemá dostatek času se s dospíváním srovnat. Zájem mužů jí lichotí, ale hned neodhadne, kam to může vést.

    superkarma: 0 24.04.2006, 08:04:53
  4. avatar
    [11] Linde [*]

    když ti byl tak nesympatický už první den, proč jsi nešla k rodičům a raději netrávila čas s nimi? Případně tátu nepoprosila, ať jej odežene? Navíc dát své číslo , zvedat hovory , říct mu o dalším plese a ještě ho seznámit se svým klukem Neuvěřitelné, naivní

    superkarma: 0 24.04.2006, 07:12:36
  5. [10] Tobbi [*]

    Někdo, kdo si pohrává se zamilovaným člověkem a pak se mu směje, že se chová iracionálně, je podle mne zralej na pár facek. Asi každýmu se stalo, že do něj byl někdo zamilovanej a dotyčný o něj nestál. V tom případě máme dvě možnosti. Absolutně se odříznout, nebo ho povzbuzovat (dát mu číslo, telefonovat mu, povídat si s ním) a pak se mu smát, jak se chová a před kámoškama okázale vzdychat, jak hozně je to nepříjmné. To druhé s úspěchem praktikuje moje sestra...

    superkarma: 0 23.04.2006, 02:18:17
  6. avatar
    [7] Kekka [*]

    superkarma: 0 22.04.2006, 09:30:36
  7. [6] Ratje [*]

    ve trinacti prsa trojky! me je skoro sestadvacet a jeste mi tak nenarostly :-( . No, asi uz ani nenarostou :-)

    superkarma: 0 21.04.2006, 21:26:34
  8. avatar
    [5] Ťapina [*]

    V patnácti jsem začala chodit s dvacetipětiletým, od kterého mě taky dělily stovky kilometrů (no... stovka určitě ) a vydrželo mi to do devatenácti, takže ono to zas nemusí být blbý

    superkarma: 0 21.04.2006, 18:26:58
  9. avatar
    [3] Meander [*]

    Že se ti chtělo psát to tak dlouhý

    superkarma: 0 21.04.2006, 16:27:44
  10. avatar
    [2] Ellissskaa [*]

    rikam, hned na zacatek ho hnali

    superkarma: 0 21.04.2006, 15:11:48
  11. [1] katynkaa [*]

    A kam až se radek v superstar dostal?:-)

    superkarma: 0 21.04.2006, 15:01:37

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme