Reklama

Horor může mít i jinou podobu než filmovou. Já si svůj osobní horor prožila zrovna minulý týden. Přesně v sobotu před týdnem přišel starší syn domů ze školy a večer už měl 39,2. Chřipka typu B. Dva dny na to jsem zkolabovala já a horečkami jsem ho samozřejmě dostihla. Další den se sesypal můj mladší syn. Výsledkem bylo, že se v úterý doma válela hromada tří absolutně neschopných lazarů, kteří si nebyli schopni ani uvařit čaj, o jídle nemluvě. Nehledě na to, že nám došel chleba a lednička zela prázdnotou. A obchod v obci nemáme. Stejně by do něj neměl kdo jít. Leželi jsme jako mrtvoly. Teplotu se mi sice dávkami Paralenu podařilo u kluků srazit na 38,6, ale i tak byli jako duo bledých duchů ploužících se s vypětím sil na záchod. Zato mně teplota ne a ne klesnout. Po dalších dvou dnech s horečkami neustále kolem 39 a přes jsem usoudila, že musím k lékaři. Problém je v tom, že bydlíme na polosamotě na vsi, což znamená vzít auto a dojet 7 kilometrů do města. Normálně je to brnkačka, ale s horečkou, to už je o poznání horší. A navíc jsem si vybrala špatný den. Ten den začalo sněžit a během dvou hodin jsme měli kolem domu 30 cm sněhu. Nebyl by to takový problém, kdyby cesta od garáže k silnici neměřila 55 metrů a nebyla silně do kopce.
 
Tak jsem do sebe nacpala 2 Paraleny, zabalená jako pravá Eskymačka jsem se vypotácela z domu, přebrodila sněhové závěje, otevřela garáž, nasedla do auta, nastartovala, zařadila jedničku a na plné pecky se rozjela hlubokým sněhem do kopce. Kupodivu se podařilo. Kola prokluzovala, auto řvalo jako tur, ale vyjelo. Na silnici jsem musela na chvíli zastavit, protože mi bylo mdlo, ale pak už jsem poměrně v klidu dojela do města k lékaři. Ouvej, v čekárně přede mnou asi 15 lidí a horečka už mi zase pulzovala ve spáncích. Čekala jsem 2 a půl hodiny, než jsem se dostala na řadu. Milý pan doktor mi sdělil, že jsem na chřipku typu B volně plynule navázala angínou, napsal mi antibiotika a vyslal mne zpět od postele. Když jsem dojela domů, myslela jsem, že umřu. Ulehla jsem do postele a další 4 dny vůbec nevstala. Na záchod mě musel podpírat syn, který se mezitím trochu srovnal.
 
A tak si říkám, je to horor. Připadá mi, že je to dnes horší než ve středověku. To si i ten nejchudší nemocný ležel v posteli a doktor k němu dojel i přes tři vesnice žebřiňákem. A dneska? Ať je vám sebehůř, musíte se sebrat a šupajdit do přeplněné čekárny, kde - když budete mít trochu smůly - chytíte všechny bacily, které ještě nemáte. Jak ráda bych si připlatila za lékaře, který za mnou přijde domů. Vždycky si vzpomenu na film Postřižiny, kde Hrušínský v roli lékaře usíná na ňadrech paní sládkové...
 
Nebýt toho, že mi bylo tak zle, mohla jsem si ten sníh užít. Bylo fakt nádherně - můžete posoudit sami ze dvou fotografií, které posílám a které pořídil synek minulý čtvrtek. Teď už mi to horor nepřipomíná, ale tenkrát....
 
Kadla


Děkujeme za pěkný, ač drsný příspěvek...

Inu, tohle mne v Čechách taky překvapilo - v Rusku lékaři normálně k nemocným dojeli, když ti nemohli... Naštěstí v Praze už tuhle „vymoženost" taky zavedli, ale v místech, kde by to bylo potřeba víc, asi ne... I když tohle už podle mne bylo na sanitku...

redakce@zena-in.cz