Bulvár

Nemohu mlčet!

Téměř každý den si připomínáme nějaký významný den. Ovšem jen málokdo z nás ví, co přesně se kdy slaví. Většinou o nějakém dni víme jen proto, že je státním svátkem, a někteří z nás tak nemusí do práce.

jud

Významných dnů jsou ale stovky. A většina z nich má své opodstatnění, svůj smysl. Jejich připomínání si je nesmírně důležité. Ať už jsou to dny věnované zdraví, kdy je lidem připomínán ten či onen zdravotní problém včetně možností, jak mu předcházet, či dny s celospolečenským dopadem.

Takovým dnem, který v sobě zahrnuje dalekosáhlé společenské důsledky, je i Mezinárodní den boje proti fašismu a antisemitismu, který si každý rok připomínáme právě dnes, 9. listopadu.

Je to již 72 let, kdy se v noci z 9. na 10. listopadu odehrála děsivá událost, tzv. křišťálová noc. Záminkou pro tuto akci se stal úspěšný atentát jednoho židovského mladíka na německého sekretáře. Atentát se „hodil“ nacistické propagandě, která se již delší dobu snažila všechny přesvědčit o židovském spiknutí proti německému národu. Bohužel, shodou okolností se v době úmrtí sekretáře konalo setkání nacistů, kde Goebbels vyzval k pomstě. Řada nacistů (jednotky SA) si to vyložila po svém a v noci vyšla do ulic.

Jejich cílem se stalo vše co nějak souviselo s Židy - nacisté rozbíjeli výlohy židovských obchodů a podniků, podpalovali synagogy, někde Židy i zabíjeli. Ty majetnější z nich deportovali do koncentračních táborů.

Jaký osud potom potkal Židy během druhé světové války, jistě každý ví.

Přesto jen málokdo z nás si umí představit, jaké hrůzy museli zcela nevinní lidé zažívat, a to jen proto, že se narodili jako Židé.

O tom, jaký byl nacistický režim a jak nelidsky zacházel s těmi, kteří se mu znelíbili, suše pojednává mnoho učebnic. Najdou se i beletristické knihy, které tyto události přibližují, některé hůře, jiné lépe. Já bych vás ráda seznámila s jednou takovou knihou, která je (dle mého) skutečně výjimečná.

Přečtěte si skutečný příběh

Kniha nese titul Nemohu mlčet (podle jiných překladů Musím říci či Musím vyprávět) a napsala ji litevská autorka Marija Rolnikaitė. (V češtině se můžete setkat s počeštělými variantami jejího jména - Máša / Maria Rolnikasová / Rolnikaitová.)

Tato kniha je cenná především tím, že příběh není smyšlený - jde o deník autorky. Dalším cenným prvkem je i to, že v době války byla Marija Rolnikaitė dospívající dívenkou, ještě dítětem. V knize se tudíž odráží pohled dítěte, které nechápe, proč se to všechno děje, co udělalo špatně, že nemůže chodit do školy, že musí jíst plesnivé jídlo, protože lepší jídlo si Židé nezaslouží...

Marija Rolnikaitė si svůj deník začala psát na začátku války. První část deníku se zachovala, protože ho stihla předat svému učiteli, který ho u sebe skrýval do konce války. Další části deníku již Marija psala v ghettu, do kterého ji zavřeli spolu se všemi ostatními Židy ve městě. Protože deník byl svým obsahem velmi nebezpečný, učila se jednotlivé texty nazpaměť. Po skončení války potom texty přepisovala.

Marija se jednu noc nestihla vrátit domů, když šla ukrýt deník ke svému učiteli a poprosit jej o jídlo. Druhý den zjistila, že rodina již byla deportována do ghetta. Měla ale štěstí, protože se jí podařilo najít mámu, obě sestry i nejmladšího bratříčka, takže rodina byla v ghettu pohromadě. Jen táta chyběl, ztratil se jim, když se snažil sehnat rodině odvoz na bezpečnější venkov. Starší sestra z ghetta brzy uprchla. Spolu zůstali už jen čtrnáctiletá Marija, její maminka, sedmiletá sestřička Ráječka a pětiletý bratříček Ruvik.

Zpočátku byl život v ghettu snesitelný. Každý věřil, že válka co nevidět skončí. Jenže válka nekončila. Každý, kdo chtěl v ghettu přežít, musel pracovat. Lidé, kteří nepracovali, byli nacistům k ničemu, a proto je nemilosrdně odváželi za Vilnius, kde je nahé stříleli a pohřbívali do společných hrobů. Ovšem ani ti, co pracovali, neměli vyhráno. Jídla bylo málo, většinou jen tak pro pracujícího. Jenže každý pracující člověk živil nejen sebe, ale i svou rodinu. Proto i Marija musela začít pracovat, aby pomohla mámě uživit obě mladší děti. Každý Žid se snažil přilepšit si a přinést do ghetta jídlo, které získal (např. výměnou za oblečení v době, kdy všichni věřili, že do zimy válka skončí). Jenže do ghetta se jídlo přinášet nesmělo. Každý byl důkladně prohledáván, a našel-li u někoho dozorce jídlo, nemilosrdně ho zbil, v horším případě poslal na popravu.

Staří lidé, nemocní lidé a malé děti se velmi brzy staly pro nacisty přítěží. Dozorci proto podnikali nečekané přepady v ghettu a každého takovéhoto „neužitečného“ člověka odvlekli na popravu.

Stejný osud bohužel potkal i Marijinu rodinu. Když byli opět všichni v noci vyhnáni z postelí a po absolvovaném nepochopitelném pochodu se vraceli do ghetta, u brány je čekala selekce. Marija prošla - byla mladá a schopná pracovat. Ovšem její maminka, která držela mladší děti, byla odstrčena na druhou stranu. Marija se za ní chtěla vrhnout, ale dozorci jí to (naštěstí pro ni) nedovolili. Maminka, které okamžitě došlo, co se děje, na ni volala, ať nechodí, a na dozorce křičela, že Marija je silná a zdravá, že dobře pracuje. Poté, již na korbě auta, zvedla obě děti, jedno po druhém, aby se Marija mohla naposledy podívat na své milované sourozence.

Od té chvíle začal Mariji velmi těžký život. Jak válka postupovala, dozorci se k Židům chovali stále krutěji, přepady a popravy byly častější a častější. Nakonec přišla deportace Židů do koncentračních táborů.

Zde Marija, věkem ještě dítě, zažila neskutečné hrůzy. Každý den pro ni mohl být posledním, protože dozorci v koncentračních táborech byli ještě krutější než dozorci v ghettu. Týrali Židy (ale i další lidi, kteří byli v táboře zavřeni, např. homosexuálové, inteligence...) tím, že je nutili cvičit nesmyslné cviky až do naprostého vyčerpání. Kdo omdlel, toho zastřelili. Vězni často museli stát dlouhé hodiny na mrazu, v nedostatečném oblečení. Pro větší pobavení si dozorci vyhlédli sem tam nějakou oběť a polévali ji studenou a horkou vodou. Člověk takovéto teplotní šoky samozřejmě nemohl přežít, umíral velmi krutou smrtí.

Přežít koncentrák, to byl vlastně zázrak. Pokud člověk unikl téměř dennímu střílení a mučení, musel se vypořádat s velkým hladem a nadmírou fyzicky náročné práce.

Mariju jednou nahnali do sprch, kde měla pomoci vysvlékat ženy, které přivezli z práce v lese. To, co Marija viděla, to nebyly ženy, ale jen jejich stíny. Jak byla ráda, že ji do první pracovní skupiny nevzali! Od těch zbídačených žen totiž zjistila, že je nahnali do příkopů plných ledové vody, kde musely těžce dřít. Žena, kterou Marija vysvlékala, ji poprosila, ať jí nesundává dřeváky. Proč?, divila se Marija. Žena jí odpověděla, že se jí na nohách udělaly hnisavé boláky a dřeváky již nejdou sundat. Marija byla zhrozena - té ženě přirostly dřeváky k nohám! Dozorkyně si všimla, že Marija ženě nechala dřeváky na nohách, a okamžitě jí poručila dřeváky sundat. Žena prosila, ať to nedělá. Dozorkyně se naštvala a sama té nebožačce dřeváky z nohou strhla. I s kusy masa! Co na tom, že to tu nebohou bolelo, stejně jí zbývalo už jen pár chvil života.

Podobných příhod Marija popisuje více. Je až neuvěřitelné, co se z člověka může stát, když podlehne nějaké ideologii, když uvěří, že někteří lidé nejsou lidmi, že jsou podřadní. K nim si pak přece ti nadřazení mohou dovolit cokoli! Člověk, ovlivněný pomýlenou ideologií a omámený mocí, se stává zrůdou, probouzí se v něm ty nejhorší pudy.

Je nesmírně důležité, aby si každý člověk uvědomil, že jakékoli myšlenky, které hlásají nadřazenost určité skupiny lidí a potlačují práva jiné skupiny lidí, jsou nesmírně nebezpečné. Ať už se jedná o nenávist k Židům, k Romům, k homosexuálům nebo komukoli jinému.

Vždy se může stát, že se najde jedinec (či víc), který tomuto mámení podlehne, nechá se opájet svou mocí - svou nadřazeností, a v rámci „očištění rasy“ či podobných nesmyslů vezme „právo“ do svých rukou. Jako tomu bylo během druhé světové války. Jako tomu bylo například nedávno, kdy skupina mladíků zapálila dům romské rodiny (kdo by neznal příběh malé tříleté Natálky).

Připomeňme si nejen dnes, jak je důležité bojovat proti rasové či jiné nesnášenlivosti!

Na závěr bych ráda ocitovala snad nejznámější větu z knihy Nemohu mlčet. Vyslovila ji malá Ráječka během nočního pochodu, jen krátce před svou popravou:

A když lidi střílejí, bolí to?

   
09.11.2010 - Společnost - autor: Markéta Matlová

Komentáře:

  1. [24] eli.emanuela [*]

    martakaba — #23 Já ale taky nechci omlouvat jejich chyby! To rozhodně ne!

    Jen mám jiné zkušenosti než ty, a z nich vycházím.

    Proč děti chodí do školy? Aby se naučily číst, psát, počítat, ... Někdo to ty děti naučit musí. A stejně tak to vidím i u Romů - někdo je musí naučit, jak správně má rodina fungovat, že je důležité čistit si zuby, mýt ruce, dělat úkoly, ... A když tyhle samozřejmosti děti nedokáží naučit rodiče, je potřeba, aby je někdo zastoupil. Stejně jako se o odložené děti stará dětský domov, tyto děti mohou navštěvovat různá centra. Jako např. Teen Challenge, o kterém jsem psala v článku. A není pravda, že nemají zájem, že na sobě nechtějí pracovat. Dokud jim to někdo neukáže, netuší o tom. Ale pracovníci centra ti potvrdí, že děti dokážou dělat pokroky, že ke změně dochází i u rodičů, když s nimi pracují. Jenže - trvá to dlouho. :(

    To je právě ten problém - že změna trvá příliš dlouho, zatímco lidé chtějí výsledky vidět hned.

    A jak jsem řekla - co se týče dávek a podpor, to je na našich papaláších, aby zavedli lepší systém, aby peníze byly použity na jídlo, na školní potřeby, ... a ne na alkohol, cigarety, ... Možná by to někde vyřešily stravenky, neb na ty se alkohol a cigarety koupit nedají. Ale i ty se dají zneužít. Kdo chce, najde skulinku i v sebelepším systému, a my tu kdovíjaký systém nemáme. :( Taky se mi nelíbí, že vybydlí barák a dostanou nový, který vybydlí a pořád dokola, zatímco běžní občané shání bydlení těžko (hypotéka na půl života, mnohaleté čekání na obecní byt, ...). Nelíbí se mi spousta věcí, která je pro Romy typická. Ale nikdo mi nenamluví, že řešením je vyhodit je někam pryč, vystřílet či podobně. Opravdu trvalé a smysluplné změny přichází pomalu. Čím víc Romů bude vychováno víc v "našem" prostředí (studium, práce, péče o rodinu, základní hygiena, slušnost, ...) místo v tom "typicky romském" (tj. to, na co si lidi u Romů stěžují - nepracují, nestudují, dětí jak máku, zneužívání dávek, krádeže, zanedbávání dětí, ...), prostě čím víc romských dětí dostane ten "náš" základ do života, tím spíš se něco změní, neb oni pravděpodobně založí slušnou rodinu, dají svým dětem jiný základ, ... Pár generací to bude trvat, ale věřím, že se to dá změnit. Špatní budou vždy a všude, mezi Romy i mezi bílými, jde jen o změnu poměru. Chtěla bych se změny situace dožít, ale až taková idealistka/optimistka nejsem. :(

    superkarma: 0 11.11.2010, 17:15:21
  2. [23] martakaba [*]

    eli.emanuela — #21asi tě hodně zklamu, ale já nemám jedinou chuť omlouvat jejich chyby a oprávněné křivdy, moje taky nikdo neomlouvá... pokud chci žít v tomto státě, musím teda respektovat jeho pravidla, základní morálku a etiku, povinjost pracovat - bohužel tu svou pověst si vybudovali sami, protože opravdu kradou a chovají se asociálně.. já jsem svoje děti naučila všemu, co předali mě moji rodiče... pokud se zde rozhodli žít, tak prostě musí oni sami chtít na sobě pracovat... a to oni nemají zájem...

    prostě já je obhajovat nechci a ani nebudu.. flákají se, kradou, dělají děti jako na běžícím páse, aby jim zajistili peníze... které stejně propijí.. děti tu v prosinci lítali s holým zadkem, ale fotr přijel domů z hospody taxíkem...

    článek jsem četla, možná jsi idealista.. oni se nikdy nezmění... proč nedostanou práci, proč se s nimi nikdo nechce zaobírat - všechno je v nich..

    nebudu zde polemizovat,  pro mě jsou to fakt ztracené případy.. mohla bych ti uvádět další a další příklady ze života, jak se dokážou odvděčit... nechci, nemá to smysl, jejich mentalita je jiná, způsob života odpovídá středověku - ulovit, okrást a nemakat, jen se poflakovat.. a kočovat... 

    jediné co na ně bude doufám platit, je omezení přítoku financí ze státní kasy, možná zase někam emigrují..ma to by bylo nejlepší - udělat jim vlastní stát amtam ať se mydlí mezi sebou... 

    já prostě za to všechno co provedli mě a mým blízkým nemám chuť jim pomáhat - je to házení perel ... a oni si toho stejně nikdy nebudou vážit, pro ně je všechno samžřejmé.. bohužel.. a nezlob se, mám prostě jiný názor... proto se nám tu usadili, mají se tu moooc dobře, jinde bve světě se s nima nikdo tak nepáře... sorry...

    1. na komentář reaguje eli.emanuela — #24
    superkarma: 0 11.11.2010, 02:10:30
  3. [22] martakaba [*]

    Suchanda — #15 v případě romské otázky bohužel rasistka jsem, nemám jednu jedinou dobrou zkušenost s nimi, náš stát a zákony z nich udělali hrdiny a chudáčky, ale oni jsou prostě nenapravitelní... a těch pár slušných romů se tak svezou s nimi, ač se snaží jakkoliv...Sml68

    superkarma: 0 11.11.2010, 01:51:49
  4. [21] eli.emanuela [*]

    martakaba — #12 Martino, ani nevíš, jak Ti rozumím! Ano, s Romy jsou problémy, a velké problémy!!! Já sama jsem se setkala s diskriminací naopak, samotnou mě či mou sestru Romové několikrát fyzicky napadli. Špatných zkušeností až hrůza. Do částí města, kde převážně bydlí právě Romové, raději nechodím, když nemusím. Necítím se tam dobře.

    ALE!!! To, že x z nich jsou takoví nepřizpůsobiví, nemění nic na tom, že bychom k nim měli přistupovat diskriminačně. Vím, diskriminace naopak a milion důvodů. Jenže jsou mezi nimi slušní, kteří se kvůli negativnímu postoji společnosti musí potýkat s odporným chováním. Kamarádka Romka dělala pohovor do jedné agentury, kde se jí vysmáli, když řekla, že umí anglicky. Vzápětí došlo na pohovor v angličtině a kamarádka svými znalostmi tu zkoušející drtivě převálcovala. Práci sháněla dlouho a marně kvůli předsudkům - protože je Romka, tak určitě je blbá jak tágo, určitě pokrade, ... A jen kvůli tomu, že je většina problémová, mají ti slušní trpět?

    Když k lidem přistupuješ, že jsou míň, že jsou zlí, tak se takovými opravdu stanou. Přesně ve stylu: "Stejně si to o mně všichni myslí, i když se snažím dělat opak, tak proč se zbytečně snažit?" Je to tak u dětí, kterým moc nejde učení a rodiče je nazývají blbečky a hlupáky. Je to tak u Romů, kteří mají dobře našlápnuto, ale setkávají se s diskriminací, jako ta holčička v nemocnici.

    Nikdo, opravdu nikdo mě nepřesvědčí, že jediným a správným řešením je diskriminace. Psala jsem o tom už kdysi, přečti si prosím tento článek. Myslím si, že toto je řešení. Ovšem - jde to pomalu, trvá to roky, a lidé chtějí řešení hned. To už je na pánech politicích, aby zamezili zneužívání dávek. Taky bych ráda, aby podpory byly více kontrolované, aby se nedaly zneužít na nákup cigaret a alkoholu. A spoustu dalších věcí.

    Bohužel, u některých romských rodin nefunguje vzor rodičů, a tady je potřeba dětem ukázat něco jiného, je potřeba pracovat i s rodiči. Práce je to nesmírně těžká, to moc dobře vím. Ale jde to! Jeden čas jsem dobrovolničila v Armádě spásy a s romskými dětmi jsem se setkávala. Zkoušeli, co si můžou dovolit, ale když člověk nastavil pevně hranice, dodržovali je a vše bylo v pohodě.

    Je to strašně složitá problematika, ale diskriminace (ať Romů či bílých) není řešením.

    1. na komentář reaguje martakaba — #23
    superkarma: 0 10.11.2010, 17:23:53
  5. avatar
    [20] Suchanda [*]

    *modrá — #19 To víš že ano!!! Na knížky jsem pedant. Po několika nevrácených knihách si už raději píšu komu co půjčuji a pak jsem neodbytnáSml22. Napíšu ti vzkazSml48

    superkarma: 0 10.11.2010, 12:35:24
  6. avatar
    [19] *modrá [*]

    Suchanda — #18 Z Olomouce

    můžu Ti to vypůjčit a poslat poštou, máme ještě jedn kousek, ale musíš mi odpřisáhnout že to vrátíš :-)

    1. na komentář reaguje Suchanda — #20
    superkarma: 0 10.11.2010, 12:32:04
  7. avatar
    [18] Suchanda [*]

    *modrá — #17 já jsem zkoušela i knihovny, ale tady široko-daleko není žádná, která by tu knihu měla. Jsi odkud?

    1. na komentář reaguje *modrá — #19
    superkarma: 0 10.11.2010, 12:10:19
  8. avatar
    [17] *modrá [*]

    Suchanda — #14 já jsem si ji jen půjčila u nás v knihovně ... koupit už se vážně nedá, max někde v antikvariátě

    1. na komentář reaguje Suchanda — #18
    superkarma: 0 10.11.2010, 12:09:00
  9. avatar
    [16] Suchanda [*]

    Já už mám koupený dárek manželovi, on má rád literaturu faktů, tak jsem zkusila koupit od Lustiga Noc a naděje, k tomu ty Krvavé jahody. Jen abyste si nemyslely, že jsem posedlá takovýma hrůzamaSml58

    superkarma: 0 10.11.2010, 10:25:13
  10. avatar
    [15] Suchanda [*]

    martakaba — #12 Sml22Sml67 souhlasím a klidně si o mě myslete, že jsem rasistka, ale já bych je fakt Sml45

    1. na komentář reaguje martakaba — #22
    superkarma: 0 10.11.2010, 10:15:55
  11. avatar
    [14] Suchanda [*]

    *modrá — #13 A kde jsi ji sehnala? Já jsem sjela ne netu kde co i antikvariáty, ale bohužel. Jen ty Krvavé jahody jsem sehnala a objednala ale zbytek marnýSml15

    1. na komentář reaguje *modrá — #17
    superkarma: 0 10.11.2010, 10:15:05
  12. avatar
    [13] *modrá [*]

    Knížku jsem si včera půjčila ...

    to co páchali nacisti se myslím nedá srovnávat s tím jak je dneska potřeba vyřešit neřešitelnou rómskou otázku..

    koncentráky nikomu nepřeju

    1. na komentář reaguje Suchanda — #14
    superkarma: 0 10.11.2010, 08:30:48
  13. [12] martakaba [*]

    Omlouvám se za tak dlouhý příspěk, ale trochu mě to zvedlo ze židle. Vlastní moje dítě na mě čekalo před domem s kolem, že pojedeme ven. Přiběhl malý "diskriminovaný" róm - asi 10letý, holku odhodil a kolo jí ukradl. Policie se tím zaobírala asi tak - je nezletilý a oni s tím nic nenadělají! Stačí??

    Já doufám, že nové zákony omezí jejich produktivitu a porodnost, když bude porodné jen na první dítě. Vadí mi, že dostanou na úřadech to, co si tam dupnou, ale třeba matka samoživitelka nemá nárok skoro na nic, i přes to, že jí otec neplatí výživné určené soudem - výživné nemá, ale do výpočtu na přídavky se jí klidně započítají. Má možná nárok maximálně na nějakou jednorázovou podporu a to jí úřednice vyzpovídá a poradí, aby prodala třeba pračku, když nemá prostředky. Vyplní podporu o asi 10 listech a dostane mizerných 1000,-Kč.  Některá, zde napsaná a uvedená fakta čerpám z vlastní zkušenosti. Na krku jsem měla řetízek od prarodičů - poradila mi, abych ho prodala:)) Takže tak to chodí - bylo to za totality - přelom ze socialismu do sametové revoluce. Dřív, když někdo nepracoval - byl příživník a šel sedět, když neplatil na dítě bylo to podobné - opět moje postřehy ze života. Dnes nepracují vůbec, děti vyrábí za pochodu  a náš stát k niám byl velmi benevolentní. Těším se, že se třeba opravdu něco změní, protože tak to začínalo být neúnosné. 

    Omluvte moje chyby, dlouhý příspevek, ale je potřeba se dívat a žít v reálu. Martina

    1. na komentář reaguje Suchanda — #15
    2. na komentář reaguje eli.emanuela — #21
    superkarma: 0 10.11.2010, 01:24:06
  14. [11] martakaba [*]

    eli.emanuela — #5 tak já ti uvedu jiný příklad.. jsem zdr.sestra a několik let zpátky vypukle u nás ve městěepidemie úplavice - bohužel u romů. Hospitalizace byla proto nutná, ale nemocnice po jejich propuštění zaplatilamotřesnounčástku peněz za rekonstrukci infekčního pavilonu. Děcka naprosto nevěděli na coi je záchod, močili a káleli prostě všude kam je napadlo, nechápali, na co je vana a řvali ann´napadali personál, když je chtěli vykoupat, byli poučeni o režimu amjak co bude probíhat, poučeni o hygieně - ale všechno naprosto marné. Zničená koupelna, vybavení pokojů, televizory - prostě jako po výbuchu. Naprosto nepřízpůsobivé etnikum, nemající páru o hygieně, splachvacím WC a vaně!! Na vlastní oči jsem viděla tu spoušť, nehledě že i fyzicky napadali personál - jak děti tak rodiče. Ukradli tam co dalo, co se nedalo aspon zničili:(( Takže pro mě jsou opravdu nežádoucí. 

    A taky 25 let bydlei naproti přes silnici v jejich ghetu, na byty postavené jako provizorium, bez vody a pspolečná latrína pro jednu řadu - 6"bytů" - kam se bez dekretu natěhovali i jejich další příbuzní. Když se toto gheto bouralo, dostali "VŠICHNI" nové byty, někteří dokonce domy. A zase byli nešťastní lidé z místa kam se odstěhovala tato pakáž. Nejen že chodili krást do paneláků, taky rozbíjeli okýnka u aut na parkovišti - mě 3x - bez postihu - jak jinak, že?? Kradli prádlo po sídlišti, káleli do vchodů a dokonce souložili před naším domem - v pravé poledne -  v pískovišti. Podotýkám že jim bylo asi tak 12let. Já teda nesdílím názor, že jsou to chudáci, pošťačka jim běžně nosila i 40tisíc - podpory a přídavky na děti - do práce samozřejmě nechodil nikdo z nich. A děti do školy taky ne. Rodiče těch děcek chodili po sídlišti a žebrali tu 5,- a tu 10,- na mléko pro děti. Když se člověk zeptal, když dělali bordel u nás před domem, jakto, že nejsou ve škole, tak odsekli, že mají neschopenku:)) A nájem taky neplatili. A tihle "chudáci" se reprodukují geometrickou řadou xnásobně s náskokem. Problém bude brzo v tom, že naše populace budu jejich populací brzo vytlačena. Běžně rodí od 14-15 let až do hranice středního věku, mají děti děti, mají jich tolik, že si ani nepamatují jejich jména

    Nezlobte se za můj názor, já mám bohužel jiný úhel pohledu na tuto problematiku 

    Takže pořád budeme tvrdit, že jsou to chudáci?? 40000Kč neměla mnohá rodina s dětmi, která na rozdíl od nich pracovala, děti ve škole. Mě to spíš zavání rasismem vůči nám bílým, bohužel. Tento stát vysávají s přehledem z peněz, dostanou cokoliv, aby měly úřady od nich pokoj. Žádná práce, žádná škola - flákali se po nocích a dělali bordel. Vyzpěvovali do rána u ohně, kde pálili nakradené kábly a pekli ukradené psy. Pokud jim člověk něco řekl, tak vyhrožovali, že mi podříznou dceru až půjde ze školy:(( tak stačí?

    Tak škoda, žes tam nebydlela a nepracovala v té nemocnici, mohla bys s nima sdílet jejich kulturu a převychovat je - to je bohužel naprosto nereální - jelikož oni sami nemají zájem. Buďme upřímní, kolik znáte slušných romů, kteří žijí bezúhonně, chodí do práce?? já v našem velké městě jen jednu rodinu:((( A to moc málo na to, abych tvrdila, že jsou chudáci diskriminovaní a my bílý jim ubližujeme.

    Byli jsme všichni na sídlišti šťastní, když je odstěhovali z těch vybydlených bytů do nových zařizených bytů nebo i domů. I s těmi, co tam vůbec neměli trvalé bydliště:) Kdo z vás dostal jen tak byt? A stěhovali je z důvodů otřesných hygienických podmínek, které si sami vyprodukovali.. to je vše, nezlob se na mě, ale mám na to trochu jiný názor.. třeba vidět dítě jak vyběhne z chatrče a vykadí se na prostředek cesty - 2metry od něj je záchod:)) To stejné v nemocnici -vslezou z lůžka a udělají to přímo na linoleum. Chuťovka, že?? Oni prostě převychovat nejdou, ne nadarmo kočovali a tak by to mělo zůstat -  např. ve Francii nebo Španělsku - nechci lhát, ale máme ve Š. příbuzné - tak jim radní vymezili prostor, do města mohou v určité hodiny a ono to funguje. Tak se opravdu omlouvám, ale tak to vidím já! MartinaSml15Sml15

    superkarma: 0 10.11.2010, 01:00:55
  15. avatar
    [10] peetrax [*]

    Díky za článek.

    superkarma: 0 09.11.2010, 21:04:32
  16. avatar
    [9] kobližka [*]

    Není to žádná fráze,že je potřeba zdůrazňovat hrůzy války.Nebo alespoň na ně nezapomínat.Obdivuju všechny ty statečné,co dokázali přežít.O víkendu jsem slyšela ve zprávách,že zemřel ve vysokém věku nějaký nacistický zločinec.Takže,jestli tomu rozumím,vědělo se o něm a klidně si někde v nějaké zemi žil docela spokojený život.Mívám pocit,že se prostě státy dohodly,že potrestají pár válečných zločinců a ostatní klidně dožili svůj život jako řádní občané.Nějak mi to hlava nebera.Spravedlnost asi není.... 

    superkarma: 0 09.11.2010, 19:19:58
  17. avatar
    [8] Suchanda [*]

    Jsou to hrůzy, zrovna nedávno jsem slyšela v rádiu rozhovor s panem Lustigem a mrazilo mě v zádech. Byly to opravdu nelidské podmínky a vůbec nechápu, jak takové zvěrstva může člověk člověku dělat. Pochopím, když někdo ublíží v afektu, jednou, ale cíleně a každý den...Sml13

    superkarma: 0 09.11.2010, 14:10:26
  18. [7] eli.emanuela [*]

    Jenka2 — #6 Dívala jsem se na net, co je to za knížku, neb ji neznám. Dle recenzí taky síla! :(

    Jen je to trošku z jiného soudku - ne nacisti, ale komunisti. A to, jací to byli hajzlové, o tom není pochyb. Šílím, když slyším, jak starouškové říkávají, že za minulého režimu bylo to či ono lepší... A když už jsem u těch pobaltských autorů, dovolím si zmínit knihu V plesových střevíčkách sibiřským sněhem. Její název dostatečně vypovídá o obsahu knihy. Autorčini rodiče byli taky jako mladí zavlečeni na Sibiř, její mamince taky bylo 14 let, měla být druhý den uvedena do společnosti, rodiče jí koupili krásné střevíčky, které pak dlouhá léta byly její jedinou obuví na Sibiři. Autorka, současná lotyšská politička a spisovatelka Sandra Kalniete, vypráví příběh rodičů. A je to místy dost podobné tomu, co jsem četla na netu o Krvavých jahodách. Její maminka jen náhodou unikla znásilnění, protože se jí podařilo ve vězení kamsi skrýt, ale i tak celou noc musela poslouchat, jak ostatní dívky křičí, jak je ti parchanti brutálně znásilňují. Sibiř přežila jen díky tomu, že se naučila od "domorodců" jíst kůru či bylinky, které tělu dodaly aspoň trošku živin, i když chuťově to bylo na pozvracení. Nebo našli hnijící zdechlinu koně, ale protože byl hlad, tak to tak nějak upravili a snědli. Prostě šílenosti.

    Autorka v knize zmiňuje jednu drsnou pravdu (necituji):

    Nacisti neměli prostor, proto potřebovali své nepřátele co nejrychleji a v co největší míře povraždit. Komunisti-sověti měli Sibiř - mohli si proto dovolit ten "luxus", že své "nepřátele" převezli na Sibiř, kde si z nich udělali neplacenou pracovní sílu a udřeli je k smrti. Taky zemřeli, jen z nich ještě před smrtí stihli sověti "něco vytřískat". :(

    superkarma: 0 09.11.2010, 13:32:54
  19. [6] Jenka2 [*]

    Na podobné téma je i kniha "Krvavé jahody". K ostatním knihám se průběžně vracím, ale tuhle jsem mohla přečíst jen jednou. Hrozivý je i konec, kdy se dvě sestry vrátí ze sovětského gulagu do české vesnice ....

    1. na komentář reaguje eli.emanuela — #7
    superkarma: 0 09.11.2010, 13:12:17
  20. [5] eli.emanuela [*]

    Klára Milošová — #3 Díky za milý komentář.

    Přiznám se, že tuto knihu jsem nemohla číst večer, protože jsem pak měla strašné sny, o vlastní rodině v koncentráku... Přečíst knihu bylo poměrně náročné, protože obzvlášť ten pohled dospívajícího dítěte, ještě nevinný pohled nezralého človíčka, který nechápe tu absurditu, ... Její líčení toho, jak se naposledy viděla s mámou a sourozenci, to jsem měla co dělat, abych to emočně ustála (a i přesto jsem z toho měla těžkou hlavu ještě pár dní a vím, že na to nikdy nezapomenu). Stejně tak popis toho, jak do ghetta přivezli oblečení právě zastřelených lidí a oni to museli přebírat - i dětské šatičky, kalhoty, ... Nevím, co bylo emočně náročnější, zda vyprávění ještě dítěte žijícího v ghettu, či vyprávění předčasně dospělé dívky živořící v koncentráku, kde situace byla mnohem drsnější. Nebylo výjimkou, že ženy šly spát a ráno zjistily, že se celou noc tiskly k mrtvole. :(

    Obdivuju ji, že ty hrůzy přežila, že z toho nezešílela, že dokázala přežít, i když dostávala jen jednu plesnivou brečku ("polévku") a krajíček starého chlebu denně, že se dokázala vrátit do normálního života a zase žít.

    Kéž by si mnohem více lidí uvědomovalo, kam radikalismus spěje. Slyším kolem sebe často nadávat na Romy. Ano, vím, že s mnoha z nich jsou problémy, ale že na ně budeme nadávat a učit své děti, že Romové jsou ti špatní a zlí, to k ničemu nevede. Viděla jsem to v nemocnici, kde jsem byla cca týden s dcerou jako doprovod. Byla tam 9letá romská holčička, živější, zlobivější, ale jinak moc fajn, prostě normální dítě. S dcerou si rozuměla, hrála si s ní, ..., a to i přes 6letý věkový rozdíl. Pár dětí evidentně pocházelo z rodin, kde se na Romy jen nadávalo. K holčičce se od začátku chovali otřesně, a když se jí to nelíbilo a došlo ke konfliktu, špatná byla ona, i pro sestry. :( Názory těch dětí, to byla šílenost! :( Kdyby ji pořád nepopichovali, pořád neříkali, že Romové jsou všici blbí, že je černá jak ..., že jim ukradla to či ono (vzápětí to našli někde zapadené, ona nekradla!), ... Nebyl by s tou holčičkou jediný problém.

    Moc bych si přála, aby si čím dál víc lidí uvědomovalo, proč je nenávist k určité skupině lidí tak nebezpečná. Snad k tomu můj článek aspoň trošilinku přispěje...

    1. na komentář reaguje martakaba — #11
    superkarma: 0 09.11.2010, 12:51:42
  21. [4] eli.emanuela [*]

    Melitta — #2 Melitto, to je bohužel pravda, že v knihkupectvích není k sehnání. Pokud se nemýlím, tak tuto knihu vydal "komunistický režim" (protifašistický odboj či tak nějak), zřejmě jako součást propagandy (podívejte se, jak byli ti nacisti zlí, my jsme vám od nich pomohli, ...).

    ALE! Kniha se dá sehnat v leckteré knihovně, často ve velkých městských (např. v Brně v Knihovně Jiřího Mahena), v knihovnách, které provozují meziknihovní výpůjčky (tj. zajistí knihu třeba z Prahy, ...), ve školních či univerzitních knihovnách (zejména na fakultách, kde vyučují baltistiku), ... Případně se porozhlédnout po antikvariátech.

    K sehnání opravdu je, ale hodně těžko. :( Bohužel mám pocit, že to platí o každé hodnotnější knize, zejména od autorů z menších států. (Měla jsem štěstí se během studia seznámit s pobaltskou a finskou literaturou a jsou tam opravdové skvosty! Sml22)

    superkarma: 0 09.11.2010, 12:14:31
  22. avatar
    [3] Klára Wimmerová [*]

    Mně včera při čtení těch úryvků běžel mráz po zádech... a na Českém rozhlase 2 v noci dávali záznam vyprávění paní, která prošla koncentrákem - zase ten mráz po zádech. Díky, Markéto, za článek, i když to není příjemné čtení, je důležité si ty hrůzy pořád připomínat.

    1. na komentář reaguje eli.emanuela — #5
    superkarma: 0 09.11.2010, 10:13:37
  23. [2] Melitta [*]

    Ta kniha může být opravdu zajímavá, ráda bych si jí přečetla ale bohužel už se nedá koupit.

    1. na komentář reaguje eli.emanuela — #4
    superkarma: 0 09.11.2010, 10:00:00
  24. avatar
    [1] Japina [*]

    Je neskutečné, co člověk vydrží a s čím se dokáže srovnat. V sedmé třídě jsme byli v Osvětimi, je to už 22 let a pořád si pamatuju ty komory, pece, ty obrovské hromady brýlí, vlasů, zlatých zubů, ...

    superkarma: 0 09.11.2010, 09:35:38

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme