Naše čtenářka Radůza nám zaslala ukázky své tvorby, za které jí děkujeme a přejeme hodně úspěchů v dalším tvůrčím psaní.

Redakce  

Zklamání

Sedím tu nad hromadou pocitů, pláču a svět mě nebaví.

Mé oči jsou plné slz a mé myšlenky bloudí v hlubinách mé duše.

Připadám si tak prázdná, tak opuštěná,tak sama..... Tolik toužím po tvém objetí a ty tu nejsi.

Žiji ve dvou světech, jeden z nich jsi ty, má lásko a druhý se zbořil jako domeček z karet.

Hledala jsem v něm útočiště, oporu, lásku, vždyť to rodina má být,ne?

Ale zklamali mě, vyhnali mě ze svých srdcí a mě tím zabijí....

Moc to bolí, když vím, že jediná jistota v mém životě se stala něčím co ubližuje, je plná zla a závisti...

Odkopli mě jako nějakého psa a já mám strach. Strach odejít, strach zůstat...Vím, musím jít, ale co bude dál....?

ŽIVOT?........SMRT?........KDO VÍ...............

 

Nemohu tě mít..

 

Podívej se kolem sebe

a řekni co vidíš...

Já jsem to udělala

a nevidím nic!

Nic co by mě upoutalo,

nic co by rozjasnilo mé oči,srdce,tvář...

Celý život rozdávám kolem sebe radost,

ale mě dosud nebyla přána.

Je mi smutno a pláču.

Teď už vím že existuješ.

Už jsem tě našla lásko!!!

Jsi můj a přes to mít tě nemohu.

Znám tvou tvář a přesto nemohu ji hladit.

Znám tvé oči a přesto nemohu se do nich dívat.

Znám tvé rty a přesto nemohu je líbat.

Znám tvůj hlas a přesto ho neslyším...

Tak proč když tě znám , nemohu tě mít ??!!

 

                                  PROČ!!??

 

Reklama