Zajímavý postřeh o problémech na pracovišti učinila čtenářka Simič. Všimla si totiž, že i když nadáváme na práci, většinou nadáváme na lidi v práci, nikoli na práci samotnou - bude to tím, že spokojenost v práci určují hlavně kolegové, ne práce samotná...

Máte blbou práci? Čtenářka Simič vás vyvede z omylu - máte totiž blbé kolegy...


Hezký, i když zamračený den všem.
Já pořád říkám, že není blbá práce, ale blbí lidé. A když máte blbého šéfa, pomlouvačný a nepřejícný kolektiv, na pracovišti vypjatou a dusnou atmosféru, tak vás netěší ani to, že děláte svou vysněnou práci. Po škole jsem nastoupila do pojišťovny jako likvidátorka pojistných událostí. Práce byla rutinní, ale to mi nevadilo. Zato mi hodně vadily vztahy na pracovišti. K lidem se všichni chovali zdvořile a slušně, zato vztahy mezi spolupracovníky byly na bodu mrazu. Na pracovišti jsem se pořád citíla jak pod dohledem a přísným dozorem, kdy udělám chybu a všichni mi ji dají náležitě sežrat. Všude vládly jen pomluvy, strach ze šéfa, který nebyl ani tak vzdělaný a chytrý jako spíš důležitý a parádně nafoukaný. I když samotná práce nebyla špatná, to okolí mi dokázalo onu práci doslova zhnusit a do práce jsem chodila s odporem. A tak jsem odešla. Jenže z louže do bláta. Ve firmě, kde se pásově vyráběla elektronika do aut, to bylo snad ještě horší. Připada jsem si jako cvičená opice, nad kterou neustále stojí její cvičitel s bičem. Stereotyp, kolektiv taky nestál za nic, ach jo. Pak jsem nastoupila do malé firmičky na výrobu žaluzií. Kolektiv byl úžasný, práce nijak složitá a vyčerpávající, zažili jsme tam spoustu legrace, bylo to moc fajn. Byla jsem spokojená. Jenže ouha!Pan majitel se začal věnovat své zálibě v degustaci lihovin, přestal se starat o chod firmy a ta do několika měsíců zanikla. Hodně mě to mrzelo, ale co naplat. Pak jsem zkoušela práci na inzeráty, ale stálo mě to akorát spoustu peněz a nervů a výsledek žádný. Zanedlouho mi končí mateřská dovolená a vzhedem k tomu, že v našem regionu té práce moc není, nevím, co bude. Podnikat nechci, protože nejsem typ člověka, který by obětoval rodinu a život jen a jen firmě. Je mi fuk, jakou práci budu dělat. Chci jen vedle sebe mít dobré lidi a ochotné kolegy, kteří mi pomohou a poradí, s kterými se zasměju a kamarádsky popovídám. Ráda bych práci, do které se budu těšit a nebudu tam muset chodit s odporem. Vím, že dnes si člověk příliš vybírat nemůže, zvlášť ženská se dvěma malými dětmi. Ale kdyby byli lidé k sobě vstřícnější, ohleduplnější a hodnější, práce by nemusela být jen prací, ale i potěšením a radostí.

Vaše,
Simič

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 4. června 2012: Má hovadská práce

Zasílání příspěvků k tomuto tématu již skončilo. Okolo 17.00 hodiny se dozvíte, která z přispěvatelek obdrží sladký dárek na nervy – balíčkem ORION z čokolád DELI a bonboniéry Oříškový sen.

orion

Reklama