„Padla facka, padla na sále“… dalo by se napsat do místní kroniky. Nebývá zvykem, že žena hájí svého muže nejen slovně, ale i ručně. A to si pište, že ten večer bylo v hospodě o zábavu postaráno.

anger

Na vesnici bývá občas veselo. Ne že by ve městech nebylo, ale tady je k tomu blíž. Každý vidí do talíře a má potřebu komentovat jednání druhých. Tedy alespoň někdo. Ale pak se nemůže divit, že se se zlou potáže. A že ta „zlá“ má páru, na to můžete vzít jed.

Je to kus ženské, pochází z Anglie a chodí s místním „klukem“. Nevím, jak k sobě ti dva přišli, jak se Angličanka najednou ocitla tady ve vsi, ale to není podstatné.

Na první pohled je vidět, že jim vzájemný vztah vyhovuje. On, poměrně pohledný mladý muž, ale tak trochu (promiňte mi ten výraz) „prosťáček“, dělá muže v domácnosti, venčí pejsky, a je hrdý na to, že „klofl“ Angličanku. Stokilová Angličanka, učitelka matematiky na britské škole, je ráda, že má hodného chlapa, a nevrací se do prázdného bytu.

Je to zvláštní pár, na první pohled dost nesourodý a nápadný, takže někomu méně taktnímu může ležet v žaludku a svádět k poznámkám typu: „Jak si může vzdělaná Angličanka nabrnknout takovýho burana?“

Tuto větu po pár pivech pronesla jakási žena u vedlejšího stolu a netušila, že zasela vítr. Angličanka se vymrštila jako čertík z krabičky, chytila milou ženskou za „flígr“ a druhou jí vypálila facku. „Ty nebudeš nikoho urážet,“ zařvala s anglickým přízvukem.

Hospoda v tu ránu ztichla a čekala, co se bude dít dál.

Nic se nedělo. Angličanka se v klidu posadila vedle svého milého a ztrapněná „kibicka“ vyběhla ze sálu.

Teď už každý ví, že si může podobné narážky odpustit, protože Angličanka má pořádnou páru a nezdráhá se ji použít.

Reklama