Reklama

Máme to někdy starosti! Někomu se nelíbí jeho velký nos či příliš jemné vlasy, jinému nohy do x, kvůli kterým slýchá nejapné poznámky. Jsou věci, které můžeme s určitým úsilím změnit, a pak jsou takové, které změnit jen tak snadno nelze. Otázkou zůstává, zda někdy neklademe příliš velký důraz na maličkosti jako například mladá žena, která je přímo alergická na svoje jméno.

Osmadvacetiletá Hana je moc pěkná žena, u které byste neřekli, že může řešit ohledně své osoby nějaký problém. Hezké blond vlasy, milý úsměv, pečlivě udržovaný vzhled, dobrá práce, sympatický přítel, příjemní rodiče a fajn přátelé.

no

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Přesto přicházejí chvíle, kdy Hana šílí a stává se téměř nepříčetnou. A bohužel to je celkem často a navíc bez větší logiky věci. „Opravdu mě vytáčí, když mi někdo říká Hanko,“ svěřuje se se svým na první pohled absurdním problémem a hned dodává, že pramení zřejmě z toho, jak se jí na základní škole děti smály, že je Hanka-Manka.

Vím, že to působí asi dětinsky a že podobné starosti bych měla hodit za hlavu, ale já na tu dobu opravdu nevzpomínám ráda. Bydlela jsem tehdy na malé usedlosti mimo vesnici, rodiče mě jako jedinou vozili každý den školy a byla jsem pro ostatní asi něco jako divoženka. A když jsme pak četli při hodinách češtiny Rumcajse, tak někdo vymyslel to spojení Hanka-Manka a už mi to zůstalo,“ vysvětluje svoji alergii na jméno. 

  • Nevadí jí prý skoro žádná odvozenina a varianta jejího jména. Slyší na Hanču, Hančí, Haničku i Hanulku, ale většina lidí jí stejně říká nejobvyklejším tvarem: Hanko.

Vždy všechny upozorním, že mi mají říkat jinak, ale málokdo to dodržuje a pak jsou samozřejmě situace, kdy se to nehodí. Navíc mám zkušenost, že i v mém vlastním nejbližším okolí tento můj požadavek lidi nechápou. A asi si o mně mnozí myslí, že jsem blázen,“ říká Hana a dodává, že je v podstatě chápe, ale ona ví, že kvůli jednomu blbému oslovení může mít úplně zkažený den.

Je to tak těžké pochopit?“ krčí rameny. „Vždyť každý máme nějakého toho svého kostlivce ve skříni, vzpomínku, kterou bychom nejraději vymazali. A jak by vám bylo, kdyby vám to stále někdo po zbytek života – i když nechtěně – připomínal,“ ptá se.  

Je pravda, negativní myšlenky, které si připouštíme ohledně některých vzpomínek, mohou postupem času přerůst v opravdový problém, i když mají podobu takové banality jako celkem běžné ženské jméno…

Přečtěte si také