Bulvár

Nemožný kocour!

Krásný den!

Stalo se mi to na střední škole. Letěly takové krásné mohérové svetry a já si jeden sama upletla a samozřejmě se stal mým nejoblíbenějším kouskem v šatníku. Jako studentka jsem měla v pokoji jasný styl ukládání oblečení – tak týden jsem je házela přes sebe na křeslo a o víkendu je buď přemisťovala do koše s prádlem na praní nebo do skříně. No a jednou v zimě se to stalo, náš kocour zase v noci bouchal v noci na okno, naučil se to ocasem i packama a většinou se nedalo nic jiného dělat, než ho pustit do pokojíku, protože by byl schopný i okno vylomit. Ostatně já ho to naučila, takže jsem se i obětovala a v polospánku ho šoupla dovnitř. Usnula jsem a ráno začal všední shon, kdy se během deseti minut musí člověk umýt, učesat, obléknout a mazat na autobus.
Kocoura jsme pustila ven a rychle přes sebe přehodila mohérový svetr a bundu.
První školní hodinu se nic zvláštního nedělo, vše začalo až začátkem druhé hodiny, stále jsem se otáčela na kamarádku a zkoumala, co má dneska na sobě nevoňavého. Jako kamarádka jsem ale mlčela a jen se tak zvláštně dívala. I ona se tvářila tajemně (a nejen ona, ten den bylo kolem mne nějaké zvláštní ticho!), ale nic mi nepřišlo podezřelého. Na sebe jsem pozornost nesměřovala, protože já přece vždycky chodila voňavá a to i za cenu, že jsem měla na mytí krátký čas.  
Třetí hodina u počítačů se mi stala osudnou, za prvé se zvýšil smrad kolem mě a třída se začala konečně  zahřívat, a tak jsem se rozhodla stáhnout ze sebe svetr. Stačilo málo a věděla jsem, která bije! Kocour nevydržel a pustil!  Zrudla jsem opravdu všude, svetr zmačkala do malé kouličky, napěchovala ho do igelitky a nikdy ho ani po vyprání nechtěla nosit!

No a jeden trapas se stal jedné známé. Stává se, že člověk ze svého povolání občas zešílí. I ona. Pracovala jako učitelka a jednou po práci si stoupla v supermarketu do fronty a nějak se to vleklo. Stála a stála, vnímala kolem sebe rámus a nespokojenost a najednou procitla a vykřikla: „Pšššššš pššššt!“ Lidé se po ní ohlíželi a kroutili hlavou a jí teprve pořádně došlo, že nedrží turnus ve školní jídelně ani na chodbě, ale že už před hodinou  školní stěny opustila...

Krásný den ženám-in přeje

Margaretka


Milá Margaretko,

tak nevím, jestli mám vaši bývalou třídu považovat za kolegiální nebo zlomyslnou, že vás v tom tak dlouho nechali.

   
23.11.2006 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. avatar
    [6] AnoliV [*]

    superkarma: 0 24.11.2006, 08:31:21
  2. avatar
    [5] _zelvicka_ [*]

    :-)))))))))))))))))))))) super trapas, tak jsem si vzpomněla na jeden můj, ale už je pozdě

    superkarma: 0 23.11.2006, 16:50:54
  3. avatar
    [4] Florencie [*]

    ten učitelskej trapas je božííí

    superkarma: 0 23.11.2006, 15:52:50
  4. avatar
    [3] Asdareel [*]

    Ten kocour byl fakt nemožnej

    superkarma: 0 23.11.2006, 15:23:47
  5. avatar
    [2] Věrulinka [*]

    superkarma: 0 23.11.2006, 15:08:04
  6. avatar
    [1] Kelly [*]

    ... tak učitelka je fakticky dobrá

    superkarma: 0 23.11.2006, 14:54:17

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme