Co tě nepálí, nehas. Tak by se dal nazvat další příspěvek, který nám poslala čtenářka s nickem majhol. A my jí za něj moc děkujeme. Přečtěte si, jak vypadá ukázka další typické české vlastnosti v praxi.

Zdravím ze severní Moravy. Sněhu je tu docela dost a stále sněží. Ani nestačíme odklízet chodník kolem domu. Bydlí nás sice v domě 12 partají, ale já jsem s manželem v důchodu a bydlíme v přízemí (i když nás je tu důchodců víc), tak se to rozumí samo sebou, že se postaráme. Je to docela dobré cvičení, tak co by ne. Máme sice v domě rozpis úklidů, jak v patrech, tak úklid hlavní, ale to se většiny obyvatel moc nedotýká. Ale v zápětí člověka zamrzí, že pak někteří spolubydlící jdou kolem vás a ani je nenapadne pozdravit, natož aby vzali hrablo a odklidili také něco.

I toto je součást naší české povahy. Za co nic nemám, tak to se mě netýká. Tato česká vlastnost mě „štve" asi nejvíce.

Vyplývá to z našich místních poměrů. Bydlí s námi v domě i jeden ze zastupitelů města a zároveň je také předsedou našeho společenství vlastníků bytů, a na něm se takové jednání projevuje nejvíce. Podle mě by měl mít zájem, aby to u nás v domě klapalo, ale je to úplně jinak. Především ho zajímá, co za kterou funkci dostane, ale jeho činnost se projevuje jen minimálně a pokud ano, tak většinou naprosto chaoticky. Potom je těžké vyčítat stejné chování i ostatním.

Ale nechci si jen stěžovat. Je tu opravdu krásně. Jen jsem si myslela, že jak konečně nasněží, budeme moct vyrazit na běžky. Ale to mi překazil naražený malíček na noze, prostě neobuju boty na běžky. Snad ten bílý příkrov ještě nějakou dobu vydrží.

Zdravím majhol

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Milá majhol. Doufám, že jste si ten malíček nenarazila při odklízení sněhu. Za dobrotu na žebrotu. S tím zdravením je to nějaká novodobá nemoc. Bydlím v domě, kde jsou všichni sousedi, až na nějaké výjimky, mnohem mladší než já. Potkáváme se už několik let, ale nikdo nepozdraví a bohužel, neučí to ani svoje děti. To je moc smutné.

 

 

Reklama