příběh ze života nám poslala čtenářka s nickem Simič. To samozřejmě není její případ, sama se téměř nelíčí a jediné, bez čeho se neobejde, je jelení lůj

Hezký den.
Začnu příběhěm ze života.Muže na večírku okouzlí nádherná žena s havraní hřívou,temným hlubokým pohledem,rty rudými a plnými,pletí jak z růžového porcelánu,s řasami hustými,dlouhými a ozdobenámi sexy třpytkami,s dokonalými líčky....stráví spolu vášnivou noc.

Ráno se muž vzbudí,otočí se ke své úchvatné dračici a chce se znovu pokračovat v milostném dovádění.Pak ale ztuhne,zpanikaří a vyděšeně začne ďáblici fackovat.Proč?Protože si myslí,že je mrtvá.Je mrtvolně bledá,oči malinké a zapadlé,rty šedé a popraskané,pleť sivá a posetá pupínky.Ale ona není. Jen se před spaním odlíčila....
Můj názor na líčení a malování se je docela jasný. Držím se hesla, že méně je někdy více. Spíše než na všechny ty rtěnky, řasenky, pudry, makeupy, tekuté linky, stíny si potrpím na jelení lůj, kvalitní pleťový krém, obličejovou masáž a výživné masky.

Neříkám, že se nemaluji vůbec. Mám ráda přirozenost.Cítím se dobře klidně jenom s leskem na rtech a jemnými hnědými linkami.To si raději dám více práce s úpravou vlasů. Jednou jedinkrát jsem se nechala profesionálně nalíčit-a přišlo mi, že to zkrátka nejsem já. Měla jsem pocit, že mi „našili“ cizí obličej.

Já jsem zkrátka zastánce přirozenosti a jemného, nepříliš výrazného líčení.

Mějte krásný den,Simič.

Milá Simič, stejnou zkušenost s profesionálními vizážistakami mám i já. Vždycky mě přelíčí, nevím proč, snad aby byla jejich práce vidět, ale nejsem to já

Co si o tom myslíte, milé ženy-in? Líčila vás někdy profesionálka? Jak jste se potom cítily? Smyly jste si nové šminky, nebo jste vypadaly skvěle? Napište nám na dnešní téma na

redakce@zena-in.cz

Reklama