Ruční pletenina je zase v módě. O tom není pochyb. Hladce, obrace, nahodit, sejmout... znáte to? Zrovna nedávno jsme s kamarádkou vzpomínaly na ruční pletené výtvory našich maminek. Oplétaly nás doslova od hlavy k patě. Od čepic, přes svetry, až po ponožky.

Ale bohužel, nějak jsem se nepomamila. Přes veškerou snahu byly moje pleteniny vždycky tak trochu nepodarky. Někde stažené jako koberec, jindy volné s oky, že by se dal prostrčit prst. Zato moje mladší sestra měla vyloženě talent. Obdařena vrozenou pečlivostí pletla na medvědy a panenky snad už v předškolním věku a její výtvory obdivovaly i zkušené pletařky. Očko jako očko.
Já se to „naučila“ vlastně až po ní a z hecu. Chyběla mi její trpělivost, chtěla jsem všechno hned a podle toho to také vypadalo. Když jsem si umínila, že potřebuji nutně nový svetr, upletla jsem sice první den přednici, druhý záda a třetí rukávy... Ale jeden byl kratší nebo užší, při sešívání díly nějak zvlášť nepasovaly a průkrčníkem jsem sotva prorvala hlavu. Vždyť jsem to už říkala, byly to nepodarky, ale s tím jsem si hlavu nelámala. Po prvním vyprání se ze svetru staly minišaty ne nepodobné svěrací kazajce a putovaly na dno skříně. Krátký život aušusu. Pravda, časem jsem se vypracovala, ale to už domácí pleteniny vyšly z módy.

A dnes se opět vrací a platí se „zlatem“. Vše, co má podobu ruční práce, je ceněno, tak proč neoprášit stará klubka a jehlice a nezkusit to známé hladce, obrace, nahodit, sejmout…?
A víte, co jsem se nenaučila nikdy? Uplést ponožky. Co bych za to dnes dala! Navléknout si je místo bačkor a pěkně si v nich lebedit.


Umíte plést ponožky a rukavice?
Nebo alespoň šálu?
Učíte to své dcery?
Myslíte, že ruční pletení zažívá renesanci?
Nebo je to jen krátkodobá móda, která zase pomine?

Napište nebo mi pošlete nějaké fotografie svých pletených výrobků.


Reklama