Ještě před lety znal tento pojem málokdo. Dnes už je ale poporodní praktika jménem bonding poměrně rozšířená mezi porodníky i maminkami. Přesto jí zdaleka nekončí každý porod. V některý porodnicích je bohužel stále považována za výmysl a zbytečnost. Však jsme se bez něj taky obešli a žijeme, zní často z úst pochybovačů. Jistě, jenže kdo nezažil ten pocit nebo nezná výsledky seriózních průzkumů, těžko pochopí.

Bonding ve volném překladu znamená proces sepjetí, připoutání, kdy se těsně po porodu utváří vztah mezi maminkou a miminkem. Tělo je v té chvíli doslova zaplaveno hormony, které pomáhají utvářet zamilovanost. Tento proces navíc podporuje imunologickou a fyziologickou adaptaci dítěte na vnější svět a matčinu laktaci.

Proč zůstat nablízku?

Matka příroda vše skvěle naprogramovala, ale moderní zdravotnictví, ač v dobré víře, jde proti ní. Pokrok je skvělá věc, ale naše instinkty zůstávají. A pokud nejsou vyslyšeny, trpíme. Když přijde malý človíček na svět, není to pro něho tak radostná událost jako pro nás. Ono známé a příjemné prostředí v matčině děloze najednou po útrapách porodu nahradí nepříjemné světlo, chlad a cizí prostředí. Jediné, po čem v tu chvíli miminko touží, je zase ono známé maminčino teplo a tlukot srdce. Jenže namísto toho je drží cizí ruce a provádí nejrůznější nepříjemné úkony. Stěžuje si pláčem, ale nikdo neposlouchá.

„Děti, které byly po porodu od maminky odděleny, mohou mít problémy s poporodní adaptací a dýcháním. Často pláčí, jsou v napětí a hledají mateřskou náruč. Pokud ji nenajdou, brzy se unaví, rezignují a usnou,“ popisuje klinická psycholožka a soudní znalkyně Michaela Mrowetz ve své knize Bonding — porodní radost. Jak by tedy měly první vteřiny, minuty a hodiny po porodu správně vypadat?

Bonding v praxi

Jakmile miminko přijde na svět, mělo by být okamžitě položeno na matčino tělo. Bez jakéhokoli umývání či otírání, pěkně kůže na kůži. „Z rukou miminka nemá být smyta plodová voda, protože má stejnou vůni a chuť jako maminčiny bradavky. Novorozenec si instinktivně strká pěstičky do úst a pomáhá si tak podle stejné vůně a chuti hledat zdroj mateřského mléka,“ popisuje Michaela Mrowetz. Za mateřským mlékem se po těle maminky miminka brzy vydávají vzhůru, aby se poprvé přisála. Tím je zásadně podpořena laktace.

Kontakt mezi maminkou a miminkem by neměl být přerušen alespoň dvě hodiny, v ideálním případě by k přerušení nemělo dojít vůbec.
O jak důležitou chvíli jde, popisuje i třicetiletá maminka Jana, které se možnosti bondingu dostalo. „Bylo to něco nepopsatelně nádherného. Cítit na svém těle miminko, které jsem celých devět měsíců znala jen z pohybů v bříšku. Konečně si vzájemně koukat do očí a poznávat se. Natálka brečela po narození pouze pár vteřin. Jakmile byla u mě, hned přestala a spokojeně se rozkoukávala.“

Co způsobí odloučení

Proč je chybou miminka okamžitě odnášet? Důvodů je celá řada. „V případě, že kontakt mezi maminkou a miminkem narušíme, simulujeme tím vlastně situaci, že matka o své mláďátko přišla. Hladina hormonů poklesne a maminka se najednou cítí vyčerpaná, má potřebu spánku. Přirozený proces je narušen,“ uvádí ten hlavní Michaela Mrowetz s tím, že trpí nejen miminko, ale také maminka. Byť se následky oddělení nemusí projevit vždy a ihned.

„Některé maminky, které svoje miminko po porodu neviděly, reagují velmi úzkostně a popírají možné důsledky jejich oddělení. Tímto postojem může být jejich chování k dítěti narušeno. Oddělování jim přijde normální a obhajují ho, ačkoliv vnitřně mohou cítit něco jiného. Nebo si důsledky oddělení připustí a mohou trpět pocity viny nebo posttraumatickou stresovou poruchou,“ předává klinická psycholožka v knize své poznatky.

Když přijdou komplikace

Podle Michaely Mrowetz by mělo ke kontaktu s maminčinou kůží dojít za všech okolností. Třeba i po císařském řezu. „Po porodu sekcí lze novorozence přitisknout na prsa nebo k obličeji maminky a přidržet jej tam, a uvidíme, že se miminko zklidní. U matek, které rodily v plné narkóze, můžeme miminko přiložit k tváři spící maminky. V případech, kdy maminka nemůže miminko držet v náruči, nastoupí tatínek nebo jiná blízká osoba, třeba babička,“ radí a připomíná, že podpora bondingu je nesmírně důležitá i u nedonošených dětí a dodržet lze dokonce i v ohrožení života.

Chcete vědět více? Pak si pořiďte knihu Bonding - porodní radost (M. Mrowetz, I. Antalová a G. Chrastilová), nebo si alespoň přečtěte její zkrácenou verzi ZDE.

Deset kroků k podpoře bondingu

1) Položení nahého dítěte na matčino nahé břicho ihned po porodu (při porodu sekcí k tváři maminky).

2) Podpora a nepřerušování tohoto kontaktu nejméně dvě hodiny, lépe dvanáct hodin (při porodu sekcí může zastoupit kontakt kůže na kůži tatínek, pro dítě jsou jeho bakterie zdraví přínosnější nežli bakterie ošetřujícího personálu), pokud maminka potřebuje osobní pauzu, může kontakt zajistit tatínek.
Otření dítěte na těle matky a zabalení dítěte i matky jako jedné jednotky do teplých osušek a přikrývek (maminky, sprchujte se co nejdéle po porodu a hlavně si neumývejte prsa), dítěti je možné nasadit čepičku a ponožky, je třeba se však vyhýbat kontaktu s jeho rukama.

3) Matka a dítě jsou v kontaktu „skin to skin“, kůže na kůži.

4) Umožnění a podporování vizuálního kontaktu — pohledu z očí do očí — matky a dítěte, podložení hlavy matky, pokud rodí vleže (pokud musí být dítě v inkubátoru, zajištění webové kamery matce anebo fotek a videí v pravidelných intervalech).

5) Pomoc s přisátím miminka k bradavce podle jeho tempa a připravenosti — může to být až do třiceti minut kontaktu kůže na kůži, do té doby miminko i maminka odpočívají a seznamují se spolu! Počkejte, až miminko bude mít doširoka otevřené oči a bude strkat do úst pěstičky, na kterých má plodovou vodu, aby jej k bradavce dovedla. Ta voní stejně jako plodová voda. Miminko si olizuje rty a kývá hlavou ze strany na stranu. Zásadně neumývejte dítěti ruce od plodové vody a nechte je volně. Po překotných či medikovaných porodech je miminko chvíli unavené, je zapotřebí nechat je odpočinout na kůži matky. Oba taky vylučují potřebné množství oxytocinu k podpoře vzájemného kontaktu (některé děti se přisají samy asi do 30 minut, jiné až po 5 hodinách, dejte jim čas!).

6) Zajištění pohodlné polohy pro matku (křeslo, postel, polštáře) i dítě (v náručí matky).

7) Zajištění klidného, vstřícného a intimního prostředí ze strany zdravotníků.

8) Jakékoliv vyšetření a ošetření dítěte (sejmutí skóre Apgarové, stetoskop, podvaz pupeční šňůry) provést na těle matky (u rizikového novorozence v blízkosti matky, aby měla nad miminkem alespoň vizuální kontrolu), odložit přetnutí pupečníku na tak dlouhou dobu, jak si přeje matka.

9) Eliminace techniky, videokamery, mobilního telefonu v těchto neopakovatelných prvních okamžicích.

10) Nedívejte se na mobily (textové zprávy počkají stejně jako jejich adresáti) a do fotoaparátů, dívejte se na své miminko a do jeho očí. Tento jedinečný okamžik vašemu miminku a vám žádné fotografie ani videa později nezprostředkují!

Body sepsala Michaela Mrowetz ve své knize Bonding — porodní radost.

Čtěte také:

Dejte miminku na zadeček! Plenky pod drobnohledem

„Miláčku, jak je teď velké naše miminko?“

Reklama