V pět odpoledne jsem se dočetl informaci, kterou jsem dávno zapomněl. Dnes v Praze hrají Red Hot Chilli Peppers. Kapela, kterou by si Šumař neměl nechat ujít, jedna z těch, které ještě stojí za to vidět. Bez lístku jsem tam na tři čtvrtě na osm vyrazil. V osm jsem už byl vevnitř a lístek mě nestál 1100 Kč, ale pouhých 750,-. Ne nadarmo mi říkávali Kolík Aťsepicnu!

Byla to blesková akce a tak to taky vypadalo. Ani jsem se nestihl těšit a už jsem přežíval na place pod pódiem úděsné hip-hopery, kteří opravdu nebyli nic pro moje ucho. Pak, v rovných devět, nastoupily Papričky. První, co jsem musel zkonstatovat, byl fakt, že zvukař to moc nezvládá. Druhý fakt byl rovněž neveselý – nikdo nemládne, ba naopak.

Zvukaři totálně vypadly středy, takže všechno, co by se mohlo podobat melodii, v první čtvrtině koncertu vlastně nebylo, k tomu chlapci byli jacísi líní, až utahaní. Pravda, potěšili publikum tím, že popřáli vítězství ve fotbale a projevili radost z porážky USA, k tomu pověsili českou vlajku na pódiu, ale jinak byl začátek známá nuda, nuda, šeď, šeď.

Už jsem měl starost, že i těch 750 Kč bylo moc. Zvukař se ale nepatrně vylepšil – ne o moc, pořád to stálo za vy víte co – ale hlavně chlapci v kapele se probrali a společně s odhazovaným oblečením se dostávali do formy. Nebýt takoví obtloustlí, jeden by jim skoro zbaštil, že to nedělají takovou dobu.

Sólo zachránilo dobré jméno

Pochopitelně zazněly písně z nového alba a ty největší pecky, které kdy napsali. Za vrchol celého koncertu považuji kytarovo-basové sólo před Californication. V něm dokázali, že jsou muzikanti tělem i duší, tam srdce Šumaře jásalo a plesalo. K tomu samo Californication, to je můj hit a dal se poslouchat i se zmrzačeným zvukem.

S tím byly vůbec problémy po celou dobu, frontman a zpěvák Anthony Kiedis se v pár skladbách netrefoval úplně přesně, jednou se dokonce strefoval naprosto nepřesně, ale i tak předvedl celkem dobrou show a obstojný pěvecký výkon. Je ale smutné, že musím říct, že třeba na Micka Jaggera na pódiu Kiedis nemá. A to je ostuda, protože Red Hoty mám rád a Stony ne-e…

K negativům patřila i partička ožralých tlustých Poláků, kteří znepříjemňovali život asi stovce lidí, kteří byli kolem nich. Pozitiva – viděl jsem jednu ze zásadních kapel na možná posledním turné, kde je ještě stojí za to vidět. Hudební zážitek tedy nebyl takový, ale viděl jsem legendu. A to se počítá. A propós… Co říkáte na jejich poslední dvojalbum? Mně se docela líbí. Vyměkli, ale kdo ne? Jen by si to měli připustit a přizpůsobit tomu i svou show.

Blog Šumaře

Reklama