Čtenářka Pajda jasně a srozumitelně napsala, co si myslí o lidech, kteří se vymlouvají na nedostatek času, a přidala zajímavou historku z doby kdy prázdniny svému synu organizovala ona. Díky Pajdo za zajímavý příspěvek…

Naštěstí máme jenom jedno dítě, a od jeho šesti let jsme ho celkem pravidelně posílali někam pryč. Ideálně na tábor nebo dva a k tomu k babičce. Ani ne tak proto, abychom se ho zbavili, jako spíš proto, že jednak si i to dítě musí odpočinout od stereotypu a od rodičů, jednak se musí naučit žít i jinde, než doma. Nesnáším výmluvy typu „no on nic moc neumí a nikde nebyl, protože my nemáme čas“ - nemít čas zařídit dítěti prázdniny je výmluva, ne známka pracovitosti, jak si mnoho dnešních rodičů myslí. Chápu, že ne každý může jet s dítětem pryč, ale nejrůznějších příměstských táborů a aktivit je tolik, že se dá vybrat i během jednoho večera, i pokud chcete mít dítě pořád na očích a denně ho zkontrolovat. 

Organizace dvou letních měsíců tedy u nás byla občas docela hustá, zvlášť když některý z oddílů nečekaně změnil po dvaceti letech turnus tábora nebo posunul příjezd o den. Občas se balení na akce zvrhlo v celonoční praní a chystání, čas od času jsme organizovali „šílené přejezdy“ a občas i jiné věci. Mezi největší kuriozity asi patřil tábor u Plzně, kdy jsme z Jižní Moravy měli dovézt za Plzeň nějaké věci, které syn zapomněl, pak taky bombu ke sporáku, nějaké tyče ke stanům...“A ještě, když už sem pojedete, vemte ty dvě bedny broskví, co jsem nechal ležet v síni“ zněl poslední zoufalý telefonát hlavase, takto našeho dlouholetého kamaráda. Ještě že máme velké auto a že nebrali třeba slona...

Vzpomínám si na krásnou příhodu z doby, kdy už byl syn celkem velký. Bylo mu asi patnáct a měl jet na tábor, pak k babičce a pak na hudební dílnu. Dílnu znal, těšil se tam, nadšení veliké, jet tam od babičky celkem nebyl problém...tedy ze začátku. Celý harmonogram poněkud narušil fakt, že já a manžel jsme odjížděli taky, a to do USA. Pobyt na dílně totiž nelze platit předem, platí se až na nástupu hotově a dělá to docela dost peněz, rozhodně dost na to, aby můj táta kategoricky odmítl peníze opatrovat po delší dobu. Původní úvaha, že na zápis a výběr financí prostě přijedeme i s penězi taky nepadala v úvahu, takže jsem velmi složitě sháněla organizátorku a vysvětlovala jí, že tatínek u sebe peníze mít nechce a že je to problém a jestli by nemohla udělat výjimku a...a....
Naštěstí je to velice rozumná paní a když pochopila, o co jde, bez potíží si nechala peníze poslat složenkou. 

Všechno proběhlo relativně v klidu, akce „kulový blesk“ se zadařila, dítě se přesunulo podle plánu, finance nechyběly, jenom když jsme se přijeli na dílnu podívat, tak mě organizátorka ujistila, že celé šachy s penězi byly zbytečné. „Kdybych věděla, čí je to vnuk, tak jsem se s Mirkem dohodla sama...“:-) 

Vyšlo najevo, že zatímco já ji znám z různých country akcí a z enviromentálních aktivit, tak ona mého tátu zná z vysoké školy, kde byli oba zaměstnáni. Za 10 dní začíná další ročník a já už se těším, jak si krásně zavzpomínáme na roky minulé i na tatínka. Syn tam výjimečně nebude - právě je jako zdravotník na táboře s postiženými.

Pajda
Text nebyl redakčně upraven


Co děláte s dětmi o prázdninách?

  • Posíláte je na celé prázdniny pryč?
  • Chcete si je užít doma v klidu?
  • Jak jste to měly v dětství vy?
  • Mají si děti od vás a vy od nich odpočinout?
  • Jaký je pro ně nejlepší prázdninový program?
  • Máte v tomto shodu s manželem, přítelem, s babičkou či dědečkem?

Vše mi posílejte na redakční mail

redakce@zena-in.cz

A jednu z vás za příspěvek, který mne nejvíce zaujme (neslučujte s tím, že s ním musím nutně souhlasit) odměním. A protože ženě nejen v létě sluší kytice, tak ji jedné z vás ještě dnes pošlu.

Reklama