Bulvár

Není horor jako horor - některý je skutečný!

Horor může mít i jinou podobu než filmovou. Já si svůj osobní horor prožila zrovna minulý týden. Přesně v sobotu před týdnem přišel starší syn domů ze školy a večer už měl 39,2. Chřipka typu B. Dva dny na to jsem zkolabovala já a horečkami jsem ho samozřejmě dostihla. Další den se sesypal můj mladší syn. Výsledkem bylo, že se v úterý doma válela hromada tří absolutně neschopných lazarů, kteří si nebyli schopni ani uvařit čaj, o jídle nemluvě. Nehledě na to, že nám došel chleba a lednička zela prázdnotou. A obchod v obci nemáme. Stejně by do něj neměl kdo jít. Leželi jsme jako mrtvoly. Teplotu se mi sice dávkami Paralenu podařilo u kluků srazit na 38,6, ale i tak byli jako duo bledých duchů ploužících se s vypětím sil na záchod. Zato mně teplota ne a ne klesnout. Po dalších dvou dnech s horečkami neustále kolem 39 a přes jsem usoudila, že musím k lékaři. Problém je v tom, že bydlíme na polosamotě na vsi, což znamená vzít auto a dojet 7 kilometrů do města. Normálně je to brnkačka, ale s horečkou, to už je o poznání horší. A navíc jsem si vybrala špatný den. Ten den začalo sněžit a během dvou hodin jsme měli kolem domu 30 cm sněhu. Nebyl by to takový problém, kdyby cesta od garáže k silnici neměřila 55 metrů a nebyla silně do kopce.
 
Tak jsem do sebe nacpala 2 Paraleny, zabalená jako pravá Eskymačka jsem se vypotácela z domu, přebrodila sněhové závěje, otevřela garáž, nasedla do auta, nastartovala, zařadila jedničku a na plné pecky se rozjela hlubokým sněhem do kopce. Kupodivu se podařilo. Kola prokluzovala, auto řvalo jako tur, ale vyjelo. Na silnici jsem musela na chvíli zastavit, protože mi bylo mdlo, ale pak už jsem poměrně v klidu dojela do města k lékaři. Ouvej, v čekárně přede mnou asi 15 lidí a horečka už mi zase pulzovala ve spáncích. Čekala jsem 2 a půl hodiny, než jsem se dostala na řadu. Milý pan doktor mi sdělil, že jsem na chřipku typu B volně plynule navázala angínou, napsal mi antibiotika a vyslal mne zpět od postele. Když jsem dojela domů, myslela jsem, že umřu. Ulehla jsem do postele a další 4 dny vůbec nevstala. Na záchod mě musel podpírat syn, který se mezitím trochu srovnal.
 
A tak si říkám, je to horor. Připadá mi, že je to dnes horší než ve středověku. To si i ten nejchudší nemocný ležel v posteli a doktor k němu dojel i přes tři vesnice žebřiňákem. A dneska? Ať je vám sebehůř, musíte se sebrat a šupajdit do přeplněné čekárny, kde - když budete mít trochu smůly - chytíte všechny bacily, které ještě nemáte. Jak ráda bych si připlatila za lékaře, který za mnou přijde domů. Vždycky si vzpomenu na film Postřižiny, kde Hrušínský v roli lékaře usíná na ňadrech paní sládkové...
 
Nebýt toho, že mi bylo tak zle, mohla jsem si ten sníh užít. Bylo fakt nádherně - můžete posoudit sami ze dvou fotografií, které posílám a které pořídil synek minulý čtvrtek. Teď už mi to horor nepřipomíná, ale tenkrát....
 
Kadla


Děkujeme za pěkný, ač drsný příspěvek...

Inu, tohle mne v Čechách taky překvapilo - v Rusku lékaři normálně k nemocným dojeli, když ti nemohli... Naštěstí v Praze už tuhle „vymoženost" taky zavedli, ale v místech, kde by to bylo potřeba víc, asi ne... I když tohle už podle mne bylo na sanitku...

redakce@zena-in.cz

   
30.01.2007 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [11] mirienka [*]

    Kadla: Tak to máš teda problém . Můj muž by tehdy ani nesešel ze schodů jak byl téměř okamžitě zesláblý. V životě jsem neviděla nikoho tak rychle zchátrat. Byla to síla! Sanitku jsem nevolala - přijel obvoďák a bylo to těsně před koncem ordinačních hodin. Ještě mě zavezl k lékárně pro léky. Bydlel blízko, tak to měl při cestě.

    superkarma: 0 31.01.2007, 09:08:28
  2. avatar
    [10] Kadla [*]

    Záchranku jsem volat nechtěla. Nerada bych měla na svědomí, že se k nám bude sanitka brodit sněhem a jinde bude mít někdo infarkt... Myslím, že sanitku je vhodné volat, když jde o něco opravdu urgentního. Jinak já jsem měla problém, aby mě vůbec někde vzali. Když jsem se přestěhovala z Prahy k nám na vesnici, zdravotní dokumentaci jsem si nechala u pražského lékaře (jezdím do Prahy každý den do práce). Ovšem tenkrát mi nedošlo, že když budu mít horečku, tak těch 35 km autem do Prahy nedojedu. No a minulý týden, když jsem usoudila, že to bez doktora nepůjde, jsem začala obvolávat místní obvodní lékaře (mám poblíž dvě města, obě asi 7 km vzdálená). To byste se divili. Že by někdo přijel, to ani náhodou. Ale dokonce mě nechtěli ani nikde vzít, že mají přeplněno. Nakonec jsem ukecala sestřičku u asi šestého doktora v pořadí, ta mi nakonec řekla, že teda mám přijet. Byla jsem ráda i za to. Myslela jsem, že už budu muset jet 35 km za svým doktorem do Prahy...

    superkarma: 0 31.01.2007, 08:01:33
  3. avatar
    [9] mirienka [*]

    Nevím, nevím, ale když omarodil manžel a měl skoro 40 st. horečky, tak lékař samozřejmě přišel k nám a ani náhodou se nedivil ani nepohoršoval, co si to dovoluju ho volat! Když se manželovi přitížilo, zajel ještě jednou a měl opravdu starost! Nebo to alespoň tak vypadalo. Asi to chce jen zkusit zavolat. Na malém městě je takováhle situace asi trošku lepší než v anonymním městě. Nevím...

    superkarma: 0 31.01.2007, 07:44:46
  4. avatar
    [8] femme [*]

    naší velké rodině se ta potvora zatím vyhýbá

    superkarma: 0 30.01.2007, 20:58:26
  5. [7] Rikina [*]

    Nevím, kde bydlí Kadla, tady u nás jsme celkem cvičení ani se nepokoušet volat. Taky koho? Záchranka přijede jen když jde o život. Soukromou zdravotní službu si nemůžu dovolit. Rodinného domácího lékaře taky ne. Nezbývá než přežít do okamžiku, kdy otevře ordinaci normální praktický lékař, tzv. obvoďák, nebo se doplazit na pohotovost do nemocnice, kde mi nejspíš vynadají, že mají horší případy, a že jsem si měla vzít paralen.

    superkarma: 0 30.01.2007, 20:53:04
  6. avatar
    [6] Vivian [*]

    A to ten doktor jako přijet nechtěl nebo jak?

    superkarma: 0 30.01.2007, 19:35:35
  7. [5] Samík97 [*]

    S Kadlou mám podobnou zkušenost s tím rozdílem,že manžel/72let/měl 39,9°C,lékař přijet" nemohl",poradil acylpyrin ,ten nebyl schopen pořádně polknout -měla jsem půl hodiny do konce jeho odpolední pohotovosti a tak jsem manžela,naprosto "mimo" ustrojila a dotáhla ven a s nepředstavitelnými potížemi dostala do auta.Tam za pomoci kolemjdoucího pána jsme ho přeložili na vozík a já včas dorazila.Dostala jsem "papír" pro příjem do nemocnice-zánět "močáku"-to jsem hlásila doktorovi hned při prvním telefonátu.Mohl mě ušetřit takové anabáze.Po příjezdu domů jsem si naměřila 39°C,doma zima a lednička prázdná.Naštěstí třetí den přijel syn.

    superkarma: 0 30.01.2007, 19:15:49
  8. avatar
    [4] evadolezalova [*]

    já jsem nepochopila, proč by k vám lékař neměl přijet ? Volala jste ho ? K nám vždy, když jsem byla já, děti apod. v takovém stavu vždy přijel a vážně si nejsem vědomá toho, že bych si někde něco připlácela nebo něco platila tomu lékaři. Vážně nechápu.

    superkarma: 0 30.01.2007, 18:46:35
  9. avatar
    [3] Ťapina [*]

    Tak to my chcípeme aspoň postupně. Nevím, jestli to je zrovna chřipka, protože já jsem odpadla v sobotu a od pondělka už zase pracuju, dneska už i produktivně, chlap odpadl dneska.

    superkarma: 0 30.01.2007, 16:49:54
  10. [2] gobi [*]

    Tak to bylo teda dílko! Začala jsem se bát o vlastní rodinu - nás zatím chřipka minula.

    superkarma: 0 30.01.2007, 15:47:18
  11. avatar
    [1] suzi.burger [*]

    superkarma: 0 30.01.2007, 15:20:38

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme