Je to poměrně jednoduché kouzlo a samozřejmě není v žádném případě invazivní. Je ochranné. Občas se totiž stává, že vedle normální náklonnosti k druhému člověku jde o jakési lano, které sice není vidět, ale mnoho z vás jistě poznalo, jak funguje.

Člověk chce začít normální život a skoncovat s nějakou částí minulosti.

Řekneme „Lived – odžito“, ale ouha, je tu bytost, člověk, který ne a ne opustit naši podstatu, naši krajinu.

 A teď vůbec nemluvím o vztahu, kde toho druhého stále milujete.

Jde tu o pouto, které není možné racionálně vysvětlit a které vnímáme nelibě a jako něco, čeho se přes veškerou snahu nemůžeme zbavit.

r

A pozor, tohle nemusí být jen o bývalých partnerech. Takto nezdravý vztah můžeme mít i s kamarádkou, nebo dokonce vlastní matkou či otcem.

Poznáte to.

Takový připoutaný člověk často hovoří třeba takto: „Já bych si tak ráda dělala věci po svém a třeba se pak za ně i bila, klidně o nich s mámou hovořila, ale ono to nejde. Pokaždý musím myslet na to, že ONA by s tím či oním nesouhlasila a já to prostě nejsem schopná překonat, a tak dělám věci, které vlastně ani dělat nechci. Furt ji mám jakoby za patama. Furt mám pocit viny, když dělám něco jiného, než ona by si přála. Nejsem schopná s ní polemizovat a musím souhlasit. Stačí, když jen zavolá,“ stěžovala si nedávno jedna už mladá paní u mě.

A to je ten případ, kdy je dobře maminku prostě ustřihnout.

Nijak jí to neublíží a vzájemnému vztahu jedině prospěje. Ani to nepozná. Jde jen o to zařídit si svobodu.

Nikdo nemůže nikoho nutit, aby žil jeho život!

Pokud máte s někým takový nezdravý vztah, pokud se domníváte, že jste k druhému uvázáni, což vás činí nesvobodným a bere vám to pocit svobody, zkuste jednoduchý, ale velice účinný rituál.

Večer před spaním, nebo kdykoli, když budete mít opravdu čas jen pro sebe, si v klidu lehněte a zavřete oči.

Soustřeďte se jen na sebe a pokuste se vyhledat pěkné místo, kam dotyčného „pozvete“ a které je jakoby vaše. Můžete to být kdekoli, kde víte, že budete v pohodě oba.

Představte si sebe a jeho, jak přicházíte k sobě. Hezky ho pozdravte. Představte si šedavý, lehce průhledný provaz, kterým jste v oblasti břicha připoutáni k sobě.

Vezměte nůžky, které jste si na místo vzali, a se slovy „Neodcházej z mého života, ale odejdi z mé krajiny“ s klidem provaz přestřihněte. Věnujte osobě milý pohled, třeba i pár slov, a rozlučte se.

Dívejte se vy za ní, jak od vás odchází, a zamávejte.

Pokud by se jednalo o člověka, se kterým do budoucna nechcete mít už vůbec nic společného a který třeba ulpívá na vás, udělejte totéž, ale jako místo zvolte břeh moře nebo řeky.

Bude tam loďka.

Jděte s ním na ní. Pak vy z ní vystupte a jeho tam nechte.

Zdvihněte provaz, kterým je loďka uvázána k vašemu břehu, případně ho přestříhnete, a se slovy: „Odejdi z mé krajiny a života a žij šťastně beze mne,“ strčte opatrně do loďky.

Dívejte se, jak se vzdaluje, a přejte mu dobré věci, ke kterým dojde sám, bez vaší intervence a klidně i bez vašeho vědomí.

Dívejte se, dokud vám úplně nezmizí z dohledu.

l

Nestane nic víc, než že osoba k vám přestane být vázána právě onou svazující energií.

Ve druhém případě to dotyčný patrně pozná, ale je to kouzlo silné, takže se podle něho zařídí. Odehraje se to ale na úrovni jeho podvědomí a patrně pocit neidentifikuje.

Máme právo žít vlastní životy ve vlastních krajinách a mít v nich jen ty, které si tam přejeme. Nikoli ty, kteří, ať už z jakéhokoli důvodu, pokládají toto území za své. Mají přece své.

Reklama