Bulvár

Nemusí pršet, stačí když kape

 

Nevyčerpatelné množství přání

 

 

Milé ženy-in,

co bych Vám sahala do svědomí. Každá z nás ví, že jsou sny či přání splnitelná a stejně tak i přání, která splnitelná téměř nejsou. Ačkoli většinu věcí v našich životech máme šanci ovlivnit, či alespoň změnit, za sny většinou označujeme především věci téměř nereálné. Pokud si však vysníte něco, co reálné je, máte pak šanci na nejeden splněný sen. I já jsem měla několik přání a stále jich spoustu mám. Dovolte mi se s Vámi nyní o ně podělit – a to, jak o ta přání splněná, tak i ta nesplněná.

Ráda bych datovala své první splněné přání, ale nějak se nemohu prokousat dále než do roku 2003 (v těchto letech se skleróza ještě tolik neprojevuje J). Tehdá jsem začala poslouchat hitparádu na jednom soukromém radiu, které „žije“ z příspěvků svých členů. A měla jsem přání – vyhrát v soutěži lístek na koncert, který se konal jen několik metrů od mého bydliště. Nevím, jestli ona výhra byla způsobena malým množstvím soutěživců nebo opravdu velkým štěstím, či snad jiným, mnou nepoznaným faktorem. Lístky jsem vyhrála a přiznám se, podobně se mi to podařilo i s jinými lístky.

 

Bylo to vždy, když jsem si to opravdu – „z celého srdce“ přála. Přiznám se, že jsem člověk zvídavý, a tak myšlenky občas sklouznou k tomu, že podobné jevy chcete vysvětlit. A tak jsem si říkala, že tomu asi skutečně Bůh chce – prostě mi plní přání reálná, splnitelná, která do jisté míry kompenzují „kříž“, který již nesu pár let na svých bedrech. Ale jak je to ve skutečnosti, opravdu nevím. Jelikož lístky byly vždy dva, tak jsem se snažila rozdávat štěstí kolem a snad plnit i přání jiných lidí, a brala jsem s sebou vždy někoho z přátel či známých.

 

Nebojte se, i já mám omezený seznam splněných přání a tím jedním, o které bych se s Vámi ještě chtěla podělit, se týká mého současného povolání. Na začátku loňského roku, když jsem dokončovala diplomovou práci – měla jsem nahlas nevyjádřený sen. A to pracovat s elektrochemickým detektorem, na kterém jsem při své diplomce pracovala. Zároveň jsem chtěla být užitečná lidem a pracovat v laboratoři nemocniční. A zde dochází k prolnutí snu splněného i nesplněného. V nemocnici mi bylo řečeno, že jsem asi blázen, pokud si myslím, že v praxi využiji to, co jsem dělala na diplomce. A tak jsem se pomalu smiřovala s tím, že se mi můj sen zcela nesplní. Nicméně, za hlavní jsem považovala nějakou práci sehnat, a tak jdou sny stranou. Aktivně jsem posílala životopisy, ještě než jsem měla studium za sebou.

 

A co se nestalo, domluvila jsem si pohovor – den po státnicích. Státnicový den byl plný stresu a nebyla jsem jediná, kdo si přál, aby zkouška vůbec dopadla a pohovor měl smysl. A toho rána – 8. června 2004 – mě před zkouškou uklidňoval můj vedoucí práce, Roman. Já jsem ho o to nežádala, ale on se nedal odehnat, až mě oslovit: „Vážená budoucí kolegyně“. Vyvolal ve mně šok, opravdový šok. A když mi řekl, že je předem jasné, že mě berou v místě mého budoucího pohovoru, následoval šok další. A proč mě chtěli vzít? Kvůli elektrochemické detekci! Srdce zaplesalo a já si uvědomila, že je to jedinečná šance, jak si  splnit sen.

 

Nabídku jsem přijala. K samotnému přijetí vedla ještě cesta klikatá, došlo k několika změnám, ale pracuji! Nepracuji v nemocnici, ale s elektrochemickým detektorem. A řeknu Vám, tohoto částečně splněného snu si opravdu vážím. Vážím si oné šance, která mi byla dána a jsem ráda, že jsem ji i s ústupky oproti jistým mým plánům přijala.

 

Budiž mé předchozí řádky brány jako výčet oněch splněných snů. Kdy jsem si jako vysvětlení říkala: „Bůh mi splní to, co je pro mne dobré.“ V mém životě existují i sny nesplněné. Jedním z nich bylo míti dítko s mým současným expřítelem. On si to přál, já si to přála. Ale když to zpětně hodnotím, mám pocit, že naše přání nebylo společné, že naše prosby nešly stejným směrem, a tak přání nebylo splněno. V jisté době bych to mohla chápat jako velice bolestivou věc, že se „nedařilo“. Ale na druhou stranu, nějaký čas poté, co náš vztah skončil – uvědomila jsem si, že naše přání nebylo dobré a že je jedině dobře, že se nesplnilo.

 

Teď mohu jen doufat a snít, že narazím za čas na onoho prince, se kterým zplodíme nějakého potomka (následníka trůnu J). A tak si se všemi malichernými a nedůležitými nesplněnými sny vzpomenu na tento příklad a říkám si: „Bůh mi neplní to,  co pro mne není dobré.“ Zcela jistě bych teď nebyla ráda, kdybych se nám přání splnilo a časem by mne stejně onen muž opustil.

 

A mé nynější sny? Čas ukáže, jestli jsou to sny splnitelné či naopak. Zdali jsou to sny, které byly pouhou malicherností. Život není krásný tím, že se sny jen plní, na krásu života máme velký vliv i my samotní. A tak vím, že spousta snů se mi nikdy nemůže splnit, protože jsem udělala nějakou totální hloupost, která splnění snu navždy pohřbila. Na druhou stranu, věřím, že jistá přání mají šanci se splnit, jen musím počkat na tu pravou chvíli.

 

A tak, milé čtenářky, přála bych Vám, abyste každá z Vás alespoň jednou zakusila onoho splnění snu – ať nalezením onoho „pravého“ životního partnera, porodem zdravého dítka, nalezením vysněné práce, nebo výhrou na Žena-in! V mých řádcích je několikrát zmíněno slovo Bůh. Nenutím nikomu víru v něj, ale musím se přiznat, že je moc příjemné, když se má člověk o koho opřít – zvlášť, když se zrovna „nedaří“. A tak, mějte se vždy o koho opřít, neztrácejte své sny a ať je Váš život pestrý a krásný!

             

Bokul  


   Děkujeme za příspěvek, milá Bokul  a přejeme krásný den

redakce@zena-in.cz        

 

   
12.10.2005 - Společnost - autor: Radek Kříž

Komentáře:

  1. avatar
    [6] Saturninka [*]

    alko: áááále JEJEJEJEEEEEEEEEE , nehledě na to, že by to nebylo jen pro mne - já mám už půlku ouplně rozdanou ...

    superkarma: 0 13.10.2005, 10:56:27
  2. avatar
    [5] Enya [*]

    sama.osobne: souhlasím
    Jinak přeji Bokul hodně štěstí do dalšího života, její příspěvek se mi moc líbil

    superkarma: 0 12.10.2005, 18:26:21
  3. [4] sama.osobne [*]

    V Alchymistovi (COELHO, Paulo) je napsáno: "Když něco chceš, celý vesmír se spojí, abys své přání uskutečnil".

    superkarma: 0 12.10.2005, 14:25:39
  4. avatar
    [3] alko [*]

    Saturninka: Není to pro tebe dobré, abys vyhrála . To by mi ani tak nevadilo, ale ono to asi není dobré ani pro mne, protože občas vsadím a taky a přitom věřím, že to někdy přijde

    superkarma: 0 12.10.2005, 13:56:17
  5. avatar
    [2] Saturninka [*]

    ValerieM: No nevím - já si velmivelmivelmi úpěnlivě pokaždý, když neodolám a občas vsádím sportku, přeju..... a . V tom to asi nebude .

    superkarma: 0 12.10.2005, 13:25:46
  6. [1] ValerieM [*]

    Teď mi dle článku došlo. Proč nikdy nic nevyhraju na ženě-in (např. v bleskové hodinové soutěži), protože já jsem tak přející člověk, že tu výhru přeju všem, tudíž si to úplně a moc nepřeju, takže nic nevyhraju. AAAHHHAAA

    superkarma: 0 12.10.2005, 13:00:07

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme