Ruská carevna Kateřina II. patří k nemnoha panovníkům, kterým se dostalo přídomku Veliký. Získala jej zčásti již za svého života, kdy ji francouzští osvícenci, vedoucí s ní korespondenci, titulovali: "Semiramis severu", "ruská Minerva" nebo "dobrodějka lidstva" (Voltaire). Ruská strana toto mínění v následujícím století zpochybňovala a popírala. A. S. Puškin ji nazval „kurtizánou na ruském trůně“. Pro carskou rodinu byla „temnou ženou, která pošpinila dynastii“. Synovi Pavlovi upírala legitimní nárok na trůn a autoritářsky ovlivňovala jeho rozhodnutí.

Sofie Frederika z dynastie Anhalt-Zerbst se narodila v tehdy německém Štětíně r. 1729. Ruská carevna Alžběta I. ji vybrala jako vhodnou nevěstu pro následníka trůnu Petra. Po příjezdu do Ruska (1744) se z ní stala Jekatěrina Alexejevna, přestoupila na pravoslaví - pro nás Kateřina. Manželství nebylo vydařené – Petr byl impotentní a psychicky vyšinutý. Místo manželských povinností v noci v ložnici cvičil smečku psů, pobíhal po pokojích a divoce a falešně hrál na housle. Nemyl se, byl přesvědčen, že by mu to uškodilo.

A tak v 23 letech byla Kateřina ještě panna. Masturbace nepomáhala,  „problém“ tedy vyřešila po svém. Vyslyšela jednoho z ctitelů, hraběte Saltykova. Brzy s ním otěhotněla a přivedla na svět následníka trůnu Pavla (po téměř 10 letech manželství). Zároveň se utěšovala v náruči kněžny Kateřiny Voroncovové, ovdovělé Daškové. Dalším favoritem byl hrabě Poniatowski, zplodil „jen“ děvče, zato však od Kateřiny později obdržel polský trůn. Pak přišli na svět asi tři chlapci. Otcem byl kníže Orlov. Kvůli němu Kateřina dokonce uvažovala o rozvodu, jejich intimní vztah vydržel 14 let. Zapudila ho, když se dozvěděla, že svedl svou třináctiletou neteř.

Svá těhotenství ukrývala pod širokými sukněmi a některé děti tajně rodila v domku svého věrného sluhy. Velkokníže Petr vše přijímal lhostejně. Při jedné pitce s dvořany prý pronesl: „ Pánbůhví, kde moje žena bere všechna svá těhotenství, já si aspoň vůbec nejsem jist, jestli je tohle dítě moje zásluha“. Své manželky se bál, převyšovala ho inteligencí, vzdělaností. Pokud nebyla těhotná, chodila zásadně v mužském vojenském oblečení. Tehdy ho upoutala dvorní dáma, v níž našel zalíbení. Vklouzla dokonale do role poslušné komtesky a za vydatného popíjení alkoholu se Petr mohl po noci strávené s ní konečně cítit jako muž. Tou smyslnou dívenkou byla sestra Kateřiny Voroncovové-Daškové, Alžběta. Sestry se tak staly milenkami následnického páru.

1762 nastoupil Petr na trůn. Kateřinu ještě v noci navštívil její favorit hrabě Šuvalov, velmi vážený, poctivý muž. Navrhl jí, že s pomocí mocné protipavlovské kliky dosadí na trůn mladičkého následníka Pavla (syna Kateřiny a Saltykova) a donutí jejího manžela, aby odstoupil ve prospěch "legitimního" syna. Ambiciózní Kateřina však téměř beze slova zmateného a zklamaného Šuvalova propustila. Později vešlo ve známost proč. V místnosti totiž za staženými závěsy postele ležela svědkyně: kněžna Voroncová-Dašková. Kdyby dámy nestrávily společnou noc, byla by Kateřina regentkou.

Carem se tedy stal Petr. Měl moc. Dříve si hrál s dřevěnými vojáčky, teď měl k dispozici živé. Drezíroval je, když něco neklapalo, musel odpovědný důstojník na Sibiř. Budí to údiv, ale muž, který dal kdysi vojenským soudem odsoudit a oběsit krysu, si získával sympatie. Carevnu zbavil vlivu na vládní záležitosti a ve společnosti se objevoval s Alžbětou Voroncovovou. Alžběta přesto Kateřinu obhajovala, dokonce usmířila manželský pár, když se milenec Poniatowski nechal demonstrativně zatknout pod Kateřininými okny a celý dvůr se Petrovi smál.

Kateřina zosnovala vojenský puč. Šéfem spiknutí byl její milenec hrabě Orlov a jeho dva bratři. Petr III. byl zajat, abdikoval a po devíti dnech 18. 7. 1762 za nevyjasněných okolností zavražděn. Kateřina usedla na trůn. Petrovu milenku Alžbětu provdala za bezvýznamného důstojníka a po jejím boku se hřála Alžbětina sestra.

Ve svých 33 letech Kateřina rozkvetla do krásy, měla krásné hnědé vlasy, výrazně modré oči, smyslná ústa a nepochybně větší sexuální přitažlivost než za mlada. V té době se do její přízně vetřel mazaný důstojník, o 10 let mladší Grigorij Alexandrovič Potěmkin. Zajímavé je, že tento výtečník původně studoval na pravoslavného popa. Po dvouletém vášnivém dobrodružství Potěmkin nebyl zapuzen, ale zůstal v Kateřininých službách jako pomocník a rádce.

Potěmkin byl břichatý, pokrytecký, jednooký neotesanec, který si oblíbil laškovat s carevnou v parní lázni, při tom prý nechutně hltal různé lahůdky a dobroty. Jeho podvody páchané na carevně s předváděním neexistujících vesnic, místo kterých nechal postavit jen papírové kulisy, vešly do historie jako pověstné Potěmkinovy vesnice.

Právě on přivedl Kateřinu na myšlenku, že je stejně snadné střídat milence jako ostatní služebnictvo. Sám jí milence dohazoval a schvaloval. Tento systém fungoval až do carevniných šedesátin. Každý potenciální milenec byl nejprve testován carevniným osobním lékařem na možné známky pohlavní nemoci. Když byl shledán zdravým, byl podroben tak zvanému testu mužnosti – musel vykonat pohlavní styk se zvlášť k tomu účelu najatou dvorní dámou, a teprve když i v tomto testu obstál, byl ubytován ve speciálním apartmá, které mělo soukromé schodiště vedoucí přímo do carevniny ložnice. Za své sexuální služby pobíral výtečný plat. V této funkci obecního placeného milence se tak vystřídalo celkem třináct mužů, jména všech jsou historicky doložena. Celkový počet všech Kateřininých milenců od jejího mládí se odhaduje na 21.

Když bylo Kateřině šedesát let, vybrala si sama pro tuto službu 22letého Platona Zubova, kterého Potěmkin původně zamítl pro nadměrnou ctižádostivost. Mladík setrval v carevniných sexuálních službách až do její smrti v 67 letech. Různé pověsti pravily, že Kateřina II. zemřela na následky soulože s koněm, tato historka však nebyla potvrzena. Příčinou její smrti byla pravděpodobně mozková mrtvice.

Fotografie - řazeno seshora:
1. Kateřina Veliká
2. Petr III.
3. Kateřina Voroncovová-Dašková
4. Grigorij A. Potěmkin

 

Zdroj: H. Schreiber - Lásky a životy velkých metres
          www.cs.wikipedia.org
          www.eruditus.cz


        

Reklama