Dobrý den v redakci i milým Ženám-in!

Mnohdy jsem si kladla otázku, zda je jednodušší narodit se s viditelnou vadou na kráse, či krásná na pohled, leč jiná od ostatních?

Zvítězila varianta A, a tak jsem si přestala dělat vrásky ne zrovna z hvězdného  hollywoodského úsměvu, trochu pokřivené páteře a jiných pro mě do té doby zásadních tělesných nedostatků. Hlavně jsem byla šťastná, že se mohu řadit mezi šťastlivce, kterým se líbí opačné pohlaví. S lidmi stejného „zrna" jsem se nikdy blíže nesetkala, pouze jsem měla možnost o nich občas slýchat z úst svých známých. Až jednou, když se otevřely hranice a vše bylo rázem i u nás, procházela jsem se s kamarádkou pražskými uličkami. Zabrány do hovoru, prokřehlé dlouhým chozením jsme si chtěly dát skleničku dobrého vínka. První kavárnička, která nám padla do oka či do srdce, dnes už nevím...

Ještě než jsme se usadily, naprosto jsme vystřízlivěly. Zjistily jsme, že jsou kolem nás samé lesbičky.

Pochopitelně si nás okukovaly. Slušnost nám kázala usadit se, chytnout se důvěrně za ruku, hladit se a vypít si pohár dobrého vínka. Když přišla vrchní a ptala se na naše přání, řekla jsem kamarádce: „Co si dáš, brouku?"

Měly jsme co dělat, abychom nevybuchly smíchy. Vypily jsme víno, podržela jsem jí kabát, to se ve vybrané společnosti sluší, a rychle pádily do víru velkoměsta.

Na vzájemnou důvěrnost se skleničkou vína vzpomínáme s kamarádkou s úsměvem dodnes. I tak si myslíme, že mají lesbičky těžší život než my, protože  jsou lidem víc na očích.

Od této příhody uplynulo hodně let a k nám do domu se přistěhovaly dvě ženy. Každá bydlí ve svém bytě, má své dítě, „pouze" se rozvedly a stále spolu tak nějak žijí. Od první chvíle si mě všimly, nevím, zda jako první „Dámy" (můj manžel je předseda domu), nebo jako ženy, kterou by chtěly mezi sebe.

Jednou, když byl manžel v práci, zazvonily u dveří a něco urgentního chtěly vyřídit. Několikrát jsem je slušně odmítla s tím, ať zazvoní, až bude manžel doma. Zazvonily znovu. Svůj slovník jsem přiostřila.

Asi za hodinu zvonily opět, ať jim dám razítko na jakési smlouvy, které potřebují vyřídit nejlépe nyní, už před hodinou prý bylo pozdě. Opět jsem zdůraznila, že toto není v mojí kompetenci a opravdu nemohu, i kdybych chtěla pomoci jakkoliv. Přestože na mě byly naštvané, jedna se na mě velice zamilovaně koukala a než jsem jim zavřela před nosem, řekla mi s  úsměvem: „Moc vám to sluší, jste krásná a milá!"

Slyšela jsem v životě hodně zamilovaných  slov od mnoha mužů, ale řekněte mi, proč mi jenom tato poklonka od ženy zůstala do dnešního dne v paměti?

Vím proč? Protože jsem ji nestrávila!

Pěkný víkend všem bez rozdílu věku, příslušnosti a pohlaví přeje
Ema K.


Díky za příspěvek, zejména ten konec je docela poučný.:) Nechci si tu hrát na psychologa, ale proč jste to nestrávila?:) O co jde? Je to úchylné? Není. Ale kdybyste v tom měla úplně jasno, nemyslím, že byste měla problém s jednou poklonou od ženy.:) Je to přece přirozené.:)

Hezký den přeji.:)

Také vám složila poklonu žena se zamilovanýma očima? Napište mi na adresu redakce@zena-in.cz!

Reklama