Bulvár

Není nad pokouřeníčko


V naší rodině bylo málo kuřáků, pokud je takto mohu nazvat. Nejvíce jsem obdivovala tatínkova kmocháčka, který kouřil dlouhou fajfku. Doma si ji nezapálil, jen venku na lavičce. Dědeček kouřil viržinka a babička říkala, že smrdí jako tchoř. Tak toho po čase nechal.

Vždycky jsem přemýšlela, jaké to je, když si zapálíte. K cigaretám jsem se doma nedostala, až u babičky na prázdninách. Chodila jsem tenkrát asi do druhé nebo třetí třídy. Večer jsme seděli u štreky, měli rozdělaný ohýnek, opékali jsme si špekáčky a kluci plánovali, co budeme dělat další den. Štefan, nejstarší kluk party rozhodl, že bychom si mohli zakouřit. Chvíli se debatovalo, Štefan říkal, že tata má doma plnou krabici cigaret -Partyzánek. Jeho otec byl na léčení tubery, a proto přestal kouřit. My, malá děcka, jsme měli oči jako tenisáky, že prý nám dá také šluknout. Dohoda byla zpečetěna.

Ráno jsme šli za štreku. Pod starými jabloněmi nám Štefan rozdal cigára, vysvětlil, jak se má správně potahovat a že nesmíme šlukovat, ale pořádně vdechnout a vychutnat cigaretový kouř. Určitě byl na nás boží pohled. Stáli jsme v kroužku, potahovali, kuckali, kašlali, oči vyvalovali, jako když kocour sere do řezanky, ale nechtěli jsme se sami před druhými zesměšnit. Když jsme dokouřili první cigaretu, dostali jsme další. Já už jsem nechtěla, byla jsem srab, protože jsem měla obavy, že babička pozná smrad z cigaret. I na to měl Štefan radu. Máme si natrhat jablíčka, a ty stáhnou smrad z kouření. Protože jsme měli v ústech jako v polepšovně, napili jsme se ještě vody z malého pramínku. Vylezli jsme na jabloně a dívali se na projíždějící vlaky. Po půl hodině nám začalo podezřele šramotit v žaludku a končilo to stáhnutím tepláků s vyboulenými koleny. Tak jsme seděli na větvích a ulevovali si jak vrchem, tak spodem. Na vlaky jsme už nemávali, to mávali ti za okny a bylo to pro ně asi pěkné zpestření dlouhého cestování.
Na oběd jsme přišli všichni pozdě, babička zkoumala, proč nechceme svíčkovou. Byla jsem srab a všechno jí pověděla, ale ať to neříká rodičům.

Babička byla moudrá, do oběda nás nenutila, uvařila dobrý bylinkový čaj, umyli jsme se a dala nás spát. Obědy schovala. Po probuzení jsme oběd s prominutím sežrali, byli jsme hladoví jako psi a babička udělala menší kázání. Z výchovného hlediska se zachovala fér.
Z nás 15 kuřáků zůstali věrni cigaretám jen dva - Štefan a Pavel.

Každý člověk má určitou slabost, kuřáci cigarety a mlsálci dobroty, ale mezi nimi je podstatný rozdíl a zdravotní následky jsou téměř stejné.
Pěkný den, každý podle svého přeje arjev


Milá erjev,
jako bych s vámi prožívala své dětství. My jsem sice neměli cigarety, ale zapalovali jsem si různé duté trávy a dělali, že kouříme. Pak jsem to zajídali cibulí, abychom nebyli cítit :-)
To byly časy.




   
23.02.2007 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. avatar
    [5] Láska [*]

    Pěkné,připomělo mi to mé dětství

    superkarma: 0 25.02.2007, 12:36:40
  2. avatar
    [4] femme [*]

    moje první seznámení s cigárem bylo v mých necelých 12 letech, otec mé o rok mladší kamarádky kouřil jak tovární komín, tenkrát to byly snad partyzánky otevřely jsme si okno, bylo to v přízemí a okno bylo na hlavní ulici, a čoudily ven přes záclonu ale co čert nechtěl, můj otčím se zrovna vracel tramvají z práce a jak se tak z toho okna kouřilo, tak za jízdy z tý tramvaje vyskočil, bo si myslel, že u sousedů hoří ale místo plamenů načapal nás dvě, dodneška si pamatuju, jak jsem byla po jeho "domlouvání" modrá po celém těle, měl štěstí, že tenkrát ještě neexistovala dětská linka bezpečí

    superkarma: 0 23.02.2007, 14:48:07
  3. avatar
    [2] Eliana [*]

    Tak to je krasny clanek

    superkarma: 0 23.02.2007, 10:35:27
  4. avatar
    [1] gerda [*]

    pěkné!

    superkarma: 0 23.02.2007, 10:29:39

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme