Reklama


Já to vidím asi tak, některých je mi líto a některých ne.
Myslete si, co chcete, ale spousta si jich za to může sama. Je víc těch, kteří si neváží práce, a tak postupně přijdou o byt atd. Měla jsem kolegu, který radši prodával Patrona, než by vzal práci, která se mu nabízela. Když pak přišel o bydlení, nějaká dobrá duše mu pomohla k nám do nemocnice na ubytovnu a dostal práci sanitáře. Byla to velká chyba, nehodil se k tomu, byl hlučný a příliš pěkně s pacienty nekomunikoval.  Stokrát byl důvod ho vyhodit, ale vždy vedení příhlíželo k tomu, že by neměl kam jít. Nakonec odešel sám a zase na ulici. Myslím, že se tam cítí šťastnější, už zase prodává Patrona.

Kde mi bezdomovci vadí, to je MHD! V zimním období je jasné, že je-li jeden vůz tramvaje přeplněn a druhý prázdný, že v tom druhém se nedá dýchat, protože je tam on, bezdomovec. Četla jsem kdysi článek o jednom takovém člověku. Novinářka s ním prožila celý den. Prodal spoustu výtisků časopisu a jakmile doprodal, sedl do hospody, peníze propil, nakonec usnul za stolem a pomočil židli. Když ho vyhodili, sedl si takto upraven (celý mokrý) do tramvaje a jezdil z konečné na konečnou.
Je mi jasné, že se to může stát komukoli, že přijde o práci, zrovna tak i mně. V dnešní době bych řekla, že je to běžné, ale hned druhý den po tom, co bych práci ztratila, bych byla někde na brigádě. Nenechala bych to tak daleko dojít.

Ze všeho nejvíc mě namíchne, když jdu utahaná z práce po 12 hodinové službě a třeba u metra natahuje ruku třicetiletý „stařík" a chce po mně peníze!
Hysteria



Milá Hysterio,
když jdu okolo žebráka, mám chuť mu dát třeba rohlík. Vždyť má chudáček hlad. Ale upřímně řečeno, nikdy jsem k tomu nenašla odvahu, bála jsem se reakce. Je mi jasné, že za rohlík si pivo nekoupí. Možná ale, že je házíme do jednoho pytle a že by i za ten rohlík byl vděčný.