Další dítě zemřelo při domácím porodu. Titulek a osobnost autora článku mě sváděla k přečtení, ale zpočátku jsem zvažovala, jestli do toho jít. Těžko taková témata snáším. Těžko se vyrovnávám se skutečností, že jeden život skončil dřív, než mohl začít. Jako máma vím, kolik krásy a pýchy se skrývá v každém pohledu na toho malého tvorečka. Obdivu, kde bere sílu zvednout hlavičku, otočit se za vaším hlasem, sednout, usmát se s jedním zoubkem tak neodolatelně a obejmout buclatýma ručičkama. 

Pamatuji se, že když se dcera narodila, seděla jsem u postýlky a dotýkala se těch drobounkých prstíků, které pod mými dotyky krčila. Seděla jsem tam celou noc a nemohla jsem uvěřit tomu štěstí, že je jen moje a je tu. Zdravá a krásná. Nebýt její statečnosti a péče lékařů a sestřiček, nemuselo by to dopadnout. A už ten pocit, představa bolí strašlivě.

Měla jsem rizikové těhotenství a prakticky celého ho strávila v nemocnici. Jako prvorodičku mě netrápil strach z bolestí, doma mě sužovala představa, aby bylo vše v pořádku. Lékaři a sestřičky mi ten pocit jistoty, že o nás bude postaráno, poskytli, a jsem za to nesmírně vděčná. Už samotný porod, který je pro mě dodnes tím nejkrásnějším zážitkem, byl souhrou. Měla jsem pocit, že jsme s dcerkou součástí týmu a všichni máme společný cíl – přivést na svět zdravé dítě.

porod

Zajímalo mě, odkud se bere přesvědčení žen, že domácí porod je přirozenější a rozhodnou se nakonec pro tuto variantu. Jedna z horlivých zastánkyň domácích porodů tvrdí: „Porod v domácím prostředí je prostě něco úplně jiného. To je zážitek, na který nemůžete zapomenout, protože byl neuvěřitelně silný a neskutečně krásný.

Tím neříkám, že porod v porodnici musí být vždy stresující zážitek, na který se žena snaží co nejrychleji zapomenout. Nemusí, ale občas bohužel je. Vím, že už existují porodnice, kde jsou nejen „Baby friendly“, ale i „Mother friendly“. Stále se objevují články o ne zrovna hezkém chování zdravotnického personálu k maminkám a miminkům. Spousta zdravotníků, bohužel, zastává názor, že „takhle malé děti ještě nic nevnímají“, takže na ně klidně můžeme svítit zářivkami, i když byly celý svůj dosavadní život v pološeru, můžeme je mámě různě odnášet, i když do téhle chvíle nebyly od mámy odloučeny ani na vteřinu.“

holka

Rozhodnutí rodit doma by mělo vycházet z upřímného přání a přesvědčení rodící ženy. Nejsem si jistá, zda je dvacetiletá prvorodička sama schopna takovou touhu v sobě probudit a sama si za ní jít a prosadit ji navzdory všem. Nebyla možná ovlivněna v tomto fatálním rozhodnutí svou matkou, která svou roli porodní asistentky evidentně nezvládla? Smíme si vůbec takto pohrávat se životy druhých? V případě komplikací rozhodují vteřiny a odborná pomoc. Může ji na takové úrovni poskytnout samozvaná porodní asistentka, v tomto případě matka rodičky?

Já sama jsem si nikdy ani na chvilku nepohrávala s myšlenkou, že bych rodila doma a svěřila náš osud do rukou jednoho člověka – porodní asistentky. Navíc v prostředí, které nemůže zajistit adekvátní pomoc, pokud přijdou problémy. A s těmi je potřeba počítat, neboť cena, kterou pak zaplatíme, když si neporadíme, je příliš vysoká.

Článek, který mě zaujal:

Reklama