Jednou jsme na procházce s manželem potkali moji sestru a dali se do řeči. Jak si tak povídáme, přistoupil k nám slušně vypadající mladík a posunky naznačoval, že je němý. Do ruky nám podal kartičku s natištěným textem, kde stálo něco jako: Jsem němý a nutně potřebuji počítač. Prosím o příspěvek na jeho zakoupení a děkuji.

Já i sestra jsme jaksi automaticky vytáhly peněženky, abychom přispěli. Manžel však po svých zkušenostech vytáhl též peněženku, ale místo peněz svůj průkaz ZTP (sám je v invalidním důchodu) a požádal dotyčného, ať i on předloží svůj průkaz postiženého, než dostane peníze.

Mladík se otočil na podpadku a pelášil takovou rychlostí, jakou by od postiženého nikdo nečekal.

Ještě chvíli jsme stáli se sestrou s peněženkami v rukou a nakonec se sjednotili v názoru, že i na charitu se musí s rozumem, protože ne všichni jsou poctivci.

Hezké svátky všem
 
DraMaH


Děkujeme za zajímavý příběh...

Takových „postižených" naneštěstí potkávám nemálo. A falešní" prodejci Nového prostoru mě už vyloženě nesnáší, protože mám tendenci chodit po stanici metra za nimi a vysvětlovat lidem, ať si od nich nic nekupují :). Asi jednou dostanu přes tlamu" :).

redakce@zena-in.cz

Reklama