„Jen přes mou mrtvolu!“ protestovala, zatímco on si zálibně prohlížel obsah několika velkých terárií. „Ale miláčku, to zase nebude takový problém, koukni na ta krásná jedovatá kusadla,“ popichoval ji.

Ano, někdy je těžké pochopit zálibu druhých, zvlášť když jeho zálibou je chování roztodivných tvorečků, kteří občas nebývají ani příliš mírumilovní. Přinejmenším každý druhý adolescentní chlapec, občas i dívka, chtěl vlastnit hada nebo tarantuli, a některým to bohužel vydrželo až do dospělosti.

„Když jsme se stěhovali do společného bytu, řekl mi, že chce nějaké zvíře. Kývla jsem. To jsem ovšem netušila, že hned druhý den se na mě z terárka na poličce v ložnici bude šklebit ohromný pavouk. Vyděsilo mě to, ale nic jsem dělat nemohla. Pavouk už prostě doma byl,“ vzpomíná třicetiletá Markéta. Jenže sklípkanem to nekončí.

„Samozřejmě jsem se zdráhala. Ale co je to platné? Zakázat příteli, aby si koupil zvíře, o které se pečlivě stará sám, přece nemůžu. Takže časem přibylo ještě několik štírů a brouci. Musím přiznat, že tu havěť jsem bytostně nesnášela a dodnes nepochopím, že to někdo může mít jako hobby. Za ty dlouhé měsíce jsem se alespoň naučila to respektovat. Sice už terárka neobcházím obloukem, ale přítel dobře ví, že po mně nemůže chtít, abych mu jeho mazlíčky nakrmila v jeho nepřítomnosti. Takže žijeme relativně v příměří. Jak to ale jednou uteče, bude zle,“ směje se Markéta.

Tento příběh ale není ojedinělý. Možná i vy sama nebo váš partner máte slabost pro podobné formy života. Podívejte se, jaká další zvířátka se mohou „prohánět“ zrovna vaším bytem. Možná by se to dalo nazvat jako hitparáda nejodpornějších „domácích mazlíčků“.

Pavouci
Nejoblíbenější mezi osminohými živočichy jsou tarantule nebo sklípkani. Na jejich chov postačí terárium ve velikost 20x15x20 centimetrů. Sklípkani jsou lovci, kteří svou kořist usmrtí pomocí jedu. Kousnutí sklípkana naštěstí pro člověka není životu nebezpečné, ale je velice bolestivé. Pokud vás kousne sklípkan z Asie nebo Afriky, může ohrozit vaše zdraví. Jako další zajímavou obranu používají uvolnění žahavých chloupků, které „střílí“ proti nepříteli a méně často pak útočníka ostříká proudem vlastního trusu. Existuje několik druhů sklípkanů, velikost, které dorůstají, se proto různí. Většinou se velikost pavouka pohybuje od 7 do 19 centimetrů. Samci se dožívají tří až pěti let po dosažení dospělosti. Samice mohou žít až dvacet let.

Švábi
Ačkoli vy byste na šváby i jiný hmyz nejspíš volala deratizéry, najdou se i tací, kteří si je doma pěstují dobrovolně, ovšem v teráriu. Švábi se vyznačují plochým tělem. Ač nejsou dobrými letci, k útěku z terária jim to stačí, je tedy třeba je pečlivě zabezpečit. Jsou dobří běžci, a proto by mohl být problém ho později chytit. Přece jen není nic příjemného se v noci probudit se švábem na nose. Většina zástupců tohoto hmyzu jsou všežravci. Pokud jste chovatel začátečník, dobrá zpráva je, že jsou švábi velmi odolní. Dokáží vydržet až měsíc bez vody a tři měsíce bez potravy, jsou také schopni přežít vysoké dávky radioaktivního záření. Pokud jste majitelkou „zašvábené“ domácnosti, dobrou zprávu pro vás nemáme.

Hadi
Hadi pěstovaní v teráriích už se tváří poněkud mírumilovněji. Většina druhů žijících v zajetí totiž není jedovatá. Nejčastěji si milovníci exotických zvířat pořizují domů užovky nebo krajty. Když se řekne krajta, asi si představíte obrovského „škrtiče“. Existují však i menší druhy, které se vejdou i do terária ve vašem obýváku, jsou ale pro chov náročnější. Začátečníci si pořizují méně náročné užovky. Nekoušou, bývají klidné a bez projevů agrese. Potřebují v teráriu teploty kolem 28 stupňů, ale v noci se spokojí i s teplotou o deset stupňů nižší. Některé druhy je třeba zazimovat a teplotu snížit na 14-16 °C. Některým užovkám stačí i menší terárium. Potrava hadů v zajetí se skládá především ze živých laboratorních myší. Nejčastěji chovaná je užovka červená.

Štíři
Štíři jsou u chovatelů hned po sklípkanech nejoblíbenější bezobratlí. Jsou proslulí svým jedovým hrotem, který má většina druhů štírů, někteří mohou být nebezpeční i pro člověka. Zajímavé je, že štír může mít až šest párů očí - jeden hlavní a až pět párů postranních. Pokud váš partner našel ve štírech zálibu a vy se uklidňujete tím, že „to“ stejně brzy pojde, zklameme vás. Chov štírů je poměrně snadný. Tato zvířata nepotřebují žádnou zvláštní péči. Pro chov štíra postačí i docela malé terárium. 


Ještěři a ještěrky

Možná jste také chytala ještěrky, když jste byla malá, ale co byste řekla tomu, že budete sdílet domácnost s ještěrkou poněkud větší? Chameleón, leguán a bazilišek zelený - to jsou mezi chovateli nejoblíbenější ještěři, je to navíc praktické řešení, pokud se vám po bytě rozutečou švábi. Bazilišek dorůstá délky až 80 centimetrů, dvě třetiny této délky zabírá ocas. Krmí se hmyzem, drobnými hlodavci a někteří nepohrdnou ani ovocem. Chameleóni, známí pro svou schopnost měnit barvu, dorůstají délky až 70 centimetrů a dožívají se až pěti let. Potrava chameleóna se skládá převážně z hmyzu. Leguán může být dlouhý až dva metry a jsou to povážně býložravci, hmyzem se živí jen mláďata a dospívající.

Mravenci
Mravenci jsou ze všech jmenovaných zvířat na chov nejméně náročná. Mnoho z nás je chová ve své domácnosti nedobrovolně. Chov mravenců může být pro někoho obzvlášť zábavný. Svědčí o tom i fakt, že se takzvaný mravenčí svět těší velké popularitě. Mravenčí svět je malá skleněná nádoba vyplněná průhledným gelem. Gel obsahuje všechny živiny, které mravenci potřebují. „Chovatel“ už musí jen pochytat svou novou mravenčí kolonii, vyvrtat první chodbičky v gelu a jednou týdně na pár vteřin nádobku otevřít, aby se dovnitř dostal čerstvý vzduch. O zbytek se postarají jeho noví miláčci.

Mravence v akci můžete vidět i zde:


Chtěla byste některé z těchto zvířat domů? Co byste dělala, kdyby si váš přítel, manžel nebo děti přinesli domů například tarantuli?

Reklama