Dobré ráno,

přiznám se, že k výčtu věcí a lidí, které nenávidím, potřebuji více řádek... Ale zase když tak o tom přemýšlím, není nenávist jako nenávist. Mám ji odstupňovanou.

1. stupeň - nemám ráda - nudu, švestkovou omáčku a noční rušení mého spánku.

2. stupeň - nesnáším - lhaní, sousedy přes zeď, podvody...

3. stupeň - nenávidím - 1 svého klienta, stačí mi ho potkat na ulici a stoupá mi tlak, raději rychle mizím, a i když je to blázen, co za to nemůže, ale už mi udělal dost ze života peklo...

 

Mezi těmito stupni jsou určité mezistupně, kdy přesně nevím, kam tu věc či osobu zařadit – např. tchyně - není to nenávist, není to láska...

Ale přísahám, že kdybych ji více potkat nemusela, asi bych smutná nebyla...

Nebo alkoholismus - nesnáším, ba nenávidím závislost na tomto démonu, je mi líto, když vidím svého tchána, jak se upíjí ve svém stáří. Přesto - skleničku vína si ráda dám :o))

Pak taky nenávidím (nebo že bych žárlila???)  práci svého muže. Stala se totiž jeho milenkou a na svou rodinu má stále méně času. A bohužel je to spíš jeho koníček než zlatý důl.

A nesmím zapomenout, že nemám ráda, když mi někdo říká, jak mám co dělat. Háček je v tom, že pracovně jsou to normální instrukce, od rodičů to člověk vyslechne, a stejně si dělá co chce  - jen to nesnáší, a od tchyně to člověk přímo nebere, či nenávidí...
Protože slova: já vychovala 2 děti a vím, jak na to - jsou fakt na zabití :o((

 

Ale naštěstí jsem ještě nikdy nepotkala člověka, kterého bych tak nenáviděla, který by mi tolik ublížil, že by se to nedalo přenést přes srdce.
 

A věřím, doufám, modlím se, aby tomu tak nikdy nebylo...

Slunečný den vám všem přeji

 

Vaše zoulinka


 

Milá zoulinko, moc hezky jsi popsala svoji nenávist, či to co opravdu nemáš ráda ;o)
Děkuji Ti, že si mně i čtenářkám dovolila nahlédnout do svého života, a věřím, přeji ti z celého srdce, že se se skutečnou nenávistí - tou hroznou, krutou a ubíjející - nikdy nesetkáš! ;o)

 

 

Reklama